Instalace Fedory 24

Linux a UNIX Tipy a triky Instalace Fedory 24

Vítám vás u návodu k instalaci Fedory - jedné z nejstarších a nejznámější Linuxových distribucích. Fedora cílí především na vývojáře a uživatele, kteří mají rádi změnu a aktivní vývoj (nová verze vychází co 6 měsíců). Snaží se být tzv. leading-edge - tedy co nejnovější verze jádra a balíčků a zároveň dostatečná úroveň otestování a tedy stabilita.

Dnes (21. 6. 2016) vyšla Fedora 24 a já jsem se rozhodl udělat tutoriál, který vás provede krok za krokem její instalací. Fedoru si můžete stáhnout zde: https://getfedora.org/

Pro běžné použití máme připravenou verzi Workstation. Tu si stáhněte (dnes již prakticky vždy 64bit verzi) a vypalte na DVD, vytvořte Live USB případně vyzkoušejte ve virtuálním stroji.

V nejbližších dnech přidám i článek, který vás provede systémem a jeho konfigurací a ukáži zásadní tipy a triky, které používání Fedory zásadně zpříjemní. Budete také moct vidět, jak Fedoru používám já. :)

Tento návod se týká pouze běžné instalace, nikoli tzv. dual-bootu s Windows (pak je možnost vybrat si, který OS se spustí). V případě dual-bootu doporučuji prvně nainstalovat Windows, nechat nepřiřazené místo na disku (nebo ideálně mít druhý disk) a také přenastavit Windows, aby používal UTC místo localtime (návod např. zde https://wiki.archlinux.org/index.php/time#…). Poté je relativně jednoduché nainstalovat Linux - sám najde ostatní operační systémy a nabídne je v GRUBu při startu PC.

Boot Live USB/DVD

Po vložení Live USB/DVD a korektním nastavení pořadí bootování se objeví úvodní obrazovka:

Nechte Fedoru spustit. Provede se kontrola instalačního média (můžete přerušit stisknutím Esc) a pak už Fedora nabootuje. Dostanete na výběr mezi vyzkoušením a instalací. Doporučuji zvolit "Try Fedora" - takto ihned zjistíte, jestli si Fedora ve výchozím stavu rozumí s vaším HW.

Nyní můžete Fedoru klidně používat a omezeni jste pouze rychlostí média (odezva systému bude tedy poněkud horší než při běhu z HDD nebo ideálně SSD). Jen bych poznamenal, že screenshoty jsou z virtualizované verze (VirtualBox) a bez instalace přídavných ovladačů pro hostovaný systém (což nechci dělat) je rozlišení omezeno na 1024x768 (proto mohou screenshoty občas vypadat poněkud divně). Myslím, že by mělo být možné nastavit vyšší rozlišení i ručně, ale zatím jsem to nezkoušel.

Až budete spokojeni s prozkoušením, zvolte instalovat na disk.

Instalace

Instalační program (Anaconda) vám nejspíše nabídne češtinu. Já osobně nedokáži používat OS v češtině, takže si jej přepnu na EN (klávesnici ale preferuji českou).

Po zvolení jazyka se objeví hlavní instalační okno. Poznamenal bych, že při každém kroku je možné otevřít poměrně detailní nápovědu vpravo nahoře.

Rozložení je možné přidat kliknutím na plus vlevo dole.

Dále pak Czech přesunu šipkou na nejvyšší pozici (defaultní rozložení) a dám Done (poněkud matoucí umístění vlevo nahoře). Můžete si přidat rozložení, kolik chcete (a přidat je po instalaci). V systému se dají přepínat zkratkou Super+space (Super == "Windows" tlačítko).

Dále je možné zvolit časovou zónu (což ale v případě funkčního připojení k síti pozná Fedora sama). V nastavení sítě je možné nastavit pouze hostname (název PC). Nastavení sítě jako takové je možné přímo přes nástroje v systému - nezapomeňte, že stále běží plně funkční OS, ne jen nějaký instalační program, jako je to u Windows. ;)

Rozdělení disku

Posledním a nejdůležitějším krokem je rozdělení disku. Pokud chcete používat Fedoru jako jediný OS a nemáte na disku žádné oddíly, pak je naprosto v pořádku nechat automatické rozdělení. My si ale ukážeme i jiné možnosti.

Nejprve si vyberte disky, se kterými chcete pracovat (je možné přidat i síťové a speciální disky). Pak vyberte manuální/auto­matické rozdělení. Dále je možné vybrat, zda má být systém šifrován a jestli má být "uvolněno dodatečné místo" - tato možnost umožní správci zmenšovat již existující oddíly (např. s jiným OS). V nápovědě najdete detaily a popis pokročilých možností. Spolu se na ně podíváme až v nějakém budoucím článku.

Ještě je třeba vybrat (zkontrolovat), na který disk se nainstaluje bootloader (zavaděč). Ten pak musí být v BIOSu/UEFI jako první.

Na samotné rozdělení disku se dostanete kliknutím na Done (opět poněkud matoucí).

Na následující obrazovce máme možnost vytvářet jednotlivé oddíly (partition). Pro zajímavost je můžeme nechat vygenerovat automaticky:

Dnes je již doporučované používat LVM (Logical Volume Management), které do budoucna velmi usnadňuje práci s oddíly. Lze snadno měnit jejich velikosti i vytvářet nové. Navíc je možné, aby se nacházel i na více fyzických discích a přitom se z hlediska uživatele a systému tvářil jako jeden. Jen je nutné dát pozor, aby se /boot nevyskytoval v LVM, ale v obyčejném oddílu.

Automatické rozdělení vypadá rozumně, jen mu chybí /home. Již připravené rozdělení můžeme snadno editovat - já zmenšil / z 13,9 GiB na 10 GiB (třeba potvrdit tlačítkem "Update Settings"). Nyní se mi na disku uvolnilo místo a můžu vytvořit nový oddíl (pomocí plus vlevo dole).

Nyní se nám vytvořil nový oddíl pro data a automaticky je součástí stejné skupiny oddílů (fedora_virtual-fedora), takže nebude problém v budoucnu změnit jeho velikost (například zjistíme, že nepoužíváme tolik SW a tak můžeme část velikost / předat /home).

Souborový systém Linuxu

Teď by asi bylo dobré trochu vysvětlit Linuxový souborový systém pro všechny nováčky. Na rozdíl od Windows nemáme žádné disky C:, D:, apod. Vše je nějakým způsobem spojené s tzv. kořenovým adresářem (značen /, nazýván také root). V něm jsou pak veškeré soubory, co na Linuxu najdete.

V /bin najdete aplikace, v /etc nastavení, v /home/jmeno_u­zivatele osobní soubory uživatelů, atd. Je tedy možné mít Linux s jediným oddílem - /. Často je ale výhodnější některé části oddělit. Když například vytvořím další oddíl (ideálně na jiném disku) a nastavím mount point (přípojný bod) na /home, systém bude vědět, že všechny adresáře uživatelů najde přesně v tomto oddíle. Výhodou tohoto přístupu je oddělení různých dat - pokud máme samostatný /home, tak při případné reinstalaci zůstane tento oddíl nedotčený a jen ho znova připojíme - pak se vám načte OS s vaším starým nastavením a daty :)

Pro zajímavost podotknu, že stejně fungují i například USB disky - prostě se vytvoří nová "složka" v /dev a namountuje se na dané zařízení.

Takto vytvoření rozdělení disku se mi líbí, ale můžeme si ho udělat i úplně ručně - stačí použít Reset All. Mohli bychom si také pohrát s nastavením Volume Group, nastavit různé RAID pole a podobně. Na to se ale podíváme až v budoucím článku.

Jako souborový systém necháme Ext4 a můžeme pokračovat kliknutím na Done. Ještě se objeví okno se souhrnem změn - zde si můžete zkontrolovat, jestli je vše přesně, jak chcete (hodí se zejména při modifikaci již existujících oddílů).

Po přijetí změn se vrátíte do hlavní obrazovky instalace - až doposud se neprovedly žádné změny na vašem pevném disku, takže si to celé můžete bez problému rozmyslet.. :)

Finalizace instalace

Kliknutím na Begin Installation se provedou změny oddílů a začnou kopírovat soubory. Během toho ještě musíte nastavit heslo roota a vytvořit běžného uživatele.

Root má nejvyšší oprávnění a může dělat vše - zvolte proto silné heslo a používejte jej jen, když je to opravdu potřeba.

Po nastavení roota je možné nevytvořit běžného uživatele - to je nicméně velmi nedoporučeno z bezpečnostního hlediska. V nové obrazovce vyplňte uživatelské jméno a heslo. Rozhodně doporučuji vyžadovat heslo při přihlášení. Dále je možné nastavit uživatele jako administrátora - to znamená, že bude moci používat příkaz sudo (dočasně se stane rootem). Toto je rozhodně preferované před přímým používáním roota - nyní přesně víte, kdy program spouštíte s root právy a kdy ne.

Potvrďte a je hotovo. Další uživatele (typicky ne administrátory) je možné vytvořit po dokončení instalace.

Nyní jen počkáme na dokončení instalace a počítač restartujeme. Před novým bootem odstraníme Live USB/DVD a pokud se nám povedlo dobře rozdělení disku, mělo by vše fungovat.

Po instalaci

Takto vypadá náš GRUB - zde se objeví všechny nalezené OS. Já zde mám pouze Fedoru a její záchranný režim.

Po bootu by se měla objevit tato přihlašovací obrazovka. Vyberte svého uživatele a zadejte heslo. Pokud máte nainstalovaných více uživatelských rozhraní (ve výchozí Fedoře je GNOME a GNOME Classic), můžete si vybrat kliknutím na ozubené kolečko vedle Sign In.

Při prvním přihlášení se objeví uvítací obrazovka s výběrem jazyka a pozdravy ve všech možných i nemožných jazycích :D

V zásadě jen můžete potvrdit, co jste si vybrali již při instalaci. Zajímavější jsou volby ohledně soukromí:

Dále máte možnost připojit si své online účty (proběhne tak integrace např. Google Drive, kontaktů, apod.) různých služeb. Všechno toto se dá nastavit i později.

Po dokončení nastavení se objeví nápověda (lze kdykoliv vyvolat stisknutím F1) s tutoriálem k použití GNOME. Nováčkům doporučuji projít.

Vše důležité najdete na hlavní liště - vpravo je možnost se odhlásit, vypnout počítač (uspání je "chyták" - podržte Alt), zamknout obrazovku nebo vstoupit do nastavení.

Jelikož jsme v ČR, tak ještě změníme formáty. V dialogovém okně klikneme na tři tečky dole pro zobrazení více možností.

Najdeme Českou Republiku (vpravo uvidíte ukázku formátů). Potvrdíme a odhlásíme se a znovu přihlásíme.

Obrazovku s časem alá Windows můžeme "odšoupnout" nahoru myší a nebo stiskem libovolné klávesy.

Po přihlášení již máme základně nastavené GNOME. Jeho srdcem jsou "Activities" vlevo nahoře (vyvoláno také stiskem klávesy Super).

Zde máte k dispozici rychlý panel, možnost vyhledávání (v aplikacích, nastavení, souborech a dokonce i světových časech), otevřené aplikace a seznam virtuálních ploch (ty jsou vytvářeny dynamicky).

Můžete si také nechat zobrazit všechny aplikace (dobré pro seznámení se s názvy).

Systém nabízí mnoho dalších možností a hlavně je snadno modifikovatelný. Na to se podíváme v následujícím článku, kde ukáži, jaké nastavení používám já.

Na závěr se ještě podíváme na GNOME Classic - konzervativnější prostředí, které se více podobá starému GNOME 2 a může se vám zamlouvat více. Existují také oficiální spiny (odnože) s alternativními prostředími jako je KDE, Cinnamon, MATE nebo odlehčené Xfce a LXDE. Najít je můžete zde: https://spins.fedoraproject.org/

Jestli máte nějaké otázky ohledně instalaci či Fedory samotné, neváhejte se zeptat.


 

  Aktivity (6)

Článek pro vás napsal David Novák
Avatar
Autor v současné době studuje FIT VUT Brno a zajímá se především o nízkoúrovňové programování (C/C++, ASM) a návrh hardwaru (VHDL). Je zde také členem výzkumného týmu ANT@FIT (Accelerated Network Technologies).

Jak se ti líbí článek?
Celkem (5 hlasů) :
55555


 


Miniatura
Všechny články v sekci
Tipy, triky a návody

 

 

Komentáře

Avatar
mkub
Redaktor
Avatar
mkub:

pekny navod, ale nasiel som tam nejake nezrovnalosti...
napr.: pri nastavovani rozdelenia disku sa hned nezapisuju zmeny oddielov, tie sa ukladaju do RAM, az potom sa instalacny program pyta, ze ci ma to urobit na rozdiel od Windowsu, kde instalator rovno zapisuje zmeny na HDD

 
Odpovědět 14. října 4:27
Avatar
David Novák
Tým ITnetwork
Avatar
Odpovídá na mkub
David Novák:

díky :)

něco takového tam někde mám? O aplikaci změn oddílů tam mám tyto dvě věty:

Po přijetí změn se vrátíte do hlavní obrazovky instalace - až doposud se neprovedly žádné změny na vašem pevném disku, takže si to celé můžete bez problému rozmyslet.. :)

Kliknutím na Begin Installation se provedou změny oddílů a začnou kopírovat soubory.

Odpovědět 14. října 9:47
Chyba je mezi klávesnicí a židlí.
Avatar
mkub
Redaktor
Avatar
Odpovídá na David Novák
mkub:

ospravedlnujem sa, ten clanok som rychlo preletel, ale je vynikajuci, podla neho by ho nainstaloval aj zacinajuci uzivatel neznaly tento typ OS, co som mu dal 5 hviezdiciek z 5

 
Odpovědět  +1 14. října 12:16
Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zobrazeno 3 zpráv z 3.