Gravitační pole a centrální gravitační pole Země
Gravitační pole
Gravitační pole je prostor, ve kterém působí gravitační síly. Každá dvě tělesa jsou k sobě přitahovány silou, kterou nazýváme gravitační síla.
Newtonův gravitační zákon
Dva hmotné body o hmotnosti m1, m2 se navzájem přitahují gravitačními silami Fg, jejichž velikost je přímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti r. Platí tedy
<center></center>kde gravitační konstanta k (kapa) = 6,67 . 10–11 N × m2 × kg–2. (tab. vzadu)
Př : m1 = 5 t = 5 * 103 kg
m2 = 15 t = 15 * 103 kg
r = 2m
Fg = (6,67 * 10−11 * 5 * 103 * 15 * 103) / 4 = 125 * 10−5 = 0,00125 N
Intenzita gravitačního pole
V okolí každého tělesa existuje gravitační pole, které působí na jiná tělesa.
- intenzita gravitačního pole zavedena pro jejich porovnávání
- daném místě pole ji definujeme:
- vektorová veličina stejného směru jako gravitační síla Fg, která působí v daném místě na HB. [K] = N × kg–1
Po dosazení do vztahu za gravitační sílu dle Newt. zákona:
Vektor intenzity gravitačního pole vždy směřuje do středu tělesa o hmotnosti M. Takové pole je centrální gravitační pole a střed tělesa gravitační střed centrálního pole.
Velikost intenzity gravitačního pole ve výšce h nad zemským povrchem je
Velikost intenzity se s rostoucí výškou nad povrchem Země zmenšuje. Když sledujeme gravitační pole Země na malých plochách, např. na ploše o rozměrech několika set metrů, lze gravitační pole považovat za homogenní. Intenzita v homogenním gravitačním poli je konstantní.
MZ je hmotnost Země (5,98 × 1024 kg)
RZ poloměr Země (6,37 × 106 m)
Pohyby těles v centrálním (radiálním) gravitačním poli Země
- radiální gravitační pole je pole, kde směr gravitační síly a zrychlení míří ve všech místech do jednoho bodu - středu.
Pohyby těles v radiálním (centrálním) tíhovém poli
Vrhy jsou pohyby těles homogenním tíhovém poli. U pohybů raket, družic nebo kosmických lodí se musí počítat s tím, že se pohybují už v radiálním poli. Trajektorie družice závisí na její rychlosti:
Kosmické rychlosti
Poměrně malá počáteční rychlost - těleso se pohybuje po části elipsy, než narazí na povrch Země. Část elipsy se zvětšuje s rychlostí tělesa. Při větších rychlostech už těleso na zemský povrch nedopadne, ale opíše celou elipsu.
1. kosmická rychlost(kruhová)
- těleso opisuje kružnici se středem ve středu Země. Na toto těleso působí jednak zemská gravitace Fg jednak odstředivá(dostředivá) síla Fo. Tyto síly jsou v rovnováze.
pro velmi malou výšku: vk = 7,9 km × s–1 (zanedbáme h)
Oběžná doba družice: T = 2pi(Rz + h) / vk
Při větších rychlostech těleso přechází na pohyb kolem Země po elipse, a to až do rychlosti vp
2. kosmická rychlost (parabolická /úniková/)
Při rychlosti vp = 11,2 km × s–1 () se eliptická trajektorie mění na parabolickou a těleso se trvale vzdaluje od Země (je však v gravitačním poli Slunce)
3. kosmická rychlost
Po překročení rychlosti v = 16,7 km × s–1 těleso opouští sluneční soustavu.
Pro lety ve vesmíru se využívá zákonu setrvačnosti a gravitace (ve vakuu je nic nebrzdí). Motory se používají jen při startu, brzdění a korekcích kurzu. Jinak družice letí setrvačností a pro zrychlení využívají gravitace planet → gravitační praky.
- Rychlosti jsou v tab. na úplně poslední straně
Keplerovy zákony - pohyby těles v grav. poli Slunce
- Pohyby planet okolo Slunce se řídí Keplerovými zákony (hlavní roli hraje grav. pole slunce - excentricita), platí nejen pro planety, ale i jiná tělesa (měsíce, družice...)
1. Keplerův zákon (zákon drah):
Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách (téměř kružnicích), které je jejich společným ohniskem. P a A.
2. Keplerův zákon (zákon plošných rychlostí):
Plocha opsaná průvodičem planety (spojuje střed planety se středem Slunce) za jednotku času je vždy stejná. Důsledek: pohyb planet není rovnoměrný.
P - perihélium (přísluní) - nejrychleji
A - afélium (odsluní) - nejpomaleji
3. Keplerův zákon (zákon oběžných dob):
Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet se rovná poměru třetích mocnin délek hlavních poloos jejich drah.
- v tab.
Vzdálenosti ve sluneční soustavě se měří v astronomických jednotkách AU, které odpovídají střední vzdálenosti Země od Slunce.
Gravitační a tíhové zrychlení
Gravitační síla udílí tělesu o hmotnosti m v daném bodě gravitační zrychlení ag = Fg/m
(je totožná s intenzitou gravitačního pole K = ag)
Na povrchu Země je gravitační zrychlení ag = 9,83 m × s–1 (často zaokrouhlováno na 10)
Na Zemi se však setkáváme s tíhovou silou FG a tíhovým zrychlením g. Ty se od gravitační síly, resp. gravitačního zrychlení liší. Je to proto, že Země se otáčí kolem své osy. Na povrchu Země působí kromě gravitační síly Fg ještě setrvačná odstředivá síla Fs otáčení Země kolem své osy (otáčející se soustava je neinerciální soustava).,
Tíhová síla FG je jejich vektorovým součtem:
FG = Fg + Fs
Působením tíhové síly vzniká tíhové zrychlení g.
Svislý směr je směr tíhové síly a směr tíhového zrychlení, ale není to vždy směr do středu Země (do středu země tíhová síla směřuje jen na pólech a na rovníku). Prostor, kde se projevují tíhové síly se označuje jako tíhové pole.
Pro velikost odstředivé síly Fs platí:
Fs = m × w2 × r = (m × w2 × RZ × cos j)
r je vzdálenost místa na povrchu Země od osy otáčení, w úhlová rychlost otáčení země (w = 2p/T; T = 1 den), RZ je poloměr Země, j zeměpisná šířka místa.
Z toho vyplývá, že největší odstředivá síla je na rovníku a nulová na pólech. Velikost tíhového zrychlení závisí na zeměpisné šířce a také na nadmořské výšce (liší se však jen v řádech setin). Dohodou bylo stanoveno normální tíhové zrychlení → u hladiny moře na 45° severní šířky Þ 9,80665 m × s–2. V malé oblasti na zemském povrchu lze i tíhové pole považovat za homogenní.
- nejmenší na rovníku - 9,79 ms−2
- u nás - 9,81 ms−2
- největší na pólech 9,83 ms−2
Potenciál tíhového pole Fí je polohová energie připadající na jednotku hmotnosti.
- není v tab.
Ekvipotencionální plochy: množina bodů, které mají stejný potenciál, u Země kulové plochy (v desk. Kondenzátoru jsou to rovnoběžky).
Pohyby těles v homogenním tíhovém poli Země
- homogenní gravitační pole je pole, kde směr gravitační síly a zrychlení míří stále stejným směrem. Respektive změny jsou tak nepatrné, že je můžeme zanedbat. To platí při povrchu planet na vzdálenosti několika set m.
1) Rovnoměrný přímočarý pohyb
- nejjednodušší pohyb, těleso urazí za stejné časové celky stejné dráhy, rychlost je konstantní - nemění svou velikost ani směr. (a = 0)
v = s / t; s = s0 + v * t
Rychlost na čase dráha na čase – oboje přímka, vyšrafovaná rychlost v metrech
2) Rovnoměrně zrychlený / zpomalený přímočarý pohyb
- velikost ani směr zrychlení se nemění, probíhá po přímce. a = (v - v0) / t = konst.
- například: auto vyjede z obce a zrychlí (mění se velikost rychlosti a ne její směr)
okamžitá rychlost: v = v0 + at; Rychlost je přímo úměrná času a konstantou úměrnosti je zrychlení.
s = s0 + v0t + 1/2 a t2 Dráha je přímo úměrná čtverci času
pro rovnoměrně zpomalený pohyb by platilo: v = v0 - at; s = s0 + v0t - 1/2 a t2
trajektorií je přímka
Graf závislosti rychlosti na čase:
- Vyšrafovaná část / je dráha při rychlosti v0, vyšrafovaná \ je dráha vykonaná při RZP, Suma = celk. dráha
graf závislosti dráhy na čase je parabola:
rovnoměrně zrychlený pohyb (zrychlení pro směr pohybu) rovnoměrně zpomalený pohyb (proti)
(v0 = 0, zrychlení = a)
3) Volný pád
- speciální případ rovnoměrně zrychleného pohybu, směr je vždy do středu Země, zrychlení se značí g = tíhové zrychlení = 9,81 u nás.
- předpokládáme, že těleso padá z klidu - v0 = 0
v = g * t; s = 1/2 g t2
rychlost dopadu: s=1/2gt2 -> t=sqrt(2h/g) -> v = sqrt (2gh), graf parabola, jen opačně. h = s
4) Vrhy
- složené pohyby, z volného pádu a rovnoměrného přímočarého pohybu
počáteční rychlost je nenulová -> v0 != 0
Svislý vrh vzhůru
s = v0t - 1/2 a t2
v = v0 - gt
dolů: to samé, jen opačně znamínka
Vodorovný
Př. Vytékající kapalina, kulička, která přejede hranu vodorovného stolu.
vzdálenost od místa vrhu
d = v0 * t - není v tab.
okamžitá výška: - není v tab.
Vrh šikmý
- využívá se v balistice a jeho grafem je balistická křivka
- délka závisí na počáteční rychlosti v0 a na úhlu a, pod kterým bylo těleso vrženo.
Délka vrhu bude největší pro úhel 45°, stejná pro dvojice a a 90° – a, tzn. 15° a 75° nebo 30° a 60°.
Př. Výstřel z děla (a < 45°), z minometu (a > 45°).
Trajektorií šikmého vrhu parabola ve vakuu a balistická křivka ve vzduchu. Balistická křivka je vždy kratší než parabola, protože ve vzduchu proti pohybu působí odpor prostředí.
5) Nerovnoměrný pohyb
- mění se rychlost, čili zavádíme pojem průměrná rychlost
vp = delta v / delta t - podíl rozdílů drah (s1 - s2) a časů (t1 - t2)