Lekce 18 - MS-SQL - Datové typy podrobněji

V minulé lekci, MS-SQL krok za krokem: Transakce, jsme se věnovali transakcím.

Dnes se v MS-SQL tutoriálu podíváme podrobněji na datové typy. Každý sloupec, lokální proměnná nebo parametr má atribut, který specifikuje datový typ. Datové typy jsou velice důležitá součást návrhu tabulky a je složité je po návrhu měnit. Proto je důležité věnovat jim pozornost už v počátcích projektu.

Datové typy můžeme rozdělit do těchto skupin:

přesná čísla,
přibližná čísla,
datum a čas,
řetězce,
řetězce v unikódu,
binární řetězce,
ostatní datové typy.

Přesná čísla

Tato skupina zahrnuje celá čísla, desetinná čísla s pevnou přesností a typy pro měnu.

Celá čísla

Datové typy reprezentující celá čísla jsou BIGINT, INT, SMALLINT, TINYINT:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`BIGINT`	-2⁶³ až 2⁶³	8 bajtů
`INT`	-2³¹ až 2³¹	4 bajty
`SMALLINT`	-2¹⁵ až 2¹⁵	2 bajty
`TINYINT`	0 až 255	1 bajt

Logická hodnota

Datový typ reprezentující pravdu/nepravdu je BIT:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`BIT`	0 až 1	1 bit

Pro datový typ BIT optimalizuje MS-SQL paměť, pokud je v tabulce uloženo 8 nebo méně polí s typem BIT použije se paměť o velikosti 1 bajt. Pro 9-17 polí 2 bajty atd.

Desetinná čísla s pevnou přesností

Datové typy reprezentující desetinná čísla jsou DECIMAL nebo NUMERIC. Funkčně jsou tyto dva typy stejné a deklarují se následovně:

DECIMAL (precision, scale)

Kde je:

precision (celková přesnost) – Maximální celkový počet číslic (nalevo i napravo od desetinné čárky). Může nabývat hodnot od 1 do 38.
scale (škála/měřítko) – Maximální počet číslic napravo od desetinné čárky.

Využití paměti při možných přesnostech je následující:

Datový typ	Celková přesnost	Paměť potřebná pro uložení
`DECIMAL`	1-9	5 bajtů
`DECIMAL`	10-19	9 bajtů
`DECIMAL`	20-28	13 bajtů
`DECIMAL`	29-38	17 bajtů

Měnové typy

Datové typy MONEY a SMALLMONEY reprezentují měnu a jsou optimalizovány pro finanční data. Mají pevnou přesnost čtyř desetinných míst:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`MONEY`	-922,337,203,685,477.58 až 922,337,203,685,477.58	8 bajtů
`SMALLMONEY`	- 214,748.3648 to 214,748.3647	4 bajty

Příklad

Uveďme si jednoduchý příklad tabulky, která využívá všechny dosud uvedené typy:

CREATE TABLE [KatalogProdukt](
    [ProduktId] BIGINT NOT NULL PRIMARY KEY,
    [DodavatelId] INT NOT NULL,
    [Nazev] NVARCHAR (100) NOT NULL,
    [Skladem] SMALLINT NULL,
    [Aktivni] BIT NULL,
    [KategorieTier] TINYINT NULL,
    [CenaZakladni] DECIMAL (10, 2) NOT NULL,
    [Naklady] MONEY NULL,
    [ManipulacniPoplatek] SMALLMONEY NULL
);

Záznam bychom do takové tabulky přidali následovně:

INSERT INTO [KatalogProdukt] (
    [ProduktId],
    [DodavatelId],
    [Nazev],
    [Skladem],
    [Aktivni],
    [KategorieTier],
    [CenaZakladni],
    [Naklady],
    [ManipulacniPoplatek]
)
VALUES (
    150000000000,
    10523,
    'Luxusní Křeslo XYZ',
    250,
    1,
    5,
    12450.99,
    9800.50,
    19.50
);

Výsledek:

Přesné číselné typy - MS-SQL databáze krok za krokem

Přibližná čísla

Přibližná čísla používají plovoucí desetinnou čárku, a proto nemusí být jejich hodnota vždy vyjádřena s absolutní přesností. Používáme je zejména pro uložení reálných čísel.

Jakým způsobem v počítači reprezentujeme reálná čísla se dočteme v lekci Reprezentace čísel v počítači.

Používáme pro ně datový typ FLOAT(n), kde n je počet bitů, které jsou použity k zápisu mantisy při vědeckém zápisu čísel:

Datový typ	`n`	Paměť potřebná pro uložení
`FLOAT(n)`	1-24	4 bajty
`FLOAT(n)`	25-53	9 bajtů

Standardní typy pro přibližná čísla:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`FLOAT`	- 1.79E+308 až -2.23E-308, 0 a 2.23E-308 až 1.79E+308	8 bajtů
`REAL`	- 3.40E + 38 až -1.18E - 38, 0 a 1.18E - 38 až 3.40E + 38	4 bajty

Typ FLOAT je ve skutečnosti FLOAT(53), pokud není specifikováno jinak. Obdobně typ REAL je pak synonymum pro FLOAT(24).

Příklad

Uveďme si opět nějaký jednoduchý příklad tabulky s těmito typy:

CREATE TABLE [Poloha](
    [Id] INT NOT NULL PRIMARY KEY,
    [ZemSirka] FLOAT NULL,
    [ZemDelka] FLOAT NULL
);

A vložení záznamu:

INSERT INTO [Poloha] ([Id], [ZemSirka], [ZemDelka])
VALUES (1, 49.5937100, 17.3956400);

Datum a čas

Datové typy reprezentující datum nebo čas máme následující:

DATE – Používá se pro uložení samotného datumu.
TIME(n) – Používá se pro uložení samotného času. Je možné použít přesnost n a tím ovlivnit potřebnou paměť.
DATETIME – Používá se pro uložení kombinace datumu a času.
DATETIME2(n) – Používá se pro uložení kombinace datumu a času. Je možné použít přesnost n a tím ovlivnit potřebnou paměť.
DATETIMEOFFSET(n) – Používá se pro uložení kombinace datumu a času včetně časové zóny. Je možné použít přesnost n a tím ovlivnit potřebnou paměť.
SMALLDATETIME – Používá se pro uložení kombinace data a času dne. Sekundy jsou vždy nula a desetiny sekund nejsou použity.

Tabulka rozsahů a využití paměti:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`DATE`	0001-01-01 až 9999-12-31	3 bajty
`TIME(n)`	00:00:00.000 až 23:59:59.999	Podle přesnosti od 3 do 5 bajtů
`DATETIME`	Pro datum 01.01.1753 až 31.12.9999 a pro čas 00:00:00 až 23:59:59.997	8 bajtů
`DATETIME2(n)`	Pro datum 01.01.0001 až 31.12.9999 a pro čas 00:00:00 až 23:59:59.9999999	Podle přesnosti od 6 do 8 bajtů
`DATETIMEOFFSET(n)`	Pro datum 01.01.0001 až 31.12.9999, pro čas 00:00:00 až 23:59:59.9999999 a pro časovou zónu -14:00 až +14:00	Podle přesnosti od 8 do 10 bajtů
`SMALLDATETIME`	Pro datum 01.01.1900 až 06.06.2079 a pro čas 00:00:00 až 23:59:00	4 bajty

Příklad

Mějme příklad tabulky používající tyto datové typy:

CREATE TABLE [PlanovanyTermin](
    [TerminId] INT NOT NULL PRIMARY KEY,
    [NazevSchuzky] NVARCHAR (100) NOT NULL,
    [DatumKonani] DATE NULL,
    [DobaTrvani] TIME (7) NULL,
    [ZacatekSchuzky] DATETIME NULL,
    [ZacatekSchuzkyTZ] DATETIMEOFFSET (7) NULL,
    [KonecSchuzky] DATETIME2 (7) NULL,
    [PosledniUprava] SMALLDATETIME NULL
);

Nějaký záznam bychom do takové tabulky přidali následovně:

INSERT INTO [PlanovanyTermin] (
    [TerminID],
    [NazevSchuzky],
    [DatumKonani],
    [DobaTrvani],
    [ZacatekSchuzky],
    [KonecSchuzky],
    [ZacatekSchuzkyTZ],
    [PosledniUprava]
)
VALUES (
    1,
    'Kvartální přehled Q4',
    '2025-12-10',
    '01:30:00.0000000',
    '2025-12-10 14:00:00.997',
    '2025-12-10 15:30:00.9999999',
    '2025-12-10 14:00:00.0000000 +01:00',
    '2025-12-08 17:15'
);

Výsledek:

Datum a čas - MS-SQL databáze krok za krokem

Řetězce

Nejprve si uvedeme datové typy CHAR a VARCHAR pro uložení textových řetězců, které nepodporují Unicode. Takové datové typy používají pouze jednobajtové kódování, například ASCII, kde je každý znak reprezentován pouze jedním bajtem:

CHAR(n) – Vždy zabírá n bajtů. Pokud je uložený řetězec kratší, doplní se mezerami.
VARCHAR(n/max) – Ukládá pouze skutečný počet znaků plus dva bajty pro uložení délky. Šetří místo, ale může být mírně pomalejší než CHAR.

Tyto typy nejsou vhodné pro uložení diakritiky nebo jiných národních znaků.

Jakým způsobem se v počítači reprezentují textové znaky se dočteme v lekci Babylonské zmatení kódování.

Tabulka rozsahů a využití paměti:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`CHAR(n)`	Pevná délka, `n` je od 1 po 8000	`n` bajtů (bude rezervováno místo)
`VARCHAR(n/max)`	Variabilní délka, `n` je od 1 po 8000, `max` indikuje maximální možnou délku	`n` + 2 bajty nebo pro `max` 2³¹⁻¹ bajtů

Řetězce s podporou Unicode

Datové typy pro uložení textových řetězců s podporou Unicode jsou NCHAR a NVARCHAR. Používají se pro uložení národních znaků, včetně diakritiky. Na uložení každého znaku budou použity dva bajty:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`NCHAR(n)`	Pevná délka, `n` je od 1 po 4000	n x 2 bajtů (bude rezervováno místo)
`NVARCHAR(n/max)`	Variabilní délka, `n` je od 1 po 4000, `max` indikuje maximální možnou délku	2 * `n` + 2 bajtů nebo pro `max` 2³¹⁻¹ bajtů

Příklad

Uveďme si opět nějaký jednoduchý příklad tabulky využívající tyto datové typy:

CREATE TABLE [RegistraceUzivatele](
    [UzivatelId] INT NOT NULL PRIMARY KEY,
    [KodZeme] CHAR (2) NULL,
    [Email] VARCHAR (100) NULL,
    [KodMeny] NCHAR (5) NULL,
    [JmenoPrijmeni] NVARCHAR (100) NULL,
    [Recenze] NVARCHAR (max) NULL
);

Záznam bychom vložili následovně:

INSERT INTO [RegistraceUzivatele] (
    [UzivatelId],
    [KodZeme],
    [Email],
    [KodMeny],
    [JmenoPrijmeni],
    [Recenze]
)
VALUES (
    1,
    'CZ',
    '[email protected]',
    'Kč',
    'Petr Černý',
    'Produkt splnil mé očekávání. Děkuji za rychlé doručení.'
);

Výsledek:

Řetězce - MS-SQL databáze krok za krokem

Visual Studio nezobrazuje ve výsledcích veškerou diakritiku, což je normální a nemá to na data žádný vliv.

Binární řetězce

Datové typy pro uložení binárních dat (například obrázky, soubory) přímo do databáze jsou:

Datový typ	Rozsah	Paměť potřebná pro uložení
`BINARY(n)`	Pevná délka, `n` je od 1 po 8000	`n` bajtů (bude rezervováno místo)
`VARBINARY(n/max)`	Variabilní délka, `n` je od 1 po 8000, `max` indikuje maximální možnou délku	2 * `n` + 2 bajtů nebo pro `max` 2³¹⁻¹ bajtů

Příklad

Mějme příklad tabulky používající tyto datové typy:

CREATE TABLE [Dokumenty](
    [DokumentId] INT NOT NULL PRIMARY KEY,
    [Kryptoklic] BINARY (16) NULL,
    [SouborObsah] VARBINARY (max) NULL
);

Nějaký záznam bychom do takové tabulky přidali následovně:

INSERT INTO [Dokumenty] (
    [DokumentId],
    [Kryptoklic],
    [SouborObsah]
)
VALUES (
    1,
    CONVERT(BINARY, '1234'),
    CONVERT(VARBINARY (max), 'Binární data velkého souboru (PDF, DOCX)')
);

Výsledek:

Binární typy - MS-SQL databáze krok za krokem

Ostatní datové typy

Nakonec si ještě představíme typy pro speciální identifikaci a verzování:

TIMESTAMP – Datový typ, který generuje jedinečné binární číslo, které se používá na rozlišení verze řádků, někdy označováno jako rowversion. Tento datový typ neukládá datum a čas! Pro uložení data a času používejme DATETIME2. V paměti zabírá 8 bajtů.
UNIQUEIDENTIFIER – Datový typ, který ve spojení například s funkcí NEWID() vygeneruje unikátní identifikátor (GUID). V paměti zabírá 16 bajtů.

Příklad

Jako příklad si uvedeme jednoduchou tabulku pro nastavení:

CREATE TABLE [Nastaveni](
    [NastaveniGUID] UNIQUEIDENTIFIER NOT NULL DEFAULT (NEWID()),
    [VerzeZaznamu] TIMESTAMP,
    [NazevParametru] NVARCHAR (50) NOT NULL
);

Protože se TIMESTAMP generuje automaticky a hodnota sloupce NastaveniGUID díky použití funkce NEWID() jako výchozí hodnoty taktéž, tak při vkládání řádku stačí uvést pouze zbývající sloupec NazevParametru:

INSERT INTO [Nastaveni] ([NazevParametru])
VALUES ('DefaultTheme');

Výsledek:

Ostatní datové typy - MS-SQL databáze krok za krokem

V další lekci, MS-SQL krok za krokem: Uživatelé a oprávnění, se naučíme pracovat s uživatelskými účty. Naučíme se je vytvářet, mazat a přidělovat jim oprávnění.

Článek pro vás napsal Ondřej Trnka

Uživatelské hodnocení:

329 hlasů

Aktivity

Nejčastěji vyhledáváné

Lekce 18 - MS-SQL - Datové typy podrobněji

Přesná čísla

Celá čísla

Logická hodnota

Desetinná čísla s pevnou přesností

Měnové typy

Příklad

Přibližná čísla

Příklad

Datum a čas

Příklad

Řetězce

Řetězce s podporou Unicode

Příklad

Binární řetězce

Příklad

Ostatní datové typy

Příklad