Lekce 1 - Úvod do vektorové grafiky v Adobe Illustrator

Vektorový styl je úzce spjatý s pop artem, který opticky čistě dělil plochu na jednotlivé tvary a barvy a osobitým způsobem vytvářel komiksový look maleb. Vektorová grafika získala velkou pozornost především v období prudkého rozmachu digitální přípravy tiskovin s důrazem na univerzální velikost až velkoformátovost tisku.

Ta se totiž realizuje nikoliv pomocí klasických tiskových hlav, které postupně procházejí celý formát papíru po jednotlivých řádcích, ale přímo kreslí tvary podle zadaných funkcí na plotru . Kromě toho - při většině podkladů do tisku je vektorový tvar dokumentu výhodný, protože při změně jeho velikosti nedochází k tzv. zvětšení rastru a rozpixlovaní tvaru.

Dalším důvodem použití vektoru je čistota tvaru, která je při brandingu důležitá kvůli jasné definici společnosti i při malých rozměrech. Ve vektorovém prostředí je totiž třeba brát tvar jako synonymum funkce, cesty, objektu nebo vektoru.

Co umí pouze vektorový editor

• ukládat vektory univerzálně pro rychlou změnu tvaru a průmyslové použití (ideální pro design a branding)
• automaticky vkládat tiskové značky do dokumentu PDF
• vytvářet vícestránkový dokument
• vektorově ukládat text do dokumentu

Nejde o soutěž, ale o jasné vymezení efektivnosti použití programů

Začínáme

Klikneme na soubor - nový vytvořit. V okně nový dokument si vybereme velikost dokumentu (můžeme vybrat formát podle kategorií na tisk, film, nebo jiné) a v části vpravo si nastavíme jeho orientaci a potvrdíme počet pláten.

V okně vytvoření nového dokumentů můžeme zvolit ještě spadávku a okraj. My si dáme bez spadávky (všechny rozměry na 0), v barevné škále RGB a potvrdíme vytvořit.

Prostředí

Prostředí Illustratoru je tvořeno standardní filozofií plovoucích oken, kde si můžeme vybrat způsob jejich uspořádání pomocí přednastavených profilů nebo si vytvoříme vlastní tak, jako nám to vyhovuje. Základní profil (Essencial Classic) je nejideálnější pro komplexní práci, protože nabízí kromě klasické vrchní lišty i tzv. interaktivní lištu - řádek 2, kde nám podle označeného objektu nabízí specifické možnosti práce s ním.

Pokud máme vybraný text - hned prezentuje písmo a zalomení textu, pokud pracujeme s více objekty, nabízí hned možnost jejich kombinování nebo zarovnání. Kromě horních lišt se nachází v prostředí programu pracovní, centrální plocha, do které si volíme velikost dokumentu a postranní okna, která si díky možnosti jejich plavání můžeme rozmístit podle představ. Standardem, který budeme u většiny práce potřebovat, je výchozí okno nástrojů, vrstev a výplní. Při různých návodech použijeme i jiná okna, která si v případě potřeby můžeme kdykoliv aktivovat nebo deaktivovat pomocí horního řádku.

Tvar

Vektorové tvary lze rozdělit podle několika kritérií:

• Základní tvary -jako obdélník, elipsa, mnohoúhelník, hvězda nebo jejich pravidelné alternativy (čtverec, kružnice apod ...). Ty lze vytvářet přímo pomocí základních nástrojů programu.
• Odvozené tvary pak následně z těchto tvarů představují hlavně zvládnutí nástroje pero (pen tool), který kombinuje různé druhy křivek a sítí.

Pokud tedy chceme vyplnit určitou plochu barvou, musíme ji celou obkreslit cestou. Následně takto vytvořenému objektu určíme barvu ohraničené plochy i barvu této hranice (obrysu). Každá takto vytvořená cesta je extra objekt a extra vrstva.

Tvorba

Na představení a pochopení základní práce ve vektorovém prostředí si představíme tři ikony z okna nástrojů. Jsou to základní tvary a černá a bílá šipka v jeho prvním řádku. Toto zobrazení panelu samozřejmě odpovídá uspořádání ikon v okně nástrojů do dvou sloupců, které umíme přepnout dvojitou šikmou závorkou nahoře vlevo na rámu okna nástrojů.

Základní tvary

Vyberme si nejprve libovolný základní tvar tak, že myší přejedeme na ikonu tvarů a podržíme levé tlačítko myši. Vyroluje se nám seznam tvarů a z něj si vybereme např. elipsu. Uvolníme levé tlačítko.

Ikona tvarů se změnila na ikonu kružnice, což znamená, že při následném kliknutí myší do pracovní plochy budeme vytvářet elipsu. Pokud tedy klikneme a podržíme levé tlačítko a budeme posouvat myší do strany, puštěním tlačítka pak vytvoříme elipsu.

Pokud při tvorbě kružnice podržíme tlačítko Shift, budeme vytvářet proporční elipsu, čili kružnici.

Takový způsob tvorby tvarů je designérský = vytváříme objekty na základě toho, co vidíme. Pokud bychom nedrželi levé tlačítko, ale ho jen rychle stlačili, otevře se nám okno elipsy a do něj si přímo napíšeme její umístění i rozměry. Takový způsob tvorby je tzv. programátorský.

Takováto tvorba tvarů funguje pro všechny základní tvary i linie.

Výběr = černá šipka

Ať jsme použili kterýkoliv způsob, vytvořil se nám tvar s výchozím nastavením. Pokud jsme po tvorbě náhodou klikli někam mimo, zvolíme v nástrojích černou šipku a znovu klikneme na vytvořenou elipsu. Tímto ji označíme. Alternativou označení objektu je kliknutí do okna vrstev - na kroužek - za názvem dané vrstvy.

Pokud si zvolíme změnu barev objektu v druhém řádku - interaktivní liště, budeme barvy vybírat ze vzorníku. Pokud budeme měnit barvu v okně nástrojů, otevře se nám dialog pro výběr barvy.

Při změně barevných vlastností v okně nástrojů si dáváme pozor na to, zda máme v popředí výplň nebo obrys objektu!

Abychom mohli měnit rozměry a transformovat vzniklé tvary, nebo měnit jejich umístění, budeme používat černou šipku. Říká se jí výběr. Tou můžeme manipulovat s vybraným objektem na úrovni transformační mřížky. Manipulací bodů uprostřed stran transformační mřížky měníme horizontální a vertikální rozměr objektu, body v rozích mřížky můžeme objektem rotovat.

Přímý výběr = bílá šipka

Aby byla práce se základními tvary komplexní, potřebujeme nástroj na modifikaci ovládacích bodů tvaru. Tímto nástrojem je bílá šipka. Po vyjmutí a výběru konkrétního bodu z tvaru označeného objektu můžeme jeho pohybováním měnit tvar a cestu, která tvar definuje. Například změnit čtverec na lichoběžník nebo při Bézierových křivkách měnit např. kružnici na úsměv

Hýbat do stran s vybranými tvary nebo ovládacími body tvaru je možné i šipkami. Pokud při pohybu držíme i Shift, provádíme pohyb po větších krocích.

Kopírování objektů

Pokud si chceme práci zefektivnit a využít duplikování objektů, použijeme osvědčenou klávesovou zkratku Ctrl + C a Ctrl + V (vytvoří se kopie označeného objektu do středu obrazovky). Pokud místo Ctrl + V použijeme Ctrl + F, vytvoří se kopie na totožné místo s originálem. Rychlá možnost je také označit si originál černou šipkou, držet Alt a zároveň držet levé tlačítko myši a posunout myš na místo, kde chceme kopii vytvořit. Pokud uvolníme nejprve myš a pak Alt, máme kopii hotovou .

Vrstvy a skupiny

Uspořádání a výběr vrstev je zjednodušený oknem vrstev a platí pravidlo, že tak, jako v jiných editorech, můžeme jednotlivé vrstvy přesouvat (co je v okně vrstev výše, to je viditelnější a překrývá vrstvy, které jsou pod ním).

Pokud máme několik objektů ideálně uspořádaných a překrytých a chceme je vůči sobě uzamknout, aby se nám ve vazbě na sebe navzájem nepohnuly, vytvoříme si z nich skupinu (group). Skupina funguje tak, že objekty v ní si uchovají vzájemnou vazbu na vzdálenost a při výběru, kliknutí na libovolný objekt ze skupiny, se nám označí celá skupina a nakládáme s ní jako s novým komplexním objektem.

Skupina se vytvoří tak, že označíme zvolené objekty a stiskneme Ctrl + G (z angl. Group = skupina). Abychom neměli při větším množství ve vrstvách chaos, je možné si na názvy jednotlivých vrstev i skupin kliknout a přejmenovat je.

Formáty

Po dokončení projektu a scény lze ukládat dokument do více formátů. V zásadě platí, že si volíme formát podle toho, zda je dílo hotové a kde má být publikováno.

• Ai - když ještě chci scénu editovat a uchovat si nastavení knihoven a funkcí (pravítek, vodítek tabulek a značek) - vektorový formát
• JPG - když je scéna hotová a chci ji publikovat univerzálně hlavně do virtuálního prostředí - bitmapa
• PDF - když je scéna hotová a jdu ji tlačit - vektorový formát

Ostatní formáty (EPS, PNG, TIG, GIF, Flash , ...) se pak používají v konkrétnějších případech, protože mají velký vliv na velikost a omezují některé vlastnosti dokumentu.

Vím, že jsem některé věci popsal možná až příliš podrobně a na některých místech se opakuji, ale jde o první setkání s programem. Věřím, že i díky takovému polopatizmu bude možné v dalších kapitolách postupovat bez problémů a dodatečného vysvětlovaní . Kromě toho - klíčovým prvkem lekce není vizuální výsledek, ale nabrání osobních zkušeností a základní zorientování se v programu.

V příštím díle, Southpark style a pathfinder v Adobe Illustrator, si zkusíme již něco vytvořit - a to konkrétně postavičku dle jednoho známého seriálu.