6. díl - MS-SQL krok za krokem: Datové typy a NULL

MS-SQL krok za krokem MS-SQL krok za krokem: Datové typy a NULL

V minulém dílu seriálu tutoriálů o MS-SQL databázi jsme se dozvěděli něco o řazení a o agregačních funkcích. Dnes se vrátíme k datovým typům, představíme si tabulky těch nejdůležitějších a řekneme si něco o hodnotě NULL.

Datové typy

Hned na začátku seriálu jsme si uvedli několik základních datových typů. Tehdy jsem vám s nimi nechtěl motat hlavu. Řeč byla o typech INT, VARCHAR a DATE. Databáze (konkrétně zde MS-SQL) jich má samozřejmě mnohem více. Uveďme si pár tabulek a představme si ty nejdůležitější. Následující tabulky obsahují ty nejpoužívanější datové typy.

Celá čísla

Typ Rozsah
TINYINT 8bitové číslo
SMALLINT 16bitové číslo
INT 32b
BIGINT 64b

Pozn. pokud hledáte datový typ boolean (hodnoty true/false), tak k ukládání této hodnoty se zpravidla používá typ BIT (0/1).

Texty

Typ Rozsah
TEXT (opravdu dlouhý text, třeba článku)
NVARCHAR (max. počet znaků) počet znaků jaký si zvolíte
NCHAR (počet znaků) pevný počet znaků jaký si zvolíte, max. 255

Již víme, že existují i typy VARCHAR a CHAR, ale ty nepodporují Unicode a proto je nebudeme používat. Zajímavá situace nastane, když zapíšeme datový typ jako NVARCHAR (MAX). V tuto chvíli je délka textu také neomezená a pokud překročí určitý limit (8k), začne se ukládat stejným způsobem jako text. Pokud však víme, že text bude dlouhý, je lepší uvést typ TEXT rovnou.

Ostatní

Typ Rozsah
DATE Datum jako textový řetězec ve tvaru 'rrrr-mm-dd', rozsah od '0001-01-01' do '9999-12-31'
TIME Čas jako textový řetězec ve tvaru 'hh:mm:ss'
DATETIME Prakticky je to zřetězení data a času: 'rrrr-mm-dd hh:mm:ss'
BLOB a spol. Obecná data v binárním tvaru, použití analogické k typům TEXT. Umožňují do databáze ukládat např. obrázky nebo zvuky.

Hodnota NULL

Datové typy v databázích se malinko odlišují od datových typů, jak je známe v programovacích jazycích. Zatímco třeba v céčku může mít int hodnoty jen nějakých -32.000 až +32.000 a nic kromě toho, databázový INT může nabývat i hodnoty NULL. NULL nemá vůbec nic společného s nulou (0), označuje to, že hodnota nebyla ještě zadána. Filozofie databází je takto postavena, nezadané hodnoty mají výchozí hodnotu NULL (pokud jim nenastavíme jinou) a každý datový typ má kromě hodnot, které bychom v něm očekávali, navíc možnou hodnotu NULL. Datovému typu tuto hodnotu můžeme i zakázat, více dále.

Pokud si vzpomínáte, když jsme vytvářeli databázi, odškrtávali jsme Allow Nulls. To zajistí, že se nám do databáze NULL nedostanou. Zkusme si to:

INSERT INTO [Uzivatele] ([Jmeno], [Prijmeni]) VALUES ('Pan', 'Neuplny');

Výsledkem bude chyba, která nám říká , že některé sloupce neumožňují NULL. Otevřete si designer tabulky a zaškrtejte Allow Nulls u všech sloupců krom Id. Nyní dotaz spusťte znovu. Když se nyní podíváte do dat v tabulce, na konci bude Pan Neúplný a bude mít v nevyplněných sloupcích NULL.

Hodnoty NULL v tabulce

Přínos hodnoty NULL

Asi se ptáte k čemu hodnota NULL vlastně je? Její přínos je v tom, že poznáme, jestli byla hodnota zadána. Např. při zadávání čísla neexistuje hodnota, podle které bychom poznali, že číslo není zadáno. Kdybychom si k tomuto určili hodnotu nula (0), nevíme, jestli uživatel číslo nezadal nebo zadal právě nulu. NULL mimo jiné i šetří místo v databázi, kde na rozdíl od výchozích hodnot nezabírá místo.

NULL na straně aplikace

Již jsme si řekli o tom, že programovací jazyky hodnotu NULL zpravidla nemají (tedy ty staticky typované). V jazycích typovaných, jako je třeba Java nebo C#, musíme použít jiné datové typy. V C# můžeme kterýkoli datový typ označit jako NULLovatelný a on pochopí, že v něm může být i NULL. Používá se k tomu otazník, typ je potom např. int?.

Upřesňující informace k datovým typům

K datovým typům (chcete-li ke sloupcům) můžeme uvést několik upřesňujících informací. Již jsme se setkali s AUTO_INCREMENT. Podívejme se na další.

Název Popis
IDENTITY: Jen pro čísla. Při vkládání řádku dejte této položce hodnotu NULL a systém jí automaticky přidělí hodnotu o 1 větší než dal minulému řádku (přírůstek se teoreticky dá změnit, ale tím se teď nebudeme zatěžovat). Výborná věc pro pohodlnou tvorbu unikátních identifikačních klíčů.
UNIQUE Říká, že nesmí existovat více řádků, které mají v této položce stejnou hodnotu (s výjimkou hodnoty NULL).
NOT NULL Tahle hodnota nesmí být prázdná - nepůjde do ní vložit hodnota NULL.
PRIMARY KEY Tím se určí, že se tenhle sloupec (v každé tabulce max. jeden) bude používat jako klíč. Vhodné pro nějaké relativně krátké identifikační kódy, podle kterých budeme řádky nejčastěji hledat. Primární klíč je vždy NOT NULL a UNIQUE; i když to nenařídíme, dostane tyto vlastnosti implicitně.
DEFAULT hodnota Výchozí hodnota, kterou položka dostane, když ji při vkládání řádku neuvedeme.

Nová slova upřesňující datový typ se vkládají za něj, stejně jako tomu bylo u IDENTITY. Uveďme si nějaký příklad:

CREATE TABLE [Uzivatele] (
        [Id] INT NOT NULL IDENTITY(1, 1),
        [Jmeno] CHAR(35) NOT NULL,
        PRIMARY KEY ([Id])
);

Příště si připravíme tabulky a testovací data pro jednoduchý redakční systém, jako je třeba tady na devbooku. Další díly totiž budeme dělat dotazy přes více tabulek a tzv. poddotazy. Tak bude váš arzenál základních databázových nástrojů kompletní pro tvorbu prakticky jakékoli aplikace :)


 

  Aktivity (1)

Článek pro vás napsal Michal Žůrek (misaz)
Avatar
Autor se věnuje tvorbě aplikací pro počítače, mobilní telefony, mikroprocesory a tvorbě webových stránek a webových aplikací. Nejraději programuje ve Visual Basicu a TypeScript. Ovládá HTML, CSS, JavaScript, TypeScript, C# a Visual Basic.

Jak se ti líbí článek?
Celkem (3 hlasů) :
4.333334.333334.333334.33333 4.33333


 



 

 

Komentáře

Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zatím nikdo nevložil komentář - buď první!