Lekce 2 - TomBenova Akademie v Game Makeru: Jak začít aneb resources

Tento článek je takové první stručné info o Game Makeru a jak se v principu používá.
Hodně lidí se ptá, jaký jazyk je pro programování nejlepší. Z toho plyne, že se bojí investovat svůj čas do studia něčeho, co se pak ukáže slabé a neužitečné. Tento strach je ale neopodstatněný. Principy programování jsou stejné ve všech jazycích. Každý programem vždy prochází zásadní myšlenka, která se nazývá algoritmus. Jde o způsob řešení nějakého problému. Programovací jazyk pak vlastně je řeč ve které tento algorimus povíte počítači. Důležité je umět tvořit algoritmy – nacházet ta řešení. Proto má smysl začít klidně třeba s Game Makerem i když máte v úmyslu někdy programovat profesionálně. (něco dalšího o algoritmech se dozvíte tady: http://www.itnetwork.cz/…programovani)).

Game Maker je především nástroj pro herní design a jako takový je ho třeba brát. Podstatou je mít co nejjednodušší zadání a ztvárnit ho co možná nejzajímavěji. Když se rozhodnete pro Game Maker, získáte jedinečné tvůrčí prostředí, které vám dá všechno, co budete do začátků potřebovat. Přesto je dobré si předem zajistit nějaký tvůrčí software na hudbu, zvuky, grafiku a animace. Jde samozřejmě možné všechno tahat z webu nebo používat přichystané sady dodávané s Game Makerem společně, ale to byste hned na začátku ztratili skoro všechny body za originalitu. Navíc si uvědomte, že tvorba je zábava. Dokonce větší než většina her. Doporučuji mít jeden program na úpravu zvuku (např. Audacity), jeden bitmapový editor (třeba GIMP), jeden vektorový editor (třeba Inkscape), rychlý obrázkový prohlížeč a konvertor (např. Irfan) a pokud rozumíte muzice, tak určitě něco na MIDI.

Existují programy, které vás nechají psát noty nebo můžete připojit klávesy. To všechno musíte udělat externě, Game Maker očekává, že nahrajete soubor. Rozhodně mi ale nepište, že ten či onen program je lepší než jsem uvedl nebo že jsem nezmínil nějaký váš oblíbený. Já mám programy, které používám, vy máte programy , které používáte. Pokud jste něco skvělého našli, buďte rádi.

Pokud máte zdroje grafiky, hudby a zvuků, nemusíte už pak prostředí Game Makeru vůbec opustit. Postup tvorby je celkem jednoduchý. Nejprv načtete své soubory do patřičných složek (resources) v Game Makeru. Tzn. obrázky a animace do sprites, hudbu a zvuky do sounds, grafiku pozadí do backgrounds.

Ostatní složky v první chvíli nemusíte řešit, ale jen stručně:

• paths – můžete si natvořit dráhy pro pohyb ( např. stráže na obchůzce )
• scripts – nejčastěji použitá řešení z vašich programů
• fonts - písma můžete přibalit do výsledného exe
• timelines – lze uložit časový rozvrh akcí (např. počítačový budík - 1 vteřina, pípnutí, 2 vteřiny další pípnutí, atd.)
• objects – logika hry (např. když stisknu myš, udělej výbuch)
• rooms - rozložení grafiky na obrazovce (např. score v rohu, panáček uprostřed atd.)

Pracovní postup docela jednoduše

Takže v principu tvorba v Game Makeru funguje tak, že naplníte složky resources, v objektech nastavíte herní logiku, rozmístíte objekty na obrazovce pomocí rooms a spustíte zelenou šipkou z horní lišty nebo můžete uložit exe a spouštět ho normálně pod Windows nebo přes Wine v Linuxu.

Pokud hledáte multiplatformí řešení, budete se poohlížet po verzi Game Maker Studio, která je momentálně poměrně nová a slibuje velké možnosti. Bohužel je nekompatibilní se staršími verzemi.

Zkuste si prakticky

Aniž byste zatím uměli cokoli jen vzdáleně podobného programování, můžete už si s Game Makerem dobře pohrát. Nebuďte příliš hrr a vyzkoušejte si jaké formáty obrázků a zvuků Game Maker načítá, vyzkoušejte si udělat exe, které ukáže jen jediné: okno s vaším obrázkem. K tomu využijte pozadí – backgrounds. Měli byste to zvládnout bez další nápovědy, jen potřebujete vědět, že musíte vytvořit prázdnou místnost a nastavit v ní pozadí nahrané předem do složky backgrounds. Neptejte se na přesný postup, bojujte sami – informací máte dost.

Nějaké složitější detaily ohledně backgrounds

Jen bych se zmínil o rozdílu mezi obrázkem- sprite a grafickým pozadím - background. Proč se vlastně liší, když jde pořád o obrázky. Odpověď je jednoduchá - kvůli technické náročnosti zobrazování velkých obrázků. Typická je situace, kdy máme skákající postavičku na pozadí venkovské krajiny táhnoucí se do dáli. Postavička je poměrně malý obrázek, ale obsahuje animaci, průhlednost a bude měnit pozici a bude se řešit stav, kdy se dotkne jiného obrázku (pokladu, nepřítele, podlahy) – takzvaná kolize. K tomu slouží sprite, který většinu těchto informací skladuje přímo v sobě. Zatímco background je velký (často celoobrazovkový) obrázek s minimální animací (obvykle jen posun) a u jeho obsahu se kolize neřeší. Když budete dělat velké obrázky pomocí sprite, budou vaše hry pomalé. Když se pokusíte udělat pomocí backgrounds interaktivní prvky, tak to buď vůbec nepůjde, nebo budete mít výsledek tak velký, že se vám pexeso nevejde na DVD. Pokuste se o všech vašich grafických produktech přemýšlet rovnou jako o sprites nebo backgrounds už když je tvoříte. Když máte pocit že potřebujete něco mezi tím, změňte přístup, např. vyřízněte kousek backgroundu, který budete animovat, aby se nemusel měnit celý. Pokud je background složenina z mnoha malých opakujících se prvků je dobré použít tzv. tiles, ale to si nechám někam na později.

Použití více backgrounds najednou

Nastavení pozadí je vlastnost místnosti. Mohou být různě průhledná a proto jich lze několik naskládat do stejné místnosti. Budou pak ve vrstvách nad sebou. Třeba stromy vzadu, domy vpředu. Dokonce je lze přepnout na popředí (foreground) a pak se všechny ostatní herní prvky schovají za ně. Pozadím může být malý čtverec, který se opakuje nekonečně po ploše a při nastavení Hor.Speed a Vert. Speed se bude posouvat danou rychlostí – rolující pozadí. (rozumné hodnoty jsou 1 až 10) záporné číslo dá opačný směr.

Ukázka v příloze

V přiložené souboru jsem vám připravil velice specifický způsob pohybu grafického pozadí. Metoda pohybu více pozadí různou rychlostí podle fiktivní perspektivy se jmenuje paralaxní scrolling a vytváří dojem prostoru. V ukázce je pohyb horizontální, ale shora dolů to funguje podobně. Frajeřina je pak osmisměrný paralaxní scrolling, který je impozantní v plošinovkách nebo 2D akčních hrách. Když se to vymaká, je to top technika zobrazení vyvinutá ve zlatých dobách konzolových videoher a věřte mi, hráči to u vašich her ocení.