Lekce 1 - Výjimky

V tomto C# .NET kurzu se budeme věnovat práci se soubory. Než však můžeme začít zapisovat a číst, měli bychom vyřešit, jak ošetřit chybové stavy programu, kterých při práci se soubory bude nastávat mnoho.

V našem programu může často dojít k chybě. Tím nemyslím chybě z důvodu, že byl program funkčně špatně napsaný, takových chyb se jsme schopni dobře vyvarovat. Obecně se jedná zejména o chyby, které zapříčinily tzv. vstupně/výstupní operace. V anglické literatuře se hovoří o input/output nebo zkráceně o IO. Jedná se např. o vstup uživatele z konzole, ze souboru, výstup do souboru, na tiskárnu a podobně. V zásadě platí, že zde figuruje uživatel, který nám může zadat nesmyslný vstup, neexistující nebo nevalidní soubor, odpojit tiskárnu a podobně. My však nenecháme program spadnout s chybou, naopak budeme zranitelná místa v programu ošetřovat a na danou skutečnost uživatele upozorníme.

Aktivní ošetření chyb

První možnost ošetření chyb nazýváme jako aktivní. V programu zmapujeme všechna zranitelná místa a ošetříme je podmínkami. Jako učebnicový příklad se zpravidla používá dělení nulou. Představme si program, který používá třídu Matematika, která má metodu Podil(). Třída by mohla vypadat např. takto:

class Matematika
{

    public static int Podil(int a, int b)
    {
        return a / b;
    }

    ...
}

Nyní třídu použijeme takovýmto způsobem:

Console.WriteLine("Zadejte dělitele a dělence k výpočtu podílu:");
int a  = int.Parse(Console.ReadLine());
int b  = int.Parse(Console.ReadLine());
Console.WriteLine(Matematika.Podil(a, b));

Pokud nyní programu uživatel zadá čísla 12 a 0, program spadne s chybou, protože nulou nelze dělit. Aktivně chybu ošetříme jednoduchou podmínkou v programu:

Console.WriteLine("Zadejte dělitele a dělence k výpočtu podílu:");
int a  = int.Parse(Console.ReadLine());
int b  = int.Parse(Console.ReadLine());
if (b != 0)
    Console.WriteLine(Matematika.Podil(a, b));
else
    Console.WriteLine("Nulou nelze dělit.");

Nyní si musíme při každém použití metody tedy hlídat, jestli do druhého parametru nevkládáme nulu. Představte si, že by metoda brala parametrů 10 a používali jsme ji v programu několikrát. Určitě by bylo velmi složité ošetřovat všechna použití této metody.

Řešením by mohlo být vložit kontrolu přímo do metody. Máme tu však nový problém: Jakou hodnotu vrátíme, když bude 2. parametr nulový? Potřebujeme hodnotu, ze které poznáme, že výpočet neproběhl korektně. To je však problém, když zvolíme např. nulu, nepoznáme, zda např. 0/12 je chybný výpočet či nikoli. Nevíme, zda 0 značí výsledek nebo chybu. Ani zápornými čísly si nepomůžeme. V .NETu je podobná metoda TryParse(), která vrací bool a hodnota se předává přes modifikovaný parametr. To je však nepřehledné. Parsování hodnot je 2. klasický příklad zranitelného vstupu od uživatele. Další jsou souborové operace, kde soubor nemusí existovat, nemusíme na něj mít práva, může s ním být zrovna pracováno a podobně.

Pasivní ošetření chyb

Zejména, když je operace složitější a bylo by příliš náročné ošetřovat všechny možné chybové stavy, nastupují výjimky, tzv. pasivní ošetření chyb. Nás totiž vůbec nemusí zajímat vnitřní logika v metodě, kterou voláme. Pokusíme se nebezpečnou část kódu spustit v "chráněném režimu". Tento režim je nepatrně pomalejší a liší se tím, že pokud dojde k chybě, máme možnost ji odchytit a zabránit pádu programu. O chybě zde hovoříme jako o výjimce. Využíváme k tomu tzv. try-catch bloky:

try
{
}
catch
{
}

Do bloku try umístíme nebezpečnou část kódu. Pokud nastane v bloku try chyba, jeho vykonávání se přeruší a program přejde do bloku catch. Pokud vše proběhne v pořádku, try se vykoná celý a catch se přeskočí. Vyzkoušejme si situaci na našem předchozím příkladu:

try
{
    Console.WriteLine(Matematika.Podil(a, b));
}
catch
{
    Console.WriteLine("Při dělení nastala chyba.");
}

Kód je jednodušší v tom, že nemusíme ošetřovat všechna zranitelná místa a přemýšlet, co vše by se mohlo pokazit. Nebezpečný kód pouze obalíme blokem try a všechny chyby se zachytí v catch. Samozřejmě do try-catch bloku umístíme jen to nezbytně nutné, ne celý program

Nyní tedy již víme, jak ošetřit situace, kdy uživatel zadává nějaký vstup, který by mohl vyvolat chybu. Nemusí se jednat jen o souborové operace, výjimky mají velmi širokou oblast použití. Ostatně např. metoda int.TryParse(), kterou dobře známe a kterou jsme k ošetření vstupů používali, by šla napsat pomocí try-catch bloku. Dokážeme náš program napsat tak, aby se nedal jednoduše uživatelem shodit.

Použití výjimek při práci se soubory

Jak již bylo řečeno, souborové operace mohou vyvolat mnoho výjimek, proto se soubory vždy pracujeme v try-catch bloku. Existuje také několik dalších konstrukcí, které při výjimkách můžeme využívat.

Finally

Do try-catch bloku můžeme přidat ještě 3. blok a to finally. Ten se spustí vždy ať k výjimce došlo či nikoli. Představte si následující metodu pro uložení nastavení. Metody pro obsluhu souboru budou smyšlené:

public void UlozNastaveni()
{
    try
    {
        OtevriSoubor("soubor.dat");
        ZapisDoSouboru(nastaveni);
    }
    catch
    {
        Console.WriteLine("Chyba při zápisu do souboru.");
    }
    if (SouborJeOtevreny())
        ZavriSoubor();
}

Metoda se soubor pokusí otevřít a zapsat do něj objekt nastavení. Při chybě vypíše hlášku do konzole. Otevřený soubor musíme opět uzavřít. Vypisovat chyby přímo v metodě je však ošklivé, to ostatně již víme, metody a objekty obecně by měly provádět jen logiku a komunikaci s uživatelem obstarává ten, kdo je volá. Dejme tedy metodě návratovou hodnotu bool a vracejme true/false podle toho, zda se operace povedla či nikoli:

public bool UlozNastaveni()
{
    try
    {
        OtevriSoubor();
        ZapisDoSouboru();
        return true;
    }
    catch
    {
        return false;
    }
    if (SouborJeOtevreny())
        ZavriSoubor();
}

Na první pohled to vypadá, že se soubor vždy uzavře. Celý kód je však v nějaké metodě, ve které voláme return. Jak víme, return ukončí metodu a nic za ním se již neprovede.

Soubor by zde vždy zůstal otevřený a uzavření by se již neprovedlo. Jako následek by to mohlo mít, že by byl poté soubor nepřístupný. Pokud vložíme zavření souboru do bloku finally, vykoná se vždy. C# si pamatuje, že blok try-catch obsahoval finally a zavolá finally blok i po opuštění bloku catch nebo try:

public bool UlozNastaveni()
{
    try
    {
        OtevriSoubor();
        ZapisDoSouboru();
        return true;
    }
    catch
    {
        return false;
    }
    finally
    {
        if (SouborJeOtevreny())
            ZavriSoubor();
    }
}

Blok finally se tedy používá u výjimek na úklidové práce, dochází zde k zavírání souborů, uvolňování paměti a podobně.

Celou situaci jsem nyní značně zjednodušil. Pro každý typ souborů poskytuje C# třídu zapisovače a čteče (writer a reader). Metoda pro uložení např. nastavení by v C# reálně vypadala asi takto:

public bool UlozNastaveni()
{
    ZapisovacSouboru z = null;
    try
    {
        z = new ZapisovacSouboru("soubor.dat");
        z.Zapis(objekt);
        return true;
    }
    catch
    {
        return false;
    }
    finally
    {
        if (z != null)
            z.Zavri();
    }
}

Již se blížíme způsobu, jakým budeme se soubory opravdu reálně pracovat, pouze třídu jsem si vymyslel. Do instance zapisovače umístíme nejprve null. Poté, již v bloku try, zkusíme vytvořit zapisovač na souboru soubor.dat a zapsat nějaký objekt. Pokud se vše povede, vrátíme true (samozřejmě se poté ještě zavolá blok finally). Operace může selhat ze dvou důvodů. Buď se do souboru nepovede zapsat nebo se nám soubor pro zápis ani nepovede otevřít. Výjimku v každém případě zachytíme a vrátíme false, z čeho se poté pozná, že se metodě uložení nepodařilo. V bloku finally uzavřeme soubor, který zapisovač otevřel. Jelikož se ale otevření nemuselo povést, musíme se nejprve podívat, zda se zapisovač vůbec vytvořil, abychom měli co zavírat. Metodu bychom volali např. takto:

if (!UlozNastaveni())
    Console.WriteLine("Nepodařilo se uložit nastavení.");

Blok catch by bylo nejlepší úplně vynechat a nechat metodu, aby výjimku klidně vyvolala. Budeme počítat s tím, že se s výjimkou vypořádá ten, kdo metodu zavolal, nikoli metoda sama. Je to tak lepší, ušetříme návratovou hodnotu metody (kterou lze poté použít pro něco jiného) a kód se nám zjednoduší:

public void UlozNastaveni()
{
    ZapisovacSouboru z = null;
    try
    {
        z = new ZapisovacSouboru("soubor.dat");
        z.Zapis(objekt);
    }
    finally
    {
        if (z != null)
            z.Zavri();
    }
}

Metodu bychom nyní volali takto:

try
{
    UlozNastaveni();
}
catch
{
    Console.WriteLine("Nepodařilo se uložit nastavení.");
}

Nyní si ukážeme, jak celou situaci ještě více zjednodušit. Použijeme konstrukci using.

Using

C# umožňuje značně zjednodušit práci s instancemi tříd ke čtení a zápisu do souborů. Výše uvedený blok můžeme zapsat pomocí notace using, která nahrazuje bloky try a finally. Obrovskou výhodou je, že blok finally C# vygeneruje sám a sám zajistí, aby daná instance readeru nebo writeru soubor uzavřela. Metoda UlozNastaveni() by tedy vypadala s pomocí using takto:

public void UlozNastaveni()
{
    using (ZapisovacSouboru z = new ZapisovacSouboru("soubor.dat"))
    {
        z.Zapis(objekt);
    }
}

Vidíme, že se kód extrémně zjednodušil, i když dělá v podstatě to samé. Při volání metody opět použijeme try-catch blok. Nezapomeňte, že using nahrazuje pouze try-finally, nikoli catch!. Metodu, ve které se použivá using, musíme stejně volat v try-catch bloku.

Nyní jsme dospěli přesně tam, kam jsem chtěl. K veškerým manipulacím se soubory totiž budeme v následujících tutoriálech používat konstrukci using. Kód bude jednodušší a nikdy se nám nestane, že bychom soubor zapomněli zavřít.

K výjimkám se ještě jednou vrátíme, ukážeme si, jak odchytávat jen některé typy výjimek, které hotové třídy výjimek můžeme v našich programech používat a také, jak vytvořit výjimku vlastní. Teď jsem však chtěl vysvětlit jen potřebné minimum pro práci se soubory a ne vám zbytečně plést hlavu složitými konstrukcemi

V příští lekci, Úvod do práce se soubory, se podíváme, jak to funguje s právy k zápisu do souborů v systému Windows a vyzkoušíme si několik prvních souborových operací.