Lekce 12 - Student IT na střední - Chybami se člověk učý

Vítejte u dalšího dílu Studenta IT na střední. Dost dlouho jsem přemýšlel na jaké téma psát tentokrát, skoro jsem z toho byl až zoufalý. Nakonec mi téma přišlo naproti. Jak jste si jistě již z názvu přečetli, dnešní článek se jmenuje „Chybami se člověk učý“. Proč jsem si zvolil toto téma? Jak jsem k němu dospěl? To jsem takhle v noci z 3. na 4. listopadu nemohl usnout a hlavou se mi začaly hrnout samé otázky co se týče mé budoucnosti. Ohledně maturity, práce, koníčků,... Prostě zda dělám to, co se mi do budoucna bude hodit. Pochopitelně si na tuto otázku těžko odpovím. Například němčina je jazyk, který se mi strašně líbí a strašně bych ho chtěl umět. Problém je, že v škole mi zrovna nejde a řekl jsem si, že bych se ji někdy věnoval soukromě. Ovšem poté mě napadla otázka, zda ji někdy v životě využiji. Jestli budu mít v práci například nějaké německé zákazníky. Nebo jestli bych se například dokonce do Německa odstěhoval, což bych klidně rád udělal, problém je ovšem ten jazyk. A odtud mě tedy napadlo toto téma, protože to teoreticky může být v budoucnu chyba. To mé rozhodnutí, zda jsem zvolil například programování místo grafiky, jelikož se například stane, že na trhu práce bude přebytek programátorů a nedostatek grafiků a já v sobě mám talent na grafiku, ovšem jsem ho v sobě dostatečně nevzbudil a nepodporoval. To se dá považovat za chybu. Ale jak jsem říkal, toto těžko ovlivním.

Mnohem častěji ale jako chybu vnímáme to, když někdo udělá pravopisnou chybu, jako je v nadpisu. Když si někdo dá omylem do kafe sůl místo cukru nebo u programátorů oblíbená chyba v programu, když zapomenete na nějaký ten středníček. Nebo když je nějaký programovací jazyk citlivý na mezery. Tyto chyby se podle mě hledají mnohem lépe. A proč vůbec chci o tomto mluvit? Protože naivně doufám, že nějaký člověk, který se snažil být bezchybný, si uvědomí, že chyba není taková hrůza. Třeba to dokonce čte nějaký učitel a uvědomí si, že chyba nemá být nástroj jak udělat z žáka blbce, ale jak žáka upozornit, že je něco špatně, zapamatuje si to a již to nikdy neudělá. Ovšem rozhodně je lepší dělat chyby ve školním věku, než když uděláte překlep ve faktuře a pošlete peníze jinam nebo trochu jinou částku. Vzpomínám si, když jsme ve škole začínali programovat.

Mé nejoblíbenější chyby byly, že jsem v HTML formuláři místo tagu < form> používal <from> nebo že místo <input type='submit'> jem psal <input type='sumbit'>. Nebo jsem neukončil tabulku a hledal jsem problém v CSS. Ach, ty hodiny vztekání se proč to nefunguje. A vždy, když mám nějaký problém, který mi je takto povědomý, například že odmítá zpracovat formulář, automaticky přednostně jedu po těchto chybách. Protože jsem si je zapamatoval a poučil jsem se z nich.

Každý je má rád...

A jaké chyby jsem zažil v praxi? Mno, rozhodně jich je dost, nejen u programování. Například na škole se nám stalo, že někteří novému mladému učiteli tykali, že do testu napsali nesmysl (nejčerstvější máme, že místo DirectX napsal žák ProjektX. Poté, co se mu všichni vysmáli, si uvědomil, že to opravdu byla dost hloupá chyba). Jindy zas zapojení různých obvodů, kdy jiní lehce opekli nějaké ty integrované obvody nebo vyhořela sem tam nějaká LEDka. Což mi připomnělo zas chybu, kdy naše učitelka elektroniky varovala před tím, že LED dioda je nesmysl, jelikož to D označuje Dioda a tudíž je tam to slovo takto 2x. Stejně jako HD rozlišení nebo IS systém, atd dále. Vzpomínám si, jak jsem jako malý zapomínal na číslovku 7 a měl jsem problém s malou násobilkou s tímto číslem. Nebo jak se spolužákovi první SQL zápis uživatelů zacyklil a měl tam přes 60 000 uživatelů se stejnými údaji. Mě to sice zapisovalo po jednom, ale měl jsem špatně proměnnou a šifroval jsem „NULL“, díky čemuž všichni měli stejné heslo d41d8cd98f00b­204e9800998ec­f8427e (toto vám vyleze pokud dáte md5($neexistu­jici_promnnena), opravdu dost dlouho jsem tento problém řešil). Dále za zmínku stojí jak jeden student napsal do diktátu mišy nebo jak zas spolužák mluvil o zvracení učitelce, se slabším žaludkem (vše zůstalo na svém místě, živou ukázku jsme naštěstí neměli). Jsou to někdy více někdy méně velký chyby. Ale dost často jsou to pro některé z nás prakticky legendy a stačí říct mišy a většina ví.

Mno a nyní k učivu samotnému, jak je již zde zvykem. Vezmu si zas všechny odborné předměty + matematiku, protože jsem si všiml, že je docela podceňována studenty. Tak s ní rovnou začnu. V matematice teď bereme posloupnosti. Aritmetické (5; 10; 15; 20; ...) a geometrické (2; 4; 8; 16; 32; 64; 128; ...). v celku jednoduchá látka... pokud tedy nedostanete nějaký příklad pro labužníky a že se dají nádherně vymyslet např.: délky stran pravoúhlého trojúhelníku mají aritmetickou posloupnost. Délka delší odvěsny je 12 cm. Kolik měří zbylé dvě strany?

V programování jsme si už i lehce osahali Céčko. A líbí se mi. Je to sice jiné kafe oproti PHP, ale je něco na tom, že je to základní jazyk a bylo by dobré ho alespoň trochu znát. Alespoň člověk ví co všechno za něj například to PHP dělá.

Operační systémy, můj oblíbený předmět. Je strašná zábava mít konzoli Linuxu ve virtuálu (ve virtuálu ji máme kvůli tomu, kdybychom ten linux rozhrabali. Jinak máme tam i linuxové PC. Zrovna ty virtualizace jedeme na Linuxu přes webový prohlížeč...) a vymýšlet všelijaké lumpárny.

V počítačových sítích bereme... mno.. toť těžko jednoduše popsat. Topologie sítí, protokoly, OSI, IP, atd atd... Je toho prostě dost.

V databázích děláme UML, UseCase diagramy, Class diagramy. Na HW zas bereme grafické karty. Z automatizace se vyklubal pohodový předmět. Všichni strašili, ale zatím jen bereme hradla, Karnaughovy mapy, zkracování zápisů atd. Na praktických hodinách si nacvakáváme síťáky, počítáme submasky, hrajeme si s elektrikou, kdy zapojujeme různé integrované obvody, kondenzátorky, tlačítka a tyto blbůstky, slíbená jsou i ona hradla v praxi.

Karnaughova mapa. Nevidíš to v tom? Sleduj dál, možná to v tom časem uvidíš...

A ještě dva předměty mimo IT a to ekonomika, kde jsme vyplňovali daňové přiznání (snad se nikdy nepřiznávat nebudu muset, je to strašné vyplňování a dost často nesmyslů) a konverzace v anglickém jazyce, kdy máme rodilého Novozélanďana. Je to skvělé, moci si hodinu a půl takto s někým pokecat, opravdu si myslím, že má smysl mít tuto možnost.

Jako vždy, co na srdci, to na klávesnici a přispějte do komentářů, budu jedině rád. Můžete i do soukromých zpráv. Doufám, že jste přežili tentokrát i chybu v nadpisu a snad se brzy zas uvidíme.