Java týden Java týden
Aprílový black friday tě nenechá v klidu! Až 80 % prémiového obsahu zdarma. Více informací
Pouze tento týden slevy až 80 % na programování v Javě

Spojový seznam

Algoritmy Datové struktury Spojový seznam

Unicorn College ONEbit hosting Tento obsah je dostupný zdarma v rámci projektu IT lidem. Vydávání, hosting a aktualizace umožňují jeho sponzoři.

V dnešním tutoriálu si ukážeme trochu složitější, avšak velmi důležitou datovou strukturu. Bude to spojový seznam

Spojový seznam (Linked list)

Seznam (list), do kterého lze na rozdíl od pole přidávat prvky nebo z něj prvky mazat, můžeme implementovat pomocí obyčejného pole, ve kterém jednoduše jen necháme dostatek volného místa. Hovoří o tom článek Datové struktury pole a list

Druhou možností vytvoření seznamu s proměnným počtem prvků jsou tzv. spojové seznamy. Ty již s polem vůbec nepracují a jsou založené na odlišném principu. Jednotlivé prvky v listu jsou v paměti různě rozházené (již tedy nejsou uložené za sebou) a po sobě jdoucí prvky na sebe odkazují. Můžeme si to představit jako takový řetězec, kdy 1. prvek ukazuje na druhý, druhý na třetí a tak dále. Prvky z minulého příkladu bychom si ve spojovém seznamu mohli představit např. takto:

Jednosměrný spojový seznam

Takovému spojovému seznamu se říká jednosměrný (Singly Linked List). Pokud nemáme nějaký vážný důvod šetřit pamětí, obvykle na sebe 2 po sobě jdoucí prvky ukazují navzájem (tedy i 2. na první a tak dále). Hovoříme o obousměrném spojovém seznamu (Doubly Linked List). Ten by v našem případě vypadal nějak takto:

Obousměrný spojový seznam

U spojových seznamů jsme přišli o možnost rychle přistoupit k prvku podle jeho indexu a to kvůli tomu, že prvky již nejsou v paměti za sebou. Neexistuje způsob, jak efektivně přeskočit rovnou např. na 100. prvek a přečíst jeho hodnotu. Když chceme k 100. prvku přistoupit, musíme z prvního prvku na druhý, z druhého na třetí a tak dále až do stovky. Časová složitost čtení a zápisu na index tedy záleží na počtu prvků v listu.

Někdy však nepotřebujeme prvky indexovat a v tu chvíli se tato kolekce stává velmi výhodnou. Již na začátku jsme si řekli, že s polem vůbec nepracujeme. Již nejsme nijak omezeni délkou seznamu a položky můžeme za běhu programu přidávat a mazat tak dlouho, dokud nám bude stačit paměť. Poměrně dobře můžeme i mazat prvky uprostřed seznamu nebo vkládat nové prvky mezi existující. U pole bylo vložení prvku možné pouze tak, že jsme všechny prvky napravo posunuli a vytvořili tak místo pro nový prvek. To nás stálo nemalý výpočetní čas, který byl závislý na počtu prvků. Ve spojovém seznamu nový prvek pouze naodkazujeme mezi 2 existující, ostatních prvků se změna nedotkne.

Máme tedy efektivní vkládání a mazání prvků na úkor neefektivního přístupu na indexy. Tak už to u datových struktur a algoritmů vůbec bývá, něco za něco :)

Vidíme, že spojový seznam a seznam přes pole se velmi liší. Pokud budeme často přistupovat k prvkům pomocí indexu, byl by spojový seznam katastrofou. Pokud budeme naopak prvky často vkládat nebo mazat uprostřed kolekce, spojový seznam si s tím hravě poradí a list s polem by byl extrémně pomalý.

Ukažme si, jak se takový spojový seznam deklaruje (jazyk C):

// Osoba
typedef struct osoba {
    int vek;
    char *jmeno;
    struct osoba *p_dalsi; // Ukazatel na další osobu
} OSOBA;

// Seznam osob
typedef struct {
    int pocet;
    OSOBA *p_hlava;
    OSOBA *p_ocas;
} SEZNAM;

Jako první definujeme strukturu OSOBA, což je jedna položka seznamu. Ta obsahuje jméno, věk a odkaz na další a předchozí osobu. Odkazů je zde docíleno přes přímé pointery, což je specifikum jazyka C. Kromě struktury položky seznamu se dále definuje i samotný SEZNAM. Ten kromě odkazu na hlavu (první prvek) v této konkrétní implementaci ukládá i ocas (poslední prvek) a dále počet prvků v seznamu. Asi vám došlo, že pokud bychom délku seznamu neukládali, museli bychom ji pokaždé zjistit projetím celého seznamu od začátku do konce.

Časová složitost

Jaký je tedy rozdíl mezi používáním pole a spojového seznamu? V několika operacích se struktury pochopitelně liší. Ukažme si tabulku složitostí:

Operace Složitost
Najdi prvek O(n)
Přidej prvek na začátek O(1)
Přidej prvek na konec O(1)*
Přidej prvek někam O(n)
Smaž prvek O(n)
Smaž začátek O(1)
Najdi následníka O(n)
Najdi předka nemožné**
  • *Pokud si držíme informaci o tom, kde je konec, jinak O(n).
  • **Samozřejmě nic nebrání tomu, abyste si do této struktury přidali další pointer na svého předka. Tím pádem z jednoduchého seznamu uděláte obousměrný a množina operací se ještě zvýší, např. "najdi předka".

Nebezpečí

Má to ale háček, pointery samostatné. Jsou vynikajícím nástrojem pro programátora, ale jsou natolik silné, že můžou natropit pořádnou paseku. Asi jako byste si chtěli krájet chleba motorovou pilou. V moderních jazycích jako např. Java proto pointery nejsou, jsou tu pouze tzv. reference. Reference je něco jako pointer, ale vy s tím pointerem nemůžete přímo pracovat a tím způsobit např. poškození jiné části paměti. Více o pointerech se dozvíme v seriálu Principy fungování počítačů.

Spojový seznam se často používá pro implementaci datových struktur fronty a zásobníku.


 

 

Článek pro vás napsal Tricerator
Avatar
Jak se ti líbí článek?
1 hlasů
Autor se věnuje teoretické informatice. Ve svých volných chvílích nepohrdne šálkem dobrého čaje, kaligrafickým brkem a foukací harmonice.
Miniatura
Předchozí článek
Datové struktury pole a list
Miniatura
Všechny články v sekci
Datové struktury
Miniatura
Následující článek
Fronta a zásobník
Aktivity (2)

 

 

Komentáře

Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zatím nikdo nevložil komentář - buď první!