Avatar
Inoue Yūki
Redaktor
Avatar
Inoue Yūki:

Poté, co jsem téměř rok studoval kvantovou mechaniku a teorii relativity jsem dospěl k názoru, že jsem vlastně zastáncem hypotézy Simulace - vesmír je pouze simulovaný, digitální. Řeší to ty největší otázky dnešní fyziky a tak jednoduše!

Vezměte si například nekompatibilitu kvantové teorie a teorie relativity. Kvantová teorie je uplatnitelná ve velmi malých měřítkách, jako jsou fotony nebo elektrony. Teorie relativity řeší problémy větších měřítek - hvězdy, planety, atp. Proč nejdou spojit do jedné "teorie všeho"?

Důvod by byl prostý. Čím větší objekt, popřípadě čím dále je od pozorovatele, tím méně potřebuje detailů - stejně jako v počítačové hře!

Dále tu je problém kvantové nelokality. Dva fotony vyslané ze stejného zdroje opačným směrem se ovlivňují okamžitě. Jak může informace cestovat rychleji než světlo?

Důvod podle hypotézy Simulace: množina všech bodů - jak prostorových, tak časových - jsou dostupné, stejně jako v simulaci/počí­tačovém programu, vždy. Programátor k nim má vlastně pořád přístup. Proto lze částici ovlivňovat jinou ve stejném okamžiku, i když jsou od sebe vzdáleny.

Pak problém samotných kvant. Proč je vesmír kvantovaný? Nepřipomíná vám to trochu pixelaný vesmír? Jak je možné, že v teorii strun existují data v podobně jedniček a nul, stejně jako v počítačovém kódu?

Odhodím hypotézu Simulace stranou a podívám se pouze na dvouštěrbinový experiment. Z dovolením si půjčím hlášku z TBBT :D "Míří-li foton přes desku se dvěma štěrbinami, z nichž jedna je pozorována, neprojde oběma štěrbinami. Není-li pozorována projde. Je-li pozorována poté, co projde, ale předtím, než narazí na desku za ní, neprojde oběma štěrbinami."

Co to znamená? Že ty nejmenší částice, jako jsou fotony nebo elektrony, jsou vlastně jen (mimochodem instance objektu => identita elektronů, fotonů => jsou vlastně jen instance toho samého objektu, což je další slovo plus k hypotéze Simulace) pravděpodobnosti. Čili když se na daný objekt nedíváme, neexistuje - existuje pouze pravděpodobnost, že někde "existoval". To ale není všechno; když se na daný objekt podíváme, najednou "začne existovat" a to nejen v dané současnosti, ale také zpět v čase! ("Je-li pozorována poté, co projde, ale předtím, než narazí na desku za ní, neprojde oběma štěrbinami.")

Tohle je jen malý výtažek z argumentů, které mě přesvědčili o možné pravdivosti této hypotézy. Co si o ní myslíte vy? Věříte v toto "náboženství pro ajťáky"?

Odpovědět 26.12.2015 8:32
Avatar
David Novák
Tým ITnetwork
Avatar
Odpovídá na Inoue Yūki
David Novák:

Problém je, že jsou to vše teorie :D

A ty problémy, na které to odpovídá.. Jsou problémy v teoriích, kterými jsme se snažili něco vysvětlit.. Pravda může být ještě někde naprosto jinde..

Jinak je to teze jistě zajímavá.. Ale taky nebezpečná - lidský život by pak neměl žádnou cenu a v zásadě by sis mohl morálně ospravedlnit cokoliv. ;)

Nahoru Odpovědět 19. ledna 23:15
Chyba je mezi klávesnicí a židlí.
Avatar
Martin Dráb
Redaktor
Avatar
Odpovídá na Inoue Yūki
Martin Dráb:

Důvod podle hypotézy Simulace: množina všech bodů - jak prostorových, tak časových - jsou dostupné, stejně jako v simulaci/počí­tačovém programu, vždy. Programátor k nim má vlastně pořád přístup. Proto lze částici ovlivňovat jinou ve stejném okamžiku, i když jsou od sebe vzdáleny.

To pak třeba máš problémy u působení čtyř sil, které vládnou světu. zejména tedy gravitace a elektromagnetické síly. Protože v těchto případech se změny síly propagují AFAIK rychlostí světla, ne okamžitě.

Nevím, jak moc je ta současná změna částic podložena teoreticky, popř. experimentálně, ale pokud vím, tak je i dost velký problém (možná i neřešitelný), jak na dvou vzdálených místech sesynchronizovat čas dostatečně přesně, abys mohl říci, že k modifikaci došlo současně.

Potom tu máš různé teorie o tom, že náš svět není čtyřrozměrný, ale má rozměrů rovnou devět či deset, takže je možné, že ty dva fotony třeba mají v nějakém rozměru k sobě velmi blízko. Kdo ví.

Ono totiž tyhle fyzikální teorie (a i jiné) vznikají, z hlediska matematické logiky, úplně špatně. Pozorováním následků se vymyslí, jaká by asi tak mohla být jejich příčina. Vzniklá teorie se pak ověřuje a vydrží, dokud jsou její předpovědi dostatečně přesné.

Říkáš, že kvantová mechanika a relativita popisují náš vesmír krásně a jednoduše. Ony jej spíše aproximují. Pokud se dostaneme na dostatečně nízkou úroveň, staičt nám nebudou. Tenhle problém s aproximací je podle mě i důvodem používání pravděpodobností v kvantové mechanice – částice například mají nějaké vlastnosti, o kterých nevíme, a ty se projevují např. realizací tunelového jevu. Jelikož my tyto vlastnosti nevidíme, tak nám to vychází tak, že částice udělá to či ono s jistou pravděpodobností.

Nutno také dodat, že odvozovat teorie ve správném směru (tzn. ne z důsledků do příčiny) v praxi dost dobře nejde a nejen proto, že základní pravdy neznáme.

Nahoru Odpovědět  +3 19. ledna 23:38
2 + 2 = 5 for extremely large values of 2
Avatar
mixxy
Člen
Avatar
mixxy:

Ahoj,
přiznávám, že se nad takovými, možná ne až tak detailně tebou popsanými teoreticko praktickými otázkami, snad každý zamyslí, nebo ve společnosti na něj narazí. Nedávno jsme se u nás ve firmě zamysleli, že pokud naše vědomí a mysl, které jsou zatím pro život poměrně záhadou, dokáží někde ve vesmíru existovat samostatně, jestli informace, nápady a tak jsou k nám přineseny z nějakého penza obsahující veškeré vědomí, řekněme nějaká singularita veškerého vědomí.

Nahoru Odpovědět 20. ledna 0:02
Neni dulezite mnoho vedet a znat. Dulezite je vedet, co je treba.
Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zobrazeno 4 zpráv z 4.