Lekce 3 - Kreativní fotografování - Napětí a opovržení

V minulém díle, Kreativní fotografování - Minimalismus, zkušenosti a řád, jsme se podívali na fotografický minimalismus, řád a kompozici, a proto dnes navážeme dalšími dvěma tématy, které můžou vaší kreativitu doslova nakopnout.

Bude to vytváření napětí a fotografování opovrhovaného. Dvě poměrně netradiční témata, proto se dnes máte rozhodně na co těšit.

Napětí a opovržení? Co to znamená, co to je? Není to nic jiného, než další 2 cesty, které vám pomůžou v rozvoji kreativity. Proto se ničeho nelekejte a klidně pokračujte ve čtení článku, ve kterém vám vše objasním.

Napětí

Napětí (tension) je jeden z těch nejzásadnějších prvků fotografie, který provází tvorbu nejednoho fotografa. Napětí si ale každý představí jinak, má totiž spoustu podob, které byste možná ani nečekali. Pojďme si napětí jenom lehce kategorizovat pro vaše lepší pochopení

Strach

Nejenom napětí, ale i strach si každý představí úplně jinak. Někdo si představí pavouky, někdo hady, někdo plavecký bazén a někdo zase injekční stříkačku. Každý se něčeho bojí! Avšak určité strachy jsou všeobecně známé, a proto jejich vytváření není až tak náročné.

Ve scéně, ve které se nachází pavouci, kteří například vylézají ze staré postele, či had, který se plazí z akvária, je na první pohled zřejmé, co jste chtěli v divácích vyvolat a zanechat. Totiž i pro člověka, který se hadů nebojí, není příjemné pomyšlení, že by nějaký had mohl utéct pryč z akvária.

Při vyvolávání strachu je zásadní vyslat jasnou a snadno čitelnou zprávu. Z vaší fotografie musí být jasné, co se snažíte vyjádřit. Divák před sebou tedy uvidí vaši fotografii, zanalyzuje ji a začne si onu scénu představovat. To se stane, pokud je vaše fotografie dostatečné dobrá, aby diváka upoutala alespoň na představy. Pokud je ještě lepší, vyvolá emoce, na které se těžko zapomíná.

Na fotografii je jasně vidět opuštěný náhrobní kámen z jakéhosi strašidelného opuštěného místa. Fotografie vysílá jasnou zprávu a u většiny pozorovatelů i jasné emoce. Mně osobně taková fotografie vyvolává mráz na zádech.

Temno

Temnota, poměrně nekonkrétní pojem. Temno si stejně jako strach či napětí každý představí jinak, možná by se dokonce dalo říct, že temnota je ze všech těch pojmů nejméně konkrétní. Jaká je tedy podstata fotit něco tak nepřímočarého? Vždyť přece většina lidí chce mít vše pod kontrolou, vědět o všem všechno a nic neponechat náhodě. Avšak když jde o zábavu, o něco, co se netýká jejich životů, všechno se změní. Tolik lidí miluje detektivky a strašidelné filmy, ve kterých jsou ponecháni nevědomosti v holé podobě a samotné rozuzlení se dozví až na konci filmu či knihy.

My se zaměříme na první část každé detektivy či strašidelného filmu. Na nevědomost! Totiž podstatou fotografie nemusí být vždy ukázat úplně všechno. Občas stačí pouze naznačit, jenom lehce poodkrýt, avšak dost na to, aby divák pochopil, co chceme vyjádřit. A není lepšího prostředku, než temnoty, do které se schová téměř všechno. Osobně bych vám doporučil přemýšlet o temnotě jako o pomocníkovi, který může vytvořit efekt něčeho mnohem většího. Hra s temnotou je v podstatě taková hra světla a tmy! Na světlo lze umístit předměty, které chcete divákovy poodkrýt a do tmy všechno ostatní. Klíčem k povedené fotografie je vytvořit v divákovi nevědomost a použít temnotu.

Další hra s temnem může být v podobě opravdu temné atmosféry a ještě temnější myšlenky, která bude z fotografie přímo vyzařovat. Temno si každý fotograf vykládá jinak, a proto se neomezujte pouze na mojí interpretaci. Hledejte své vlastní vysvětlení a své vlastní pohledy na termíny, které dnes vysvětluji.

Skřípání zubů

Ano, i fotografie, ze kterých se vám chce skřípat zuby, je možné vyfotit. Možná se teď ptáte, proč vlastně vytvářet fotografie, ze kterých jdou negativní emoce, jako je strach, napětí nebo dokonce nutkání začít skřípat zuby. Fotografie nemusí být naplněná jenom pozitivními emocemi, vzpomeňte na fotografii umírajícího dítěte a supa v pozadí, jež čeká na svou oběť, od fotografa Kevina Cartera.

1993 Photo by Kevin Carter

Fotografie je sice jedna z nejkontroverzněj­ších fotografií světa, avšak spoustu lidí donutila přemýšlet. Donutila je vidět, co vidět nechtěli a především se dokázala zapsat do paměti jako žádná jiná fotka. To je ovšem opravdu jeden z těch nejradikálnějších přístupů.

Efekt "skřípání zubů" můžeme udělat i něčím naprosto obyčejným. Může to být fotografie hozeného míče, zachycená těsně předtím, než spadne do vody, nebo padají domeček z karet, či padající vajíčko. Kreativitě se rozhodně meze nekladou, a pokud se vám fotografie povede, můžu vám zaručit, že na ní jen tak někdo nezapomene. Snímky, které jsem zmínil a jim podobné, v nás skoro vždy vyvolají emoce. A jak už víme, emoce jsou přesně to, co vyvolávat chceme!

Opovrhované

Opovrhované? Co to znamená? Všichni to známe, jsou určitá témata, druhy práce či dokonce lidé, kterými opovrhujeme. Ohrnujeme nad nimi nos a snažíme se jim vyhýbat, co to jenom jde. Proč ale nezvolit naprosto odlišný přístup. Proč ony opovrhované kostlivce ve skříních nezačít naopak vyhledávat.

Možná vás přesvědčím následujícím příkladem. Představte si osobu, kterou lidé opovrhují, vyhýbají se jí a nemají jí vůbec v lásce. Nějaké nápady? Možná jste uhodli, je to bezdomovec. Když se řekne bezdomovec, lidé si vybaví zapáchajícího, neupraveného muže, který je neoholený a neučesaný. Ano, je to stereotyp! Ale povětšinou je z velké části naplněný. Proč vám takový příklad ale vůbec říkám.

Příklad z praxe

Všichni si jsme s největší pravděpodobností vědomi vzestupu pouliční fotografie. Ne všichni si ale uvědomujeme, že klíč k vzestupu hned několika fotografů, byly portréty lidí bez domova. Dobrým příkladem takového fotografa je Lee Jeffries. Lee Jeffries je pouliční fotograf, který se před několika lety dostal do situace, ve které fotil bezdomovkyni bez jejího vědomí (což není nic až tak neobvyklého ve street fotografie), avšak ona si ho všimla a začala křičet. Lidé kolem se začali otáčet a dívat se na Leeho. Před Leem se nacházela dvě východiska. První možností bylo zmizet co nejrychleji to půjde a vyhnout se dalším chvilkám ponížení, a nebo druhá vydat se za ženou, uklidnit jí a promluvit si s ní.

Lee si vybral druhou možnost a jenom díky tomu prožil rozhovor, který mu změnil život a dalo by si říct i nastartoval kariéru. Lee Jeffries se po rozhovoru začal zaměřovat na portréty bezdomovců, a na vyprávění jejich příběhů skrz fotografii. Dokonce s bezdomovci i nějaký čas žil. Musel to tedy být opravdu hluboký zážitek.

Jak sám Lee říká o jeho fotografiích: "Nejedná se o dokument života bezdomovce. Je to mnohem víc než to. Je to metafyzické svědectví o lidskosti, víře a duchovnosti". Jeho výrok je opravdu pravdivý a upřímný, jak můžete vidět na kterékoliv jeho fotografii.

Lee je pouhým příkladem, který má posloužit jako vzor. Mimo bezdomovců opovrhujeme i nespočtem dalších věcí, a proto je toto téma opravdu rozsáhlé a jenom čeká, až se ho ujme šikovný fotograf. Na co tedy čekat, zamyslete se a najděte téma, před kterým ostatní lidé nebo i fotografové zavírají oči.

To je pro dnešní lekci již vše.

V příštím díle, Kreativní fotografování - Postprodukce, světlo a technika , se podíváme na význam fotografické techniky, rozebereme teorii světla a jeho použití, variabilitu a na samotný konec se podíváme na postprodukci, která ke kreativitě neodmyslitelně patří. Opět se tedy můžete těšit na jedno netradiční témata, které bude doplněno o dvě naprosté klasiky, které jsou pro každého fotografa opravdu zásadní.