Diskuze: Hypotéza Simulace, náboženství pro ajťáky?
Zobrazeno 4 zpráv z 4.
//= Settings::TRACKING_CODE_B ?> //= Settings::TRACKING_CODE ?>
Problém je, že jsou to vše teorie
A ty problémy, na které to odpovídá.. Jsou problémy v teoriích, kterými jsme se snažili něco vysvětlit.. Pravda může být ještě někde naprosto jinde..
Jinak je to teze jistě zajímavá.. Ale taky nebezpečná - lidský život by pak neměl žádnou cenu a v zásadě by sis mohl morálně ospravedlnit cokoliv.
Důvod podle hypotézy Simulace: množina všech bodů - jak prostorových, tak časových - jsou dostupné, stejně jako v simulaci/počítačovém programu, vždy. Programátor k nim má vlastně pořád přístup. Proto lze částici ovlivňovat jinou ve stejném okamžiku, i když jsou od sebe vzdáleny.
To pak třeba máš problémy u působení čtyř sil, které vládnou světu. zejména tedy gravitace a elektromagnetické síly. Protože v těchto případech se změny síly propagují AFAIK rychlostí světla, ne okamžitě.
Nevím, jak moc je ta současná změna částic podložena teoreticky, popř. experimentálně, ale pokud vím, tak je i dost velký problém (možná i neřešitelný), jak na dvou vzdálených místech sesynchronizovat čas dostatečně přesně, abys mohl říci, že k modifikaci došlo současně.
Potom tu máš různé teorie o tom, že náš svět není čtyřrozměrný, ale má rozměrů rovnou devět či deset, takže je možné, že ty dva fotony třeba mají v nějakém rozměru k sobě velmi blízko. Kdo ví.
Ono totiž tyhle fyzikální teorie (a i jiné) vznikají, z hlediska matematické logiky, úplně špatně. Pozorováním následků se vymyslí, jaká by asi tak mohla být jejich příčina. Vzniklá teorie se pak ověřuje a vydrží, dokud jsou její předpovědi dostatečně přesné.
Říkáš, že kvantová mechanika a relativita popisují náš vesmír krásně a jednoduše. Ony jej spíše aproximují. Pokud se dostaneme na dostatečně nízkou úroveň, staičt nám nebudou. Tenhle problém s aproximací je podle mě i důvodem používání pravděpodobností v kvantové mechanice – částice například mají nějaké vlastnosti, o kterých nevíme, a ty se projevují např. realizací tunelového jevu. Jelikož my tyto vlastnosti nevidíme, tak nám to vychází tak, že částice udělá to či ono s jistou pravděpodobností.
Nutno také dodat, že odvozovat teorie ve správném směru (tzn. ne z důsledků do příčiny) v praxi dost dobře nejde a nejen proto, že základní pravdy neznáme.
Ahoj,
přiznávám, že se nad takovými, možná ne až tak detailně tebou
popsanými teoreticko praktickými otázkami, snad každý zamyslí, nebo ve
společnosti na něj narazí. Nedávno jsme se u nás ve firmě zamysleli, že
pokud naše vědomí a mysl, které jsou zatím pro život poměrně záhadou,
dokáží někde ve vesmíru existovat samostatně, jestli informace, nápady a
tak jsou k nám přineseny z nějakého penza obsahující veškeré vědomí,
řekněme nějaká singularita veškerého vědomí.
Zobrazeno 4 zpráv z 4.