Lekce 3 - Úvod do MVC architektury v ASP.NET Core
V minulé lekci, Úvod do webových aplikací v ASP.NET, jsme si udělali úvod do webových aplikací obecně.
Pokud čtete tento tutoriál, rozhodli jste se naučit technologii ASP.NET Core MVC.
Ačkoli v ASP.NET Core je více možností jak aplikaci vytvořit, začneme tou nejpopulárnější, kterou je MVC. Jedná se o velmi oblíbený architektonický vzor, který se uchytil zejména na webu, ačkoli původně vznikl na desktopech. Je součástí populárních webových frameworků, jakými jsou kromě ASP.NET Core MVC např. Zend nebo Nette pro PHP a Ruby On Rails pro Ruby. Osobně si bez něj (nebo nějakého podobného principu) nedokáži představit složitější web.
Motivace
Základní myšlenkou MVC architektury je oddělení logiky od výstupu. Řeší tedy problém tzv. "špagetového kódu", kdy máme v jednom souboru (třídě) logické operace a zároveň renderování výstupu. Soubor tedy obsahuje databázové dotazy, logiku (C# kód) a různě poházené HTML tagy. Vše je zamotané do sebe jako špagety.
Kód se samozřejmě špatně udržuje, natož rozšiřuje. Je špatně highlightovaný, protože si s ním IDE neví rady, HTML není správně naformátováno, ztrácíme se v jeho stromové struktuře. Naším cílem je, aby zdrojový kód s logikou vypadal jako zdrojový kód v C# a výstup vypadal jako HTML stránka s co nejmenší příměsí dalšího kódu.
Komponenty
Celá aplikace je rozdělena na komponenty 3 typů, hovoříme o Modelech, View (pohledech) a Controllerech (kontrolerech), od toho MVC. Označení pohled se budu snažit vyhýbat, protože mi přijde matoucí, že takto přeložené nekoresponduje s označením V. Neexistuje žádná striktní definice architektury a tak se můžete setkat s více výklady. My se zaměříme na ten nejrozšířenější.
Pojďme si jednotlivé komponenty nejprve popsat.
Model
Model obsahuje logiku a vše, co do ní
spadá. Mohou to být výpočty, databázové dotazy, validace a podobně. Pro
nás to znamená, že modely jsou klasické C# třídy, jako jsme je znali
doposud. Model vůbec neví o výstupu. Jeho funkce spočívá
v přijetí parametrů zvenku a vydání dat ven. Zdůrazněme, že parametry
nemyslíme URL adresu ani žádné jiné parametry od uživatele, ale parametry
metod ve třídě modelu. Model neví, odkud data v parametrech přišla
a ani jak budou výstupní data zformátována a vypsána.
V kurzu budeme používat EntityFramework, modely potom přímo korespondují
s databázovými tabulkami. Máme tedy model Uzivatel,
Komentar nebo Clanek. Instance modelů obsahují
samozřejmě vlastnosti z databáze. Např. instance modelu
Uzivatel má vlastnost Jmeno. Třídě můžeme
definovat instanční metody, např. takovou, která vypočítá věk uživatele
podle jeho data narození.
Nyní máme představu, co model vykonává, pojďme se podívat na pohled.
View
Pohled (View) se stará o zobrazení výstupu
uživateli. Jedná se o HTML šablonu, obsahující
HTML stránku a tagy speciálního jazyka, který umožňuje do
šablony vkládat proměnné, případně provádět iterace (cykly) a
podmínky. Pohled Uzivatel.cshtml tedy vypíše detaily o
uživateli, pohled Clanek.cshtml vypíše obsah článku.
Pohledů máme mnoho, např. pro funkcionalitu s entitou uživatele:
Registrace.cshtml, Prihlaseni.cshtml,
Profil.cshtml a podobně. Pohled Profil.cshtml je ale
již společný všem uživatelům a jsou do něj posílána různá data, vždy
podle toho, koho zrovna zobrazujeme. Tato data jsou poté dosazena do HTML
elementů šablony.
Šablony lze samozřejmě vkládat do sebe, abychom se neopakovali (šablona s layoutem stránky, šablona s menu a šablona článkem).
View není jen šablona, ale zobrazovač výstupu. Obsahuje tedy minimální množství logiky, která je pro výpis nutná (např. kontrola, zda si uživatel vyplnil přezdívku před jejím vypsáním nebo cyklus s komentáři, které se vypisují).
View podobně jako Model vůbec neví, odkud mu data přišla, stará se jen o jejich zobrazení uživateli.
Controller
Controller je nyní onen chybějící prvek, který osvětlí
funkčnost celého vzoru. Jedná se o jakéhosi prostředníka,
se kterým komunikuje uživatel, model i view. Drží tedy celý systém
pohromadě a komponenty propojuje. Jeho funkci pochopíme z
ukázky životního cyklu stránky. Nejčastěji má každá entita jeden
controller, máme tedy UzivatelController,
ClanekController a tak podobně.
Životní cyklus stránky
Životní cyklus zahajuje uživatel, který
zadá do prohlížeče adresu webu a
parametry, kterými nám sdělí, kterou podstránku si přeje
zobrazit. Budeme chtít zobrazit detail uživatele s id 15.
Udělejme si ukázku URL adresy:
http://www.domena.cz/Uzivatel/Detail/15
Požadavek jako první zachytí tzv. router. Ten podle parametrů pozná, který controller voláme.
Daný controller podle parametrů pozná, co se po něm chce, tedy že má zobrazit detail uživatele. Zavolá model, který uživatele vyhledá v databázi a vrátí jeho údaje. Dále zavolá další metodu modelu, která např. vypočítá věk uživatele. Tyto údaje si controller ukládá do proměnných. Nakonec vyrenderuje view (pohled). Název pohledu poznáme podle akce, kterou provádíme. View jsou předány proměnné s příslušnými daty. Controller tedy poslechl uživatele, obstaral podle parametrů dotazu data od modelu a předal je view.
View přijme data od controlleru a vloží je do
připravené šablony. Hotová stránka je zobrazena uživateli, který často o
celé této kráse ani netuší 
Celou situaci můžeme znázornit diagramem:
Získali jsme tedy oddělení logiky od výstupu, view jsou jako HTML, modely zas v C#. Dosáhli jsme přehlednosti kódu, který je logicky rozčleněný.
MVC architektura nám usnadňuje i myšlení při vývoji projektu. Když píši logiku, patří do modelu, formátování a stylování výstupu řeším v šabloně, to co uživatel chce z parametrů zjišťuji v controlleru. 3 různé problémy na 3 různých místech, oddělené tak, aby do sebe nezasahovaly a nedělaly nám vývoj složitější.
ASP.NET MVC vs ASP.NET Core
ASP.NET (stejně jako celý původní .NET framework) je spravován společností Microsoft a jako takový byl dlouho cílený jen na operační systém Windows. Jelikož ovšem často potřebujeme, aby naše stránka mohla běžet i pod jiným OS bez další zbytečné práce (např. kvůli hostingu), toto omezení bylo pro vývoj v .NETu poměrně limitující. K tomu se ještě přidaly další nevýhody oproti jiným jazykům, např. že .NET není open source.
Proto se Microsoft před pár lety rozhodl framework oživit a přepsat. Výsledkem je nový high-level framework .NET Core. Ten je nově multiplatformní, open source a přináší i několik dalších výhod, zmíním např. vestavěnou DI (Dependency Injection), lepší výkon než původní ASP.NET nebo možnost mít více verzí frameworku na jednom stroji najednou. Core byl také přepsán tak, aby používal modernější architekturu.
Prozatimní hlavní nevýhodou Coru je, že ačkoli má mnoho společného se starším .NETem a podporuje všechny součásti .NET standardu, některé věci z .NETu v Coru zatím nenajdeme (a také naopak). Pokud tedy plánujete pouze rozšiřovat již existující, starší aplikaci, bude mít větší smysl naučit se raději původní ASP.NET MVC, který je navíc dnes po letech vývoje o něco ucelenější. Ne všechny balíčky/knihovny třetích stran jsou dostupné pro Core.
Momentálně obě technologie existují a vyvíjí se vedle sebe, obě budou ještě nějakou dobu podporovány, v tutoriálu ale není důvod, abychom nepracovali s novějším ASP.NET Core.
V příští lekci, První webová aplikace v ASP.NET Core MVC, si vytvoříme svou první webovou aplikaci v ASP.NET Core MVC.
