Lekce 5 - Osobní motivace a důvody ke změně zaměstnání

V minulé lekci, Praxe ve firmě a práce na zakázkách, jsme se zaměřili na firemní praxi a způsob práce na zakázkách.

Jindřich Máca se věnuje programování profesionálně zhruba 20 let. Vystudoval fakultu informačních technologií na ČVUT a primárně se zaměřuje na webový vývoj. Léta byl redaktorem a lektorem kurzů v ITnetwork.cz a nyní se ve volném čase věnuje také mentoringu. Téma přednášky, kterou pro nás připravil, je porovnání toho, jak probíhá agenturní vývoj v české a zahraniční firmě, resp. jak to chodí na českém a zahraničním trhu. V této části se zaměříme na jeho osobní motivaci a důvody ke změně zaměstnání.

Co byl tvůj impuls, že jsi chtěl změnit práci?

V poslední firmě jsem byl dlouho a hledal jsem změnu, i když ne nijak zvlášť aktivně. Pak přišla pandemie. Zaujala mě jedna nabídka. Jednak technologiemi, ale také tím, jak to měli popsané. Hned pod tou nabídkou byl formulář. Ani jsem tam neposlal CV, jen jsem napsal své jméno a že bych měl zájem. Oni se mi hned ozvali a domluvili jsme se na první kolo pohovoru, kde to bylo strašně fajn a příjemný. Pak jsem dostal ten projekt a byl jsem trochu na vážkách. Tehdy jsem se konečně dozvěděl, kam jsem se to vlastně přihlásil. Našel jsem totiž na jejich blogu, jak nízkou mají průchodnost pohovory.

Trošku jsme se hecnul. Těch nabídek jsem měl rozjednaných víc. Zde byli jediní, co chtěli vypracovat nějaký projekt. Zpracoval jsem jej a šel do třetího kola. Tam, si myslím, jsem se definitivně rozhodnul. Přišli za mnou s kompletním feedbackem. To se ti jen tak nestane, aby někdo skutečně zhodnotil tvou práci a dal ti zpětnou vazbu. Navíc to vypadalo, že ti kluci za kamerou vědí, o čem mluví. To byl ten moment, kdy jsem si řekl, že tohle chci.

Dostal jsem pěknou nabídku, kterou jsem přijal. Udělal jsem nakonec jeden projekt a pak jsem shodou okolností dostal nabídku na pozici leadera. Vzniklo to tak, že po tom prvním projektu, který dopadl dobře, si u mě ověřili moje technické dovednosti. Už předtím mě navrhli na seniora, ale ještě si to tímhle ověřili. Člověk, co byl na pozici leadera přede mnou, chtěl jít po třech letech zpátky do developmentu. Teď je z něj zase vývojář. No a já jim zrovna přišel do rány. Technicky zdatný a komunikativní.

Byla to celkem výzva. Dělám to od nového roku a během té doby jsem se naučil strašně moc nových věcí. Přínosné je také to, že se dívám na projekty zase z jiné perspektivy. Pohybuji se teď spíše na pozici architekta. Takže to technické tam stále je, i když vývoj už o něco méně.

Působil jsi i v české Quest automation, co jsi tam dělal?

V Quest automation jsem pracoval dva a půl roku a podílel se na vývoji a technickém řízení několika projektů. Šlo o produkty pro MALL, Českou spořitelnu, Ulož.to, Prima CNN a spoustu menších projektů pro start-upy, především pro český trh. Jedním z mých úkolů bylo například vytvořit software na modelaci voleb za předpokladu použití jiné volební metody.

A v "americké" STRV?

V STRV jsem se prvně podílel na vývoji projektů. Následně se přesunul na leadup celého back-endového oddělení. Znamená to, že mám náhled i do jiných oblastí a projektů. Starám se o celý vývojový tým, podílím se na náboru dalších vývojářů, odhaduji a vyhodnocuji nově příchozí projekty a radím vývojářům i se stávajícími projekty.

STRV je poměrně známá a velká firma v ČR. Sice byla založena Čechy, ale soustředí se momentálně na americký trh. Převážně na oblast San Francisca, Los Angeles a Silicon Valley. Oproti české firmě je co do počtu lidí větší, komunikace probíhá v angličtině a jsou zde znát i různé kulturní rozdíly. Jedná se o firmu, která se soustředí především na cutting-edge technologie - technologie z nejnovějšího vývoje. Snaží se vyvíjet pro tu oblast, kde to žije především start-upovým stylem, inovacemi a nápady. Pracujeme tedy hodně i na blockchainu, smart kontraktech nebo virtuální realitě. Je to něco jiného oproti českému trhu, který se soustředí především na tvorbu e-shopů a obecně technologicky nejběžnější projekty. Zde pracujeme na jiných a spíše neobvyklých projektech, řekněme až experimentálních.

Co si mám představit pod experimentálními projekty?

S technologiemi spíše experimentujeme. Především co se týká blockchainu, NFT apod. Investoři se snaží odhadnout, co bude trendy za pár let a investují do různých nápadů. Často se jedná o prototypy, MVP - minimum viable product (vytvoření minimální funkcionality produktu, která slouží pouze pro ověření, zda produkt bude fungovat a vydělávat peníze). Až pak se investuje do rozsáhlejšího vývoje. Pracujeme i na klonech již existujících věcí – například Tik Toku, Tinderu nebo aplikací pro posilovny či fitness.

Jaký je tvůj poslední projekt?

Jeden z posledních hotových projektů je NFT webová hra SCAVENGER LAND na téma space westernu. NFT znamená Non-Fungible Token čili nezaměnitelný token (dá se přirovnat k uměleckému dílu). Jedná se o digitální unikátní věc, kterou vlastníš a můžeš jí prodat nebo třeba vydražit v aukci za velké peníze. Vlastnictví NFT předmětu je zapsáno v nějakém kryptografickém streamu.

V té hře se to využívá tak, že určitých prvků (zbraní, oblečků) vznikne jen omezené množství. Ty je někde dostaneš nebo koupíš. Víš, že takový předmět máš pouze ty a konkrétní počet lidí - jsi vlastníkem této konkrétní věci ve hře. Rozvíjí to tedy jakousi vlastnickou autonomii v rámci gamingu. Zatím NFT hry neměly příliš velký úspěch. Toto je právě takový experimentální koncept.

Jak vypadá tvůj normální den?

Záleží na pozici, na které v té firmě pracuji - jestli jako lead, nebo jako vývojář. Vývojářský den si v současné v remote době člověk dost organizuje sám. Po probuzení jsem si udělal kafe a podíval se, co se za dobu mé nepřítomnosti (časového posunu) událo v kódu – jestli něco nehoří atd. Spolupracoval jsem s kolegou z Brazílie. Podíval jsem se na pull-requesty (požadavky na změny ve zdrojovém kódu) a na featury, které je potřeba implementovat.

Každý pracuje trochu jinak. Já nejsem ranní ptáče, takže vstávám na na jedenáctou. Odpoledne se pak třeba spojím s kolegou, se kterým pracuju. Nebo s projektovým manažerem, zkrátka s kýmkoliv, kdo něco potřebuje. Až se věci dořeší, můžu zaklapnout notebook a dělat si své. Celkem pohodová práce.

Home office máme podle toho, jak chceme a potřebujeme. Já pracuji tři dny v týdnu v kanceláři kvůli morálce a socializaci a protože kanceláře jsou super - máme tam třeba fotbálek. A pak pracuji dva dny v týdnu doma. Primárně je potřeba doručovat featury. Nezáleží na tom, odkud pracuješ.

Jak to máš s hardwarem. Pracuješ na firemním nebo máš vlastní?

Zase záleží firma od firmy. Někde jsi například kontraktor a musíš si zajistit prostředky sám, abys mohl svou práci vykonávat. Někde ti firma poskytne všechny prostředky a ty naopak nesmíš dělat na ničem jiném z bezpečnostních důvodů.

Záleží na velikosti – menší firmy většinou neměly prostředky, tak se pracovalo na vlastním. Ta česká byla třeba schopná něco sehnat, ale spíš se jednalo o zapůjčení. Nebylo to pravidlem.

V STRV má naopak každý svůj notebook od firmy. Teď vyšly nové MacBooky, tak firma koupila každému MacBook. Protože si to může dovolit. Jsou to sice velmi výkonné stroje, ale mají potíže se zpětnou kompatibilitou. Třeba starší verzi Node.js na tom nerozjedeš, protože to nebylo kompilované na takovou architekturu. Mám svůj notebook s Linuxem, vedle toho MacBook a ještě i Windows.