Lekce 1 - Úvod do focení portrétů

Vítám vás u prvního dílu série Focení portrétů. Na začátek si řekneme, co je to portrét, jak ho dělíme a co budeme potřebovat na jeho vytvoření.

Co je to vlastně ten portrét?

Portrét je vyobrazení člověka popřípadě zvířete. Už od pradávna se zachycovaly různé osobnosti - ať už společensky významné nebo obyčejní lidé, proto má portrétování dlouhou a bohatou historii.

Největší rozmach zažil malířský portrét v období renesance a baroka. Už v této době se začaly používat techniky: šerosvitu (střídání osvětlených a tmavých (stinných) míst) nebo tzv. Rembrandtova technika: nasvícení jedné půlky obličeje a nechání druhé ve stínu, dalším příkladem je kompoziční technika, při které se všemi možnými způsoby, jako např. liniemi, světlem nebo pohledy ostatních na obrazu, směřuje pozornost k hlavnímu motivu (např. k ústřední postavě na obrazu). Tyto techniky se dodnes hojně používají.

Rembrandt van Rijn: Noční hlídka – zde je použita technika šerosvitu

Diego Velázquez: Klanění Tří králů – Na tomto obrazu se všechny osoby dívají na malého Ježíška, a tedy přivádějí k němu pozornost a oko pozorovatele.

Dělení portrétů

Portréty se dají dělit podle spousty kritérií. Jestli byly pořízené za pomocí přírodního světla nebo pomocí umělého. Jestli byly focené venku v přírodě nebo ve vnitřních prostorech, popřípadě v ateliéru. Jestli se jedná o portrét více lidí nebo jednoho člověka - a takto bych mohl pokračovat dál a dál…

Podle mého názoru není až tak důležité vědět, jaké druhy portrét má. Důležité je vědět, co udělalo daný portrét takovým, jaký je. Umět rozebrat jaké světlo, kompozice, techniky atd. byly použity. Vzít si z nich inspiraci a případně je zkusit přenést do vlastní tvorby.

Na této fotce můžeme vidět, že světlo přichází z levého horního horu. Tím pádem osvětluje levou část obličeje. To portrétu dodává jistý nádech dramatičnosti. Kompozičně se nejedná o nic složitého. Model je přesně na prostředku. Tento portrét je založený hlavně na pohledu a výrazu fotografovaného. Takto vypadá základní rozebrání portrétů - poměrně jednoduché že? Není důvod dělat z toho nějakou vědu. Hlavní je všímání si detailů.

V příštích dílech se podíváme na jednotlivé aspekty, abychom na konci kurzu mohli bezpečně říct, že umíme rozebrat základní prvky portrétu, který máme před sebou.

Technika na portréty

Teď už víme, co je to portrét. Řekli jsme si něco o jeho historii a jak se dělí, ale co budeme potřebovat na jeho vytvoření dnes? Postačí nám levnější zrcadlovka okolo 12 000Kč s APS-C snímačem. Na značce až tolik nezáleží, v této cenové kategorii mají všechny zrcadlovky velmi podobné funkce. Hlavní je, aby na foťáku šly nastavit funkce jako clona, expoziční čas a ISO a aby měl možnost výměny objektivu. To do úplného začátku bude bohatě stačit.

A teď přijde to důležité. Objektiv! Na portréty se do začátku nejvíce hodí objektivy okolo 50 mm. Proč právě tyto? Objektivy s delší nebo-li velkou ohniskovou vzdáleností na fotce nezkreslují a nedeformují obličej. Pokud budeme disponovat těmito objektivy a budeme chtít např. vyfotit jenom obličej, budeme muset stát od fotografovaného 1-2 m (objektiv nám nedovolí jít blíže, protože lehce přibližuje a obličej by se nám na fotku nevešel), což zabrání deformaci a na výsledné fotce bude obličej tak, jak má být.

Když bychom ale chtěli opět vyfotit pouze obličej s širokoúhlým objektivem (objektiv s krátkou ohniskovou vzdáleností) např. 18mm, museli bychom jít blíže, přibližně na vzdálenost cca. 40 cm. To by způsobilo naprostou deformaci obličeje. A i člověk neznalý fotografie by poznal, že je na té fotce něco špatně.

Objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností, nebo-li teleobjektivy, obvykle nabízejí velmi dobrou světelnost (f/1,8 a méně), což v praxi znamená, že se dají používat i v horších světelných podmínkách – ve tmě, v uzavřených prostorech, kam neproniká příliš světla atd. Další výhodou objektivů s dobrou světelností je možnost úplného rozostření pozadí. Této techniky rozostřováni se využívá např. pokud chceme tzv. odpíchnout objekt od pozadí nebo máme rušivé pozadí a nechceme, aby na fotce vyčnívalo. Využití objektivů s velkou ohniskovou vzdáleností je opravdu nespočet.

Po nějaké době focení portrétů a po nějakých těch zkušenostech s nimi stojí za vyzkoušení širokoúhlé objektivy (např. 16mm.). Je to sice proti pravidlům, které jsem napsal výše, ale ve fotografii není vždy nejlepší bezhlavě následovat pravidla. Měli byste je znát, ale určitě není důvod se jimi doslovně řídit.

Přece jenom je lepší občas zkusit něco nového a vyjít z komfortní zóny, než se jenom řídit pravidly a nic nového nezkusit. S širokým objektivem je možné fotit např. z podhledu a cíleně nechat deformovat obličej či postavu nebo zahrnout do našeho portrétu i kousek pozadí za foceným modelem. Možností je nespočet. Pokud se do tohoto experimentování pustíte, přeji vám hodně zdaru, a hlavně spoustu zábavy a nových zkušeností.

V příštím díle, Komunikace s modelkou, pózování a světlo, se můžete těšit na pózování, komunikaci s modelem a nauku o světle.