Lekce 2 - Komunikace s modelkou, pózování a světlo

V minulém díle, Úvod do focení portrétů, jsme si řekli něco o historii portrétů a potřebné technice. Tedy o fotoaparátu a portrétních objektivech.

Dnes si něco povíme o samotném focení.

Na začátek bych rád řekl, že komunikace patří mezi nejdůležitější prvky v portrétním focení. Závisí na ní kvalita fotek a vaše budoucnost jako portrétního fotografa.

Příprava před focením

Důležitá je i příprava ještě před samotným focením. Mezi ní patří rutinní věci, jako je: vyčistit objektivy, nabít baterku, nastavit foťák, připravit SD karty… Není nic horšího, než když se vám po 10 minutách focení vybije baterka a vám nezbývá nic jiného než jít domů. Kvůli těmto neočekávaným případům u sebe vždy nosím náhradní baterku a 2 SD karty, pokud mě čeká opravdu důležité focení, beru s sebou i druhý foťák a jeden objektiv navíc.

Dobré je také říct si v jakém stylu chceme fotit - jestli chceme černobílé nebo barevné fotky. Jestli chceme, aby z fotek šla pozitivní nebo negativní energie. Celkově si říct svoji představu. K tomuto účelu nejlépe slouží Pinterest. Není od věci si nějaké fotky stáhnout do mobilu. Později můžou usnadnit práci, pokud bude modelka "poleno" a nebude chápat ani nejjednodušší povely, není nic lehčího, než jí na telefonu pózu ukázat. I pokročilé modelky občas potřebují trochu nastínit, co se od nich chce, takže se nebojte občas něco ukázat, když je to potřeba.

První setkání

Na prvním setkání s modelem, vaším kamarádem nebo klientem, byste měli působit sebevědomě. Nikdo nechce fotit s člověkem, co si ještě před focením myslí, že z focení nebude jediná dobrá fotka. Důležité je také přijít včas (ukazuje to vaši profesionalitu) a to nejlépe s foťákem na rameni - aby si na něj modelka zvykla. Je to z důvodu, že až přijde na focení, nebude mít takovou trému. Dobré je také nezačínat fotit okamžitě po setkání. Ideální je počkat třeba 10-15 minut a mezitím s modelem prohodit pár slov. Tyto informace se vám mohou zdát jako naprosto banální, ale vězte, že v rámci focení je první dojem a navození správné atmosféry jedním z nejdůležitějších aspektů vůbec. Následně pak už tedy stačí dojít na první lokaci a můžeme začít s pózováním.

Pózování

Na začátek je dobré se pustit do jednoduchých póz. Model nebude muset myslet na moc věcí a zvykne si na foťák. Poté můžeme z jednoduché pózy vytvořit složitější kombinace, které rozhodně stojí zato. Ale pozor, Nedotýkat se! Většině lidem je to nepříjemné. Občas je jednodušší jít za modelem a dát mu ruku přesně tak, jak chcete, ale ne každému to bude vyhovovat. Takže na to pozor.

Já sám začínám s obyčejnou pózou, kdy modelku postavím. Modelka by měla stát vždy rovně a nehrbit se (pokud tedy nemám jiný záměr a hrbení mám v plánu), potom vyřeším, kam dát ruce. Kam s rukama je snad největší problém všech portrétních fotografů. Problém se dá řešit následujícími způsoby:

Ruce můžou přivést pozornost například k obličeji:

Jako další řešení by se dalo uvést obyčejné podepření brady, daní rukou do kapes a podobně.

Dynamické pózy

Rád bych se zmínil o dynamických pózách, na kterých není v podstatě co zkazit. Modelku uvedeme do pohybu a na nás pak je ten pohyb zachytit. Může to vypadat asi takhle:

Pohyb celkově vypadá na fotkách dobře, pokud je ovšem přirozený. Chůze, házení vlasy atd. vypadá moc dobře a i pro nezkušenou modelku to není těžké. Modelka udělá párkrát daný pohyb a na nás už potom zůstane pohrát si s úhly, kompozicí a zmáčknout spoušť.

Komunikace při focení

Jak modelka, tak fotograf by se při focení měli cítit dobře, proto je při focení důležité mluvit, mluvit, mluvit. Pokud budeme fotit o tichu, bude to pro obě strany hodně nepříjemné a modelka s námi příště nebude chtít spolupracovat.

Další kámen úrazu je focení s nešikovnou modelkou/kama­rádkou. Může se totiž stát, že vůbec nechápe, co po ní chceme, dělá přesný opak našich požadavků atd. I takové věci se stávají. Nejdůležitější je zachovat klidnou hlavu a trochu vše zjednodušit. Jak zjednodušit? No tak např. modelka se pořád dívá jiným směrem, než chceme. V tom případě není nic jednoduššího než zvednout ruku a ukázat jí, kam se má dívat. Další z častých problémů je, že modelka nezvládne příliš pokynů najednou, proto je důležité dávat pokynů málo - nejlépe jednoduchého charakteru. Udává se, že by se měl zadat maximálně 1 pokyn, aby modelka pochopila, co přesně má udělat a vykonala to bez sebemenších problémů.

Světlo

Na konec bych rád řekl něco o světle. Jenom o světle by se dalo napsat několik článků. Pokusím se to tedy shrnout stručně. Říká se, že nejlepší čas, kdy jít fotit, je tzv. zlatá hodinka (ve skutečnosti jsou to spíš dvě) a mně nezbývá nic jiného než souhlasit.

Zlatá hodinka je udávána jako první a poslední hodina slunečního svitu. Proč je nejlepší fotit zrovna v tuhle dobu? Světlo v sobě má určitou jemnost, nedělá tmavé, ošklivé stíny, nýbrž pěkné, jemné a dlouhé stíny, pěkně vykresluje, a když se někdo podívá do slunce, nešilhá. Nesmíme také opomenout zbarvení barev do teplých odstínů.

Jsou tři hlavní způsoby, jak při zlaté hodince fotit:

Přímé osvícení

První příklad už je taková zažitá klasika. Světlo ozařuje obličej zepředu. Celý obličej máme pěkně nasvícený v teplých barvách. Modelka nebude šilhat, protože slunce je nízko a neoslepuje jí.

Zadní osvícení

Druhý je ozáření zezadu. Modelku posadíme/postavíme tak, aby zakrývala slunce nebo aby ji slunce dopadalo zezadu na hlavu. Tímto krokem dosáhneme krásného osvětlení vlasů a sama modelka bude na fotce výrazná. Já osobně tuto techniku využívám nejvíce.

Slunce jako součást fotografie

Poslední způsob je zahrnutí slunce do fotky. Já osobně tuto techniku vůbec nepoužívám, protože si myslím, že se na portréty nehodí.

Focení přes den

Občas se stane, že si denní dobu, kdy budeme fotit, vybrat nemůžeme a nezbývá nám nic jiného než fotit za ostrého slunce. Ovšem i v takových podmínkách se dají udělat kvalitní plnohodnotné fotky. V takovéto chvíli máme dvě možnosti. Jít s modelkou do stínu a zapomenout na to, že nějaké slunce existuje. Na této technice není co zkazit, protože se zbavíme těžkého, tvrdého světla a nemusíme přemýšlet, co s ním. Tuto techniku bez problému zvládne i amatér.

Druhá, poněkud složitější metoda, je využití ostrého slunce v náš prospěch. Slunce se dá využít mnoha způsoby. Jedním z nich je použití textur, které slunce vytváří:

Další způsob může být zahrnutí ruky do fotky. Ruka je natažena proti slunci, aby stínila a slunce neoslepovalo modelku. Na obličeji se objeví pěkný stín pocházející od stínící ruky. Takovýchto způsobů je spoustu, proto není nic lepšího, než pustit uzdu fantazii a začít zkoušet nové věci.

V následujícím kvízu, Kvíz - Úvod do focení portrétů, pózování a světla, si vyzkoušíme nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.