Lekce 9 - Text v Adobe Illustrator 2

V předchozí lekci, Text v Adobe Illustrator 1, jsme si představili základní nástroje na tvorbu textu a objasnili si některé pojmy a typografické výrazy.

V dnešní lekci, která je lekcí navazující, si doplníme informace o práci s textem v Illustrátoru a procvičíme si ji při praktickém zadání tvorby vizitky a zalomení článku v časopise.

Text v Illustratoru - 2. část

Tvorba vizitky

Vytvoříme si nový dokument o rozměrech 90mm x 50mm (ŠxV) a 1 plátno. Jedná se o standardní středoevropský rozměr vizitky. Západní vizitky jsou proporčně trošku jiné a podobají se spíše platebním kartám (85 x 55mm).

Pokud bychom chtěli přímo dělat vizuál do tisku, zadáme si při vytvoření nového dokumentu spadávku 3mm na každou stranu. Po otevření dokumentu se nám zobrazí malý formát naležato s červeným obdélníkovým tvarem odsazeným od plátna ve vzdálenosti 3mm na každé straně. Tento rámeček nebude při uložení dokumentu viditelný a nedá se sní manipulovat jinak, než při nastavení dokumentu.

Jedná se o takzvanou pomůcku při tvorbě dokumentu do tisku a upozorňuje nás na to, že bychom při tvorbě scény měli přesáhnout velikost plátna až po tuto hranici.

Představme si, že chceme vytvořit vizitku, která bude mít červený podklad po celé své ploše. Pokud bychom nastavili barevnou červenou plochu jen přesně na rozměr plátna, v případě posunutí nože jen o půl milimetru by nám na jedné straně vznikl nežádoucí bílý okraj. Ten sice umíme následně odstřihnout, ale už si tím ničíme náš předepsaný rozměr a při počtu 8000 kusů vizitek i život .

Takže vždy, pokud chceme dokumenty tisknout, použijeme takové nastavení spadávky a roztažení scény až po její hranice.

Při samotném řešení vizitky máme na výběr z několika základních uspořádání - layoutů (umístění loga na střed, vizitka na výšku, na třetiny apod.). My si zvolíme rozdělení plochy vizitky na dvě části. Vlevo umístíme logo a vpravo na barevný podklad informace, které chceme na vizitce použít. Tradičně se na vizitku umísťují základní informace o firmě a kontakt, resp. adresa, kde firma sídlí. Jelikož se vyvíjí způsob komunikace, vyvíjí se i grafický design a obsah vizitek. Většinou jsou vizitky komerční záležitostí, ale někdy jsou samy o sobě designovým dílem s minimalistickým obsahem.

My zkusíme postupně použít oba principy.

Klasická vizitka

Použijeme logo, název společnosti, kamennou i internetovou adresu, telefon a mail, jméno zaměstnance a jeho pozici. Nejprve si jednotlivé texty napíšeme pomocí textu v ploše. Jméno zaměstnance je nejdůležitější údaj a proto bude největší. Vychází to z ideologie, kde vizitka je nositelem informace a kontaktu na konkrétního člena firmy.

Dnes se preferuje spíše společnost. Síla týmu je totiž taková, jaká je síla jejího nejslabšího člena a cílem moderní vizitky je reklama na celou společnost.

Velikost písma pro jméno může být v rozsahu od 14 - 16 bodů. Následně napíšeme pozici, která bude menším písmem, ale dostatečně viditelná s velikostí 11 bodů, napsána tlustým a nakloněným písmem.

Při malých formátech dokumentu je třeba si pamatovat, že text má i jiné velikosti, než jen výchozí Arial o velikosti 12 bodů nebo Calibri 11 bodů, ale také na to, že text menší 6 bodů se už reálně nedá číst!

Další texty jako adresa, mail a telefon napíšeme také menším, například 9 bodovým písmem, přičemž telefon můžeme zvýraznit tak, že ho mírně zvětšíme a upravíme na tučné písmo. Pokud chceme postupně upravovat text a jeho řádkování, vhodně jeho části označíme a použijeme okno znak v horní liště nebo ho vyvoláme klávesovou zkratkou Ctrl + T. Aktuálně se na vizitku umisťují ještě informace o produktech firmy a kontakty na sociálních sítích, ale vše s mírou.

Vizitka totiž není žádný leták a není to ani reklamní inzerát v novinách. Jedná se o základní propagační materiál a její design je velmi důležitý. Proto by měla být v první řadě přehledná.

Uspořádání a zarovnání textu volíme tak, aby nám jednotlivé texty co nejvíce lícovaly k sobě, k okraji barevných ploch nebo k okrajům plátna.

Volná vizitka

Nyní použijeme jen logo a internetovou adresu. Dnešní zákazník oproti tomu v minulosti totiž bude spíše hledat informace o společnosti na internetu, který má bezprostředně v dosahu svého smartphonu oproti tomu v minulosti, který ve velkém používal telefon.

Samozřejmě umění je vždy otázkou vkusu a většina lidí v komerční sféře nejsou výtvarníci. Proto je vhodné nalézt rovnováhu mezi estetickou a informační stránkou vizitky, jejíž účel si to přímo vyžaduje.

Zalomení článku

Pokud jsme si ověřili základní možnosti práce s textem, můžeme si vyzkoušet práci takzvaného zalamovače. Zalamovač je grafik, který má v grafické společnosti (redakci) za úkol vhodně a přehledně umístit dodaný materiál v rámci strany, kterou má k dispozici. Grafik totiž není redaktor, nemusí znát a používat zajímavá slova, aby upoutal pozornost obsahem. Nemusí se chlubit ani používat přirovnání. Grafik není spisovatel a ani investigativec a objevitel. Na rozdíl od ostatních však umí pracovat s vizuální stránkou textu a vizuální komunikací.

Většinou se ke grafikovi dostane obsah článku ve formě wordovského textu a souboru obrázků. Pokud bychom jednoduše naplnili tímto obsahem stranu, asi by si ji přečetl málokdo a pokud by si na základě prvního dojmu měl někdo koupit časopis s takovým designem, asi by redakce brzy zkrachovala.

Zalomení strany - neboli layout, je v práci grafika samostatná kapitola . Každá stránka by měla být dělaná tak, aby vyvažovala dva účely. Propagovat a poskytnout informaci. I vizuál strany je vlastně obal, který prodává. Pokud použijeme v článku vyzývavé obrázky, čtenáře si najdeme spíše, než když použijeme nic neříkající čistý text. Ale není to jen o obrázcích! I pro zalomení textů článků fungují určité standardy.

Druhy textů článku

Druhy si v této lekci představíme celkem 3.

Titulka

Jedná se vlastně o nadpis a graficky je možné dělat s ním cokoliv, co připoutá pozornost čtenáře. Samozřejmě vždy bereme v úvahu cílového zákazníka. Pokud zalamujeme básničku pro děti, použijeme titulku výraznou a pestrou. Můžeme ji naklonit a rozehrát tak, aby byla co nejzajímavější.

Pokud chceme přitáhnout pozornost dospělého čtenáře, zvýrazníme expresivní slova nebo kombinujeme elegantní serifová písma s kaligrafií, jako je to například u fashion magazínů. Pokud chceme použít vědecký design, použijeme méně ozdob a přidáme spíše strukturu. Samozřejmě jednotná šablona neexistuje a je třeba to brát individuálně. Většinou používáme písmo větší než 12 bodů.

Perex

Označení pro úvodní upoutávku, první odstavec článku, který v sobě ukrývá jeho hlavní obsah. Neprozrazuje pointu, ale nasměruje čtenáře k oblasti, kterou se zabývá. Tento text už nedeformujeme, je menší než titulkové písmo a je oproti základnímu textu zvýrazněn buď Boldem nebo kurzívou. Používáme písmo o velikosti 10 - 12 bodů tak, aby byl Perex vždy výraznější než základní text. Někdy se v textu vyskytuje několik upoutávek, které zvýrazňují nebo opakují nejdůležitější výroky nebo fakta použitá v článku.

Základní text

Jedná se o hlavní obsah článku a jeho cílem je poskytnout informaci bez požadavku na jeho speciální úpravu. Velikost textu jakož i řádkování a rozsah opět závisí na cílovém čtenáři. Dospělý člověk nemá problém s hustým písmem o velikosti 10 bodů a řádkováním 1. Dítě ale vyžaduje velikost minimálně 12 bodú, řádkování 1,5 a rozsah takový, aby dokázalo udržet pozornost a přečíst článek najednou.

Funguje to tak, že hierarchicky je největší nadpis. Pokud čtenáře zaujal, tak mu vizuálně nabídneme ochutnávku ve formě upoutávky a pokud se rozhodl přečíst si obsah, už ho při základním textu nerušíme.

Zalamujeme

Vytvoříme si nový dokument o velikosti A4 a orientací na výšku. Jelikož nejsme spisovatelé, ale grafici, nebudeme obsah článku psát, ale stáhneme si jeho text z libovolné bulvárního stránky. Uděláme to jednoduše. Označíme si na webové stránce text, který chceme zkopírovat a stiskneme Ctrl + C. V Illustrátoru si zvolíme nástroj text a vytvoříme přes větší část plátna textové okno tak, abychom dodrželi okraje na všech stranách (textové okno se provádí způsobem, že vybereme textový nástroj, klikneme levým tlačítkem myši na místo, kde chceme vytvořit levý horní okraj textového okna, podržíme tlačítko, přesuneme jej na místo, kde bude pravý dolní okraj textového okna a tlačítko uvolníme). Stiskneme klávesovou zkratku Ctrl + V a sledujeme, jak nám text ze stránky natekl do námi vytvořeného okna.

Sice nejsme spisovatelé a nepíšeme, měli bychom se ale alespoň běžně orientovat v obsahu textu, který zalamujeme. Pokud bychom totiž na valentýnský článek použili strukturu z kapek krve nebo makro rybích šupin, bylo by to faux pas. I díky tomu, že čteme, umíme z článku definovat nadpis, úvodník a základní text.

Nejdříve veškerý text označíme (Ctrl + A) a změníme mu velikost na koncovou velikost základního textu, například na 11 bodů. Font si zvolíme podle charakteru článku - například na Myriad Pro.

Jako první označíme přímo nástrojem text a jeho kurzorem nadpis a zvětšíme jej tak, aby oproti ostatnímu textu zakřičel hned při prvním pohledu na stranu. I přes navyklý způsob dávat nadpis nahoru do středu ho budeme umisťovat spíše vlevo. Je to totiž místo, kde nás již od první třídy učili dívat se při čtení a prohlížení knih jako první. Označený text jednoduše měníme pomocí horní lišty programu. V případě delšího nadpisu článku si můžeme dovolit použít více druhů písma a vytvořit iluzi podnadpisů. V praxi se často nadpis píše velkými písmeny tzv. verzálkami, které rychle označenému textu aktivujeme přes text - malá a velká písmena - na velká.

Staré pravidlo grafického designu říká, že v rámci jednoho vizuálu/strany, bychom neměli použít zbytečně mnoho druhů písma. Měli bychom to zvládnout se třemi.

Pokud máme hotový nadpis, označíme si úvodník a změníme mu řez písma na kurzívu a bold (nakloněné a tučné písmo), klidně v původní velikosti 11 bodů.

Když jsme se při úpravách dostali pod úvodník, vybereme si nástroj výběr (černou šipku) a zvolíme si transformační bod textového okna dole uprostřed. Tažením tohoto bodu směrem dolů textové okno zmenšíme tak, aby končilo hned za úvodníkem.

Z textu je viditelný pouze nadpis a úvod a na textovém okně nám přibyla ikonka vpravo dole (červené plusko ve čtverci), která upozorňuje na to, že v textovém okně je obsah, který přesahuje viditelný rozměr okna. To znamená, že i přesto, že jsme změnili velikost okna, nám text zůstal zachován uložený v textovém okně, jen ho není vidět.

Klikneme na ukazatel přesahu obsahu a kurzor se nám změní na možnost protékání textu. Nyní klikneme levým tlačítkem myši pod první textové pole a podržením a tažením myší vytvoříme textové okno č. 2. Jakmile se vytvoří, v jeho nitru se nám objeví text, který se nám do prvního okna nevešel. Takovému způsobu propojení dvou textových oken se říká protékání nebo řetězení textu. Používá se v případě, že chceme jeden text nalít do více stran, nebo chceme použít na stejný text více formátování, což je náš případ. My jsme dali protéct text do druhého okna kvůli tomu, aby nadpis i úvodník byly formátovány do jednoho sloupce a základní text do sloupců více.

Klikneme si na spodní textové okno a po jeho označení si zvolíme v horní liště text - volby textu v ploše. V okně voleb textu v ploše si nastavíme počet sloupců na 2 a při aktivovaném náhledu vlevo dole můžeme přímo sledovat, co se s textem děje.

Aby náš článek nebyl tvořen pouze textem, vložíme na stranu obrázek, který s ním souvisí.

Pokud chceme umístit obrázek do prostoru textu, je vhodné obrázku aktivovat vlastnost přes objekt - obtékání textu - vytvořit. Tímto způsobem jsme si zajistili to, že při posouvání obrázku bude text automaticky obrázek obtékat a nebude obrázkem překryt.

V případě potřeby pro lepší design použijeme barvu, více obrázků, nebo změníme vložením barevného obdélníku pod text barevnost podkladu strany. U všech úprav ale máme na paměti, že text má smysl jen tehdy, pokud se dá číst. Zbytečné doteky a překrývání s jinými objekty toto pravidlo popírají.

Při všech pokusech a tvorbě stále mysleme na to, že zkušenosti dělají mistra a žádná práce není zbytečná, pokud nás alespoň trochu baví .

V následujícím cvičení, Řešené úlohy k 8. - 9. lekci Adobe Illustrator, si procvičíme nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.