Automatický hlídač dveří

K tomuhle bastličskému experimentu mě inspirovala jedna reklama. Hovořilo se v ní o zařízení, které pomocí magnetických, zvukových a pohybových senzorů sleduje dění v bytě, domě nebo místnosti a když si všimne, že se tam někdo vloupal, vyfotí ho, nafilmuje, odposlechne, pošle to přes MMS a mail a zavolá majiteli, ať si poslechne, co se tam děje. Volání funguje na principu klasického mobilního telefonu, používá to i normální SIMku. Cena pouhých asi osm tisíc, plus případné příplatky za další senzory. No nekup to .

Nekoupil jsem. Ale myšlenka je to velice zajímavá a... no prostě jsem se nakonec rozhodl, že si něco podobného z recese postavím a zkusím to nainstalovat u nás v bytě. Vzhledem k tomu, v kolikátém patře bydlíme, vloupání skrz okna nebo balkon nehrozí, takže stačí kontrolovat hlavní dveře z chodby. Je velice nepravděpodobné, že by je někdo zkoušel rozřezat, když může celkem jednoduše vyháčkovat FABku, takže postačí, když si přístroj všimne normálního otevření dveří. To znamená jeden obyčejný spínač, pohybových čidel netřeba. Bez kamery se taky obejdu, stejně můj telefon MMSky nezvládá - odposlech bude stačit.

Takže tedy budu potřebovat prakticky jakýkoli telefon a nějaké zařízení, které na něm něco zmáčkne, když se otevřou dveře. S telefonem to bylo jednoduché: starý Alcatel OT 303, který se mi celkem bez užitku válel na dně šuplíku. Pro tyhle účely má několik příjemných vlastností:

1. Dá se u něj nastavit rychlá volba, čili vytočení zadaného čísla po dlouhém stisku jednoho tlačítka. A nevadí mu, když se to tlačítko drží ještě během volání.
2. Má klasickou klávesnici, ze které jdou po odstranění tlačítka vyvést dráty k externímu spínači.
3. Má poměrně citlivý mikrofon, normální lidský hlas slyší i na metr daleko. Kvalita zvuku je velice dobrá.
4. Má malou spotřebu, i se standardní 650 mAh baterií vydrží týden na jedno nabití (když není moc stará). Baterie jsou tři obyčejné AAA NiMH akumulátory zapojené v sérii, takže se dá velice snadno nahradit nějakým samodomo externím zdrojem.

Po dlouhém vymýšlení (magnetické spínače, mechanické západky a podobné hrůzy jsou slepá cestička vývoje - čím míň součástek zařízení má, tím líp funguje) jsem nakonec skončil u následujícího zapojení:

S1 je tlačítko typu první stisk = zapnuto, druhý = vypnuto, třetí = zapnuto atd. (jako čudlík na propisce; tenhle typ je nutný, jinak by se dveře nedaly při odchodu zavřít, aniž by telefon spustil), mačká ho palec přidělaný na dveřích. Je potřeba, aby při plném zmáčknutí byl v poloze "vypnuto". V mém případě tlačítko pochází z rozbité bateriové lampičky (6 V), má odstraněnu veškerou kapotáž a na zdi drží v hrudce tavného lepidla: <center></center> Palec jsem vyrobil z ocelového pásku asi 3 mm tlustého, napevno přišroubovaného ke dveřím. Do přesné polohy pro sepnutí spínače jsem ho dostal postupným vrstvením hliníkové lepicí pásky: <center></center> Drobná nevýhoda tohoto řešení je, že se do pásky časem vymačká důlek a pokud se včas nepřidá nová vrstva, spínač přestane spínat.
A takhle to vypadá, když se dveře zavřou: <center></center>

S2 může být jakýkoli dvoupolohový spínač typu vypnuto/zapnuto. Slouží k odpojení spínače S1, když potřebujeme dveřmi normálně procházet, zatímco je hlídač zapnutý.

T1 je jakékoli vhodné tlačítko typu stisknuto = zapnuto, puštěno = vypnuto. Nahrazuje původní tlačítko telefonu, které se vyvedením kontaktů zničilo. Není sice úplně nutné, ale bez něj by se telefon dost špatně ovládal.

Baterie - cokoli, co telefon snese. Teoreticky by se dal použít adaptér nebo nabíječka a přístroj napájet ze zásuvky, ale od té doby, co jsem viděl jeden takový adaptér bez varování shořet, takové věci zásadně nenechávám bez dozoru. Vyřešil jsem to třemi NiMH AA tužkovkami v externím držáčku, ze kterého vedou do telefonu dva drátky připájené na původní napájecí kontakty. Telefon mi v téhle konfiguraci vydrží zapnutý přes dva týdny.

Pak se samozřejmě hodí celé to zabudovat do nějaké esteticky přijatelné a nenápadné krabičky co nejblíže ke dveřím. Použil jsem svůj oblíbený materiál - papír - a takhle to dopadlo: <center></center> Přední stěna krabičky se dá odklopit, uvnitř to vypadá takhle: <center></center> Jak vidíte, dalším z mých oblíbených materiálů je tavné lepidlo . Ta velká kovová páčka je spínač S2, černé hranaté tlačítko s devítkou je T1 (pochází ze stolního telefonu). Kvůli vyvedení kontaktů z klávesnice jsem musel odříznout příslušný čudlík z vnější i vnitřní gumové membrány, odlepit a ustřihnout "bublinu" s kontaktním plíškem a nakonec opatrně oddloubat většinu z takových těch dvou hřebínkovitých kontaktních plošek na základní desce klávesnice, abych je při pájení drátků nezkratoval.
Víko drží v zavřené poloze magnet, místo pantu je jenom proužek papíru. Dírku nad mikrofonem jsem o něco rozšířil a přidal kornoutek na zlepšení poslechu.
Celkové výrobní náklady dosáhly závratných 200 KČ za novou SIMku , zbytek součástek včetně telefonu pochází z domácího šrotiště (baterie nepočítám, ty tam nejsou přidělané napevno).

Princip funkce

Při odchodu z bytu je potřeba provést následující proceduru:

1. Zapnout telefon.
2. Vypnout spínač S2.
3. Otevřít dveře.
4. Spínač S1 přecvaknout do vypnuté polohy, pokud už v ní není.
5. Zapnout spínač S2. Jestli telefon začne telefonovat, je potřeba zopakovat krok 4.
6. Vyjít na chodbu a zavřít za sebou dveře.

Zavřením dveří S1 cvakne, ale nesepne, protože ho dveře drží zamáčknutý. Až při příštím otevření se pustí a sepne. A protože projití dveřmi trvá určitě déle než tu cca půlvteřinu, která je potřeba na aktivaci rychlé volby, hlídač zavolá na předem zadané číslo (158 raději nezkoušejte). Kdo o hlídači ví, může ho očůrat tím, že dveře po odemčení jenom pootevře a hned zase zavře. Tím se vygeneruje krátký stisk, takže se místo aktivace zkrácené volby stisknuté číslo vypíše na displej. S1 se tím zároveň zase přecvakne do vypnuté polohy. Potom už jdou dveře normálně otevřít a zařízení deaktivovat spínačem S2.

Na to, jaký je to amatérský bastl, funguje hlídač velice dobře. Zatím spolehlivě detekoval každý vstup a nevyvolal žádné plané poplachy. Jediný drobný problém je, že parazitní kapacity všech těch externích spínačů a drátů způsobují, že mi občas při zmáčknutí úplně jiné klávesy naskočí devítka. Ale to chvíli po zapnutí přestane a samovolně se naštěstí nic nespíná. Trošku nevýhoda je taky to, že původní majitel telefonu nastavil kód menu a pak ho zapomněl, takže se nedostanu ke změně ani k deaktivaci PINu a při každém zapnutí musím znovu mačkat 1234. Ale s tím se dá žít.

A to je asi tak všechno. Zlodějů se sice nebojím (náš nejmodernější počítač je deset let starý a nefunguje, piáno se krade dost špatně a kasičku s pár stovkami klidně oželím), ale za ten pocit a zmatené pohledy návštěv to stojí .