Pouze tento týden sleva až 80 % na e-learning týkající se C# .NET. Zároveň využij akci až 30 % zdarma při nákupu e-learningu - Více informací.
Hledáme nové posily do ITnetwork týmu. Podívej se na volné pozice a přidej se do nejagilnější firmy na trhu - Více informací.
Avatar
Lukáš Kalderka:2. května 15:17

Zdravím

Ani nevím jak začít. Od mládí mě fascinovala matematika a počítače. Na gymnáziu jsem řešil úspěšně krajská kola matematické olympiády a ve volném čase si četl články o programování. A tak jsem se rozhodl na jedné z (podle mého názoru nejlepších škol) studovat obor Informační Technologie. Když jsem začal, byly to nejlepší měsíce mého života. Do všeho jsem byl nadšený. Zapisoval si ty nejtěžší možné předměty zaměřené na nízkoúrovňové programování nebo třeba klasifikaci obrazu.

Dostával stipendium, chodil na přednášky, které jem neměl zapsané. Dostal jsem dokonce i nabídku podílet se už v nižším ročníku na fakultním výzkumu. V ročníku mě lidé znali jako někoho, kdo z těch školních věcí lecco umí a lecco
zná. Pomáhal jsem ostatním před zkouškami, byl členem studentské unie.

Po čase se ale vše začalo měnit. Začal jsem pociťovat velkou prázdnotu při programování a práci s PC celkově. Začal jsem si uvědomovat, že studiu věnuji 10 krát víc času než všichni ostatní, ale moje výsledky jsou veskrze průměrné. Že nejsem příliš dobrý v programování. Že všechno co umím, je defakto "dobře naučené, ale v praxi k ničemu". Mockrát se mi stalo, že se mi pod rukama rozbil Linux, a musel jsem jít za někým aby mi ho dal dohromady. Že jsem napsal kód na 100 řádků s mnoha cykly a podmínkami, a pak viděl že někdo kdo "na vše kašle" to má na 10 řádků. U projektů jsem proseděl dlouhé večery až do brzkých ranních hodin, ale mé programy fungovaly spíše polovičatě. Často končily v nedefinovaném stavu, a já se spíše snažil, aby mi pro vstup generovaly odpovídající výstup, než abych se na nich něco naučil. Nikdy jsem nenaprogramoval něco, na co bych byl hrdý. Něco, co by fungovalo. Téměř vždy mi něco fungovalo, něco nefungovalo, ale ve výsledku jsem byl rád, že mám ten projekt za sebou, protože čím více a více jsem se do něj potápěl, tím více a více jsem chápal, že ten od je k ničemu, a snažím se jen o to, aby mi seděl vstup s výstupem a já tak dostal zápočet. Především jsem začínal být alergický na větu "Neuč se to, naučíš se to projektem". U projektu jsem se defakto snažil, aby fungoval a vstupy seděly s výstupy. Opravdu jsem se na nich nic moc nenaučil.

Plynuly další měsíce a roky, a já doufal, že se to zlepší. Že to chce především snahu a trénink, čistou hlavu a logické myšlení, které přece mám. Dokončil jsem bakalářské studium, a ani jsem si neuvědomil, že bakalářskou prací jsem ze sebe vydal poslední zbytečky sil. Začaly se u mě projevovat silné psychické problémy. Začalo to nespavostí, kdy se mi nepodařilo i několik dnů (později i týdnů) po sobě téměř usnout. Nespal jsem vůbec, nebo jen třeba půl hodiny denně. Při usedání k PC se mi silně třepaly ruce, po napsání 5ti řádků kódu jsem se musel vydýchat a udělat několik kroků. Při vyskočení chybové hlášky se můj tep zvýšil na 170, a já měl 100 chutí vzít notebook, rozmlátit ho, rozkousat ho, vyházet ty kusy oknem a řvát "se*u na celou informatiku".

začal jsem se víc a víc uzavírat do sebe. Přestal mít schopnost komunikovat s lidmi. Já však pořád nějak věřil, že se to zlepší, a že si oddechu, rozdýchám se a bude to znovu tak, jako když jsem nastoupil do prváku. vše ale skončilo, když ode mě odešla jediná holka, kterou jsem měl kdy v životě rád. V tu chvíli jediné možné řešení bylo přerušit studium, a dát si na rok volno.

Problém je, že ani po roce "nicnedělání" se ten stav nezlepšil. Do školy jsem se vrátil, dodělal poslední zkoušky na nejhorší možné známky. Jsem teď v posledním ročníku, na krku diplomovou práci, kterou nedokončím. Mám pocit, že mi pomalu přestává fungovat mozek. Chtěl jsem třeba sečíst 2 + 3, a dvakrát jsem si to počítal na prstech a nebyl si jist, jestli výsledek je správně. Vůbec nevím co se životem dělat dál, kam teď jít, co dělat. Je mi jasné, že práce v oboru, který jsem miloval a studoval nepřipadá v úvahu. U fyzicky náročné práce je asi taky problém. Jsem dost zesláblý, málo toho sním, zhubl jsem 15 kilo a sebevědomí mám na nule. Je mi za těžko i vstát z postele a dojít si pro jídlo.

Mohl bych toho napsat ještě 10 krát tolik, ale už bych se asi opakoval. Moje otázka je. nestalo se někomu něco podobného? Jak se z toho kolotoče dá dostat? Je dobré řešení škoolu vzdát, když jediná věc co mi chybí je odevzdat a obhájit diplomovou práci? Nebudu celý život litovat, že jsem zahodil těch 6 let?

Díky za nějaké odpovědi. Jakékoliv. Ať že jsem neschopnej k*etén (což vím), nebo že je to normální a stalo se to více lidem. A omlouvám se, že píšu s nově založeným účtem. Dříve jsem na této síti působil, radil, psal články (je jich tu ode mě více) a zveřejňoval ukázky kódu. Nějak nemám odvahu odkrývat identitu. Ani nevím proč píšu. Třeba doufám, že mi to nějak pomůže si ulevit.

 
Odpovědět
2. května 15:17
Avatar
DarkCoder
Člen
Avatar
Odpovídá na Lukáš Kalderka
DarkCoder:2. května 16:54

V prvé řadě se uklidni a silně se zamysli nad přístupem jaký k tomu teď máš. Dále je třeba určit si své cíle. Zodpověz si otázku, zda-li je práce programátora to co chceš. Mezi vlastnosti programátora kromě schopnosti řešit určitý problém je i dokázat zachovat klid, soustředění a udržet si sebevědomí a morálku na patřičné úrovni. Tvůj problém je naprostá ztráta sebevědomí, které dost možná souvisí s tím, že za sebou nevidíš výsledek své práce a také to, že si neudržel úroveň svých požadavků v míře jakou sis stanovil. Dost možná také si narazil na problém, se kterým se neumíš vypořádat v čase na který si byl zvyklý a to tě složilo. Takže zpět z nebe dolů a začni od začátku. Řeš úlohy takové, které dokážeš v krátkém čase vyřešit a získáš sebevědomí. Je třeba mít k tomu co děláš chuť a nevidět v tom povinnost. S dílčími úspěchy se bude tvá psychika zlepšovat a vše bude lepší. Najdi si k programování druhou činnost která tě bude naplňovat. Mnohem snáz se dostaneš ze stavu, při kterém nedokážeš odvést plnohodnotný výkon. Dokonči školu a pracuj na sobě. Jen tak něčeho dosáhneš a budeš moci být na sebe hrdý.

Nahoru Odpovědět
2. května 16:54
"Chceš-li předávat své znalosti, měj kvalitní podklady."
Tento výukový obsah pomáhají rozvíjet následující firmy, které dost možná hledají právě tebe!
Avatar
Mountain
Člen
Avatar
Odpovídá na Lukáš Kalderka
Mountain:4. května 2:21

Pokud by tě to dál stresovalo, tak bys měl dát přednost zdraví před titulem.
Třeba se to zlepší ještě před tím a budeš moc studium dokončit. Jestli už si s tím nevíš rady, tak si o tom
můžeš s někým promluvit, případně zajít za psychiatrem, který ti předepíše léky, které mohou taky pomoc.
S tím nespaním to takhle nepřeháněj, vyspi se, naber síly. Tak jako já máš život ještě před sebou a tohle
období přejde, nenechme se tím porazit.

 
Nahoru Odpovědět
4. května 2:21
Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zobrazeno 3 zpráv z 3.