Lekce 8 - Jak fotit přírodu

V předchozím kvízu, Kvíz - Focení z domova a úvod do focení krajiny, jsme si ověřili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

Proto se dnes nebudeme ničím zdržovat a rovnou se pustíme k technikám focení přírody.

Expoziční bracketing vs filtry

Expoziční bracketing je metoda, kdy danou scénu vyfotíme vícekrát, ale pokaždé s jinou expozicí (neutrální, přeexponovanou, podexponovanou). Proč bychom to dělali? To protože focená scéna může mít obrovský dynamický rozsah (obzvlášť při východu nebo západu slunce), který náš fotoaparát nemusí zvládnout zaznamenat, a proto vyfotíme odlišně exponované fotky a následně je ve fotografickém editoru spojíme dohromady.

Další velice podobná technika bracketingu se jmenuje HDR - High Dynamic Range. Rozdíl mezi HDR a bracketingem je ten, že u HDR se při úpravě v editoru přes sebe překrývají celé fotografie, oproti tomu u bracketingu překrýváme jenom určité části - jako obloha, popředí atd. Proto fotografie pořízené za pomocí bracketingu působí přirozeně a vyváženě.

Filtry mají oproti bracketingu jednu výhodu - a tou je jednoduchost. Nemusíme v počítači skládat fotografie dohromady, ale máme před sebou hotovou fotku. Velkou nevýhodou jsou však odlesky, které se občas při používání filtrů objeví (čím více filtru, tím větší šance na odlesky), cena filtrů a možnost barevného posunu a zhoršení kvality fotografie u levných filtrů, je to poměrné jednoduché. Pokud máme objektiv za 20 000 Kč a dáme na něj filtr za 600 Kč, nemůžeme očekávat zlepšení kvality fotografie.

Je už jenom na vás, kterou z těchto metod si zvolíte. Já osobně doporučuji zkusit obě dvě a na základě vašich zkušeností se rozhodnout. Každá má své výhody a nevýhody, a proto každému sedí jiná.

Panoramatické fotografie

Panoramatické neboli velkoformátové fotografie jsou pokročilejší technikou focení krajinářské fotografie. Oproti tzv. "Oneshotům" (fotografiím krajiny focených na jeden snímek) mají obrovskou výhodu v širokém záběru a tedy i kompoziční volnosti. Fotku můžete jakkoliv ořezávat, tvarovat a natáčet bez jakékoliv ztráty kvality. Nevýhodou panoramat může být větší velikost fotografie (jedno velké panorama složené z velkého počtu fotek, může mít až 1 GB) a složitější post proces, který bude náročnější na paměť počítače. No a jak na takové panorama? Jak jsem již zmínil minule, budeme potřebovat stativ, na který položíme fotoaparát, dále můžeme využít dálkovou samospoušť pro 100% jistotu, že si při mačkání spouště nepohneme s fotoaparátem a nedojde k rozmazání fotografie, no a případně nějaké filtry.

Postup:

Pokud chceme zdůraznit širokost záběru, postavíme fotoaparát na široko a vyfotíme cca 3 a více fotek. Vyfotíme jednu fotku a fotoaparát lehce posuneme doleva/doprava (tak, aby na posunuté fotce bylo alespoň 60% minulé focené části) dokud nebudeme mít vyfocenou celou scénu. Vyfocené fotky následně v počítači spojíme do jedné a vytvoříme panoramatickou fotografii.

Chceme-li tímto způsobem fotit krajinu, ale zároveň chceme, aby měla přirozené proporce, pootočíme fotoaparát o 90 °, bude tedy nakloněn vertikálně. Fotit budeme stejným způsobem, může se ale stát, že budeme potřebovat vyfotit ještě více, než se nám do scény vejde. Nevyfotíme tedy jenom jednu řadu fotografií, ale dvě. Např. vyfotíme jednu řadu o 6 fotografiích a následně posuneme fotoaparát nahoru/dolu a vyfotíme dalších 6 fotografií stejným způsobem. Všechny fotografie později složíme do sebe a získáme jednu velkoformátovou fotografii.

Siluety

Focení siluet je kapitola sama o sobě, proto jenom stručně nastíním, co to vlastně focení siluet je a jak se dělá. Siluety jsou černé stíny, u kterých můžeme rozeznat o co se jedná pouze podle tvaru dané siluety. Na focení siluet přesně nejde určit, jaké nastavení fotoaparátu budeme potřebovat. Vždy se musíme řídit podle světelných podmínek – takže rozhodně doporučuji focení na manuál. Nejlepší doba pro toto focení je západ nebo východ slunce, kdy dosáhneme požadovaného efektu - kdy hlavní objekt bude černý a pozadí bude barevné a světlé. S focením siluet úzce souvisí negativní prostor, protože na něm je v podstatě celé focení siluet založeno.

Negativní prostor

Kompozice by se dala rozdělit na 2 prostory - pozitivní a negativní. Pozitivní je ta část fotografie, které se divákovo oko všimne jako první, a tedy je hlavním bodem zájmu. Negativní je všechno ostatní okolo pozitivního prostoru. Negativní prostor tedy dává vyniknout hlavnímu objektu a vytváří atmosféru, emoce a pocity. Zkuste se při focení zaměřit více na negativní prostor a až potom na pozitivní, uvidíte, co to přinese do vašich fotografií.

Textury

Nakonec bych se rád zmínil o přírodních texturách, protože některé, jako třeba plát medu nebo žilky listu, jsou velmi pozoruhodné, jejich focení je zábavné a v přírodě jsme jimi obklopeni. Za texturu se dá považovat téměř cokoliv, co má opakující se vzor. Stačí se jenom rozhlédnout kolem nás. Kmen stromu, skála, dřevěná podlaha a podobně. Jejich focení není nijak složité, stačí znát tato základní pravidla:

• 1. Pokud máme texturu, která je rozměrná a v celé své velikosti stejná, poodstoupíme a vyfotíme jí co největší kus. Pokud je malá a chceme vyfotit jenom malý kousek, půjdeme co možná nejblíž.

• 2. Fotografie by měla být rovná, na textuře hned poznáme, jestli nebyl fotoaparát nakloněný do strany.

• 3. Vneste do svojí textury co možná nejvíce přírodního světla, které texturu projasní.

To jsou 3 základní pravidla focení textur. Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, tak se nebojte vyzkoušet něco nového. Povedené fotografie pak můžete později zkusit prodat na fotobankách.

To je pro dnešní lekci vše. Tyto dva články o focení přírody byly pouhým uvedením do focení krajiny. Focení krajiny je běh na dlouho trať, proto se nevzdávejte hned po prvních nepovedených fotografiích, ale vytrvejte. Ony nádherné fotografie krajiny se časem určitě dostaví.

V příští lekci, Úvod do focení sportu, si ukážeme, jak se fotí sport.