Lekce 3 - Emise peněz

V minulém článku, Měna, vznik peněz a struktura financí, jsme začali prvotním vývojem peněz. Podívali jsme se na Robinzonovskou ekonomiku, Barterovou směnu a směnu nepřímou.

Dnes budeme chronologicky pokračovat ve vývoji peněz. Po nepřímé směně přišlo první rozšířené platidlo – mince.

Vývoj emise peněz

Po určité době si lidé uvědomili, že by bylo dobré začít používat jedno ustálené platidlo. Rozhodně si ale nepředstavujte papírové peníze, jak je známe dnes. Všechno totiž začalo mincemi.

Mince

Období emise peněz v podobě mincí, které byly zhotoveny z drahých kovů, jako je stříbro či zlato. Obsah mince ale nemusel být vždy 100% "čistý". V případě, že byla do mince přidána příměs jiného, levnějšího kovu, mluvíme o neplnohodnotných mincích. V opačném případě, tedy 100% zlata (či stříbra), mluvíme o plnohodnotných mincích.

Plnohodnotné mince

Historicky první byla emise plnohodnotných mincí. Mince byly bez jakékoliv příměsi méně cenného kovu, což znamenalo, že hodnota mince (reálná hodnota) odpovídala nominální hodnotě.

Nominální hodnotou rozumíme přiřazenou peněžní hodnotu, např. nominální hodnota 100 Kč bankovky je 100 Kč).

Taková skutečnost měla hned několik výhod. Lidé mohli platit buď zlatou mincí o váze 1 g, anebo zlatem o váze 1 g. Navíc z makroekonomického pohledu šlo o ideální emisi, která odpovídala potřebám trhu – nevedla ke vzniku nadměrného množství peněz.

Časem si ale lidé všimli, že mince se opotřebují, ulámou apod. To snižovalo jejich reálnou hodnotu, avšak takové mince se nadále používaly jako platidlo. Panovníci toho poznatku využili. Uvědomili si, že mince se budou používat jako platidlo, nehledě na vnitřní hodnotu.

Neplnohodnotné mince

Postupem času začali panovníci přidávat do zlatých mincí levně dostupné kovy. Možná se teď ptáte, proč tak dělali. Činili tak, protože panovníci potřebovali peníze, rostla poptávka po mincích a navíc rostla i cena stříbra.

Přidávání méně hodnotných surovin do mincí mělo za následek snižování reálné hodnoty a navíc vznik inflace. Ano, jsme v 11. století a už teď mluvíme o inflaci. Pro lepší pochopení tehdejší inflace uvedu příklad:

Prodejce požadoval pořád stejné množství zlata za své zboží, a tedy v případě, kdy se obsah zlata v jedné minci sníží na polovinu, prodejce chce dvojnásobek. Místo 1 mince 2, místo 2 chce 4 atd. (stejné množství zlata, které bývalo v 1 minci, je nyní ve dvou).

Zásadním poznatkem z doby mincovnictví je, že peníze jsou používány bez ohledu na svou vnitřní hodnotu.

Papírové peníze

Konečně první náznak peněz, takových, jaké je známe! Takzvané státovky. Státovky byly úplně první formou papírových peněz, kterou vydával panovník (proto státovky).

Mimo jiné - vydáním státovek dal emitent (instituce, která uvedla peníze do oběhu) slib pozdější zpětné výměny za drahý kov. Avšak tento trend se neuchytil na dlouho. Po nějaké době začalo být mnohem více státovek, než vzácných kovů, a proto se od zpětné výměny úplně upustilo.

Výhody

Státovky měly hned několik výhod:

• Oběh peněz se stal mnohem jednodušší - přece jenom je lepší nosit s sebou pár kusů papíru, než měšec se zlatem.
• Rychlejší hospodářský vývoj země, protože už nejsme vázáni na zásobu drahých kovů.
• Umožňují jednodušší vznik peněz, podle potřeby panovníka. To se mimo jiné stálo i příčinou konce státovek!

Nevýhody

Státovky měly ale samozřejmě i svá negativa, která zapříčinila jejich konec a následné nahrazení bankovkami:

• Vydávání státovek bylo založeno na potřebách státu. Jednoduše řečeno, panovník si tisknul peníze, když je potřeboval. Nějaké potřeby peněžního trhu nehrály sebemenší roli.
• Stahování bankovek bylo pro tehdejší dobu velké nogo. Peníze se stahovaly jednou za dlouhý časový úsek a to navíc musel být přebytek drahých kovů ve státní pokladně. To způsobilo obrovskou inflační nerovnováhu - Nabídka peněz byla mnohem větší, než její poptávka.
• Poslední a největší nevýhoda byly státní schodky, které byly kryté emisí stálé většího množství státovek. Což logicky vedlo k rostoucímu znehodnocování a zrychlení růstu cenové hladiny (řada zemích využívající státovky skončila bankrotem).

Bankovky

Konečně přichází nám známé peníze – bankovky. Jejich emitentem byly banky. Emise bankovek bankou je spojená s rozvojem obchodu a kapitalismem. V principu byla taková emise mnohem více stabilnější, protože bylo množství peněz založeno na růstu produktu.

Základní kámen emise je v principu poskytnutí úvěru, při kterém dojde k vydání peněz. K následnému stažení peněz dojde při splácení úvěru.

Mimo fenoménu nového emitenta přichází na scénu první cenný papír – obchodní směnka! Obchod se rozvíjel nezastavitelným tempem. Lidé neměli hotovost nazbyt, ale nechtěli, aby ochod stál. Chtěli provádět transakce i bez hotovosti. Totiž hotovost byla nedostatkové zboží tehdejší doby. Byla po ní velká poptávka, a proto se na ní muselo čekat.

Jak jinak tedy provést obchod bez hotovosti? Kreditní karty ještě neexistují a pouhý slib, že se později vyrovnají, byla pouhá ústní dohoda, která nic neznamenala.

Na scénu proto přichází geniální řešení - směnky.

Obchodní směnka

Směnky fungují následujícím způsobem:

Řekněme, že osoba A si chce od osoby B koupit sedm pytlů čaje. Osoba A nemá hotovost, a proto spolu obě osoby sepíší směnku. Na směnce je jasně uvedeno jméno dlužícího, částka, kterou dluží a den splatnosti, kdy musí být částka splacena. Osoba B ale nechce čekat, chce a potřebuje peníze hned, a proto jde do banky. Banka od osoby B směnku odkoupí, ale i banka chce z transakce peníze, a proto kupuje směnku za nižší cenu, než je její hodnota (částka dlužícího). Jakto, že za cenu nižší? No protože si účtuje tzv. diskont.

Diskont je jakási srážka při prodeji směnek před jejich splatností.

Následně banka čeká do dne splatnosti, kdy jí je vyplacená částka ze směnky. Bance se vrátí její investice (částka, kterou zaplatila osobě B) a navíc získá peníze v podobě diskontu.

Banky

Mimo jiné banky odkupovaly i zlato a stříbro, za které emitovaly bankovky. To znamená, že emise bankovek byla krytá něčím, co už existovalo. Banky nemohly dát do oběhu více peněz, než odkoupily zlata, stříbra a směnek. Možná už tušíte, že taková emise oproti předchozím nepůsobí inflačně.

Co se ale nestalo - obchod se rozmohl natolik, že banky musely vyřešit náhlou poptávku po penězích. Bankám nezbylo nic jiného, než začít s nekrytou emisí. Všechny bankovky už nebyly kryté zlatem, stříbrem nebo směnkami. V takovém případě mluvíme o tom, že banky začaly poskytovat úvěry.

Tímto krokem zaniká samoregulační mechanismus množství peněz v oběhu, na jednou stranu se nám otevírají možnosti, rozvíjí se výroba a obchod, na druhou začínáme pociťovat vliv inflace.

Z počátečního krytí kovem se dostáváme ke krytí směnkami a končíme na částečně nekryté měně.

Částečná, nekrytá měna měla své výhody (rozvoj obchodu), ale také nevýhody (inflace, oblastní peníze – šlo s nimi platit pouze na vymezeném území a každá banka emituje vlastní peníze). Časem se takový systém stával zaostalý, neefektivní a zmatený, proto se od něj ustupuje, aby mohl přijít současný emisní systém. O něm ale až příště.

Pro dnešní lekci je to již vše.

V příštím článku, Jak vznikají peníze, dokončíme dnešní téma - podíváme se na emisi peněz v dnešní době a následně jí doplníme o měnové standardy, které jsou s emisí peněz úzce spojené.