Proč mě baví jen staré hry & žebříček mých TOP 10 DOSových her
Poslední dobou si opravdu ujíždím na starých DOSových klasikách, které sahají až ke kořenům mého útlého dětství. Čím větší pixely a jednodušší monotónní hudba, tím lépe. Přemýšlel jsem nad tím, proč mě tyto staré hry baví více, než ty nové, graficky propracované, a dospěl jsem k několika důvodům, se kterými se tu mám v plánu podělit. Také jsem vytvořil žebříček svých TOP 10 DOSových her, který naleznete níže.
Je to již hodně dávno, řádově několik let, kdy jsem naposledy hrál nějakou počítačovou hru. Kromě multiplayerovek s lidským protivníkem mě to prostě nebavilo. Možná proto, že jako autor několika her vím, co se uvnitř odehrává a nějak jsem neměl žádné uspokojení z plnění daných instrukcí programu. Vše se ale nyní změnilo po nainstalování DOSboxu. Ve zkratce se jedná o program, umožňující spouštět staré DOSové hry na nových počítačích, více o něm zde. Atmosféra, kterou tyto staré hry disponují, mě naprosto pohltila a nepustila.
Jednou z příčin mého poblouznění je fascinace originálním nápadem, který u většiny nových her bohužel postrádám. Přijde mi, že už jde jen o grafiku a o počet aktivních objektů na scéně. Nápad šel stranou. A stranou šly také perfektní herní žánry, jako adventury, logické hry nebo skákačky. Dnes je to z většiny samá 3D střílečka a RPG/strategie. Místy závodní nebo sportovní hry. Poslední komerční skákačka co vyšla byl snad Jazz Jack Rabbit 2 a logické hry nevychází téměř vůbec, s adventurami to také není nic moc. Tento smutný nepoměr žánrů vyvažuje trochu amatérská složka herního průmyslu, ale pořád to není jako předtím, kdy platilo: "Co hra, to originál".
Další předností starých her je naprostá, nádherná jednoduchost a jasný cíl. Napadá mě přirovnání k Člověče, nezlob se. Tuto hru hrajeme stále a nepřestává nás bavit, protože je to klasika. Staré hry jsou dokonale jednoduché a zároveň výstižné. Fascinuje mě, jak vývojáři využili možností těch nejprimitivnějších počítačů a vytvořili věc, která člověka dokáže na několik hodin absolutně pohltit. Velmi silné jsou také mé vzpomímky z dětství na konkrétní hry. Jak jsme s bratrem na chatě hráli The Lost Vikings na 386ce, nalezené na sběrném dvoře, a do starého notesu dychtivě zapisovali kódy pro přístup k dalším levelům. Jak jsem jako malý procházel prostorami genetické laboratoře doktora Goldfira, sestavoval neuvěřitelné stroje ve hře The Incredible Machines nebo bloudil s Brandonem v ohnivé jeskyni, pokládajíc za sebou ohnivé bobule, abych přežil cestu zpět.
Nynější hry mi připadají moc dokonalé. Chybí mi karikatury herních postav, věci stvárněné dokonale několika pixely, že se mi ztrácejí před očima, ale zároveň dokonale poznám, o co jde. Postrádám barvité, kouzelné prostředí, neposkvrněné shadery a bump-mappingem. Někteří si asi myslí, že nemám všech pět pohromadě, ale nějak mě nebere dívat se na grafiku, která je u všech dnešních her již v podstatě stejná a vypadá jako reálný svět, to se radši půjdu projít do parku. Fascinuje mě elektronika, futurismus a robotika, takový ten Matrix. V Matrixu byly také na obrazovce jen ASCII znaky. Proč asi? Kvůli té nádherné, strojové a syntetické atmosféře. Totéž nalezneme ve starých hrách - pípání, mánii barevných pixelů a také onen kousek něčeho elektronického, co dnešní tvorba tolik postrádá.
Nechci vypadat jako nepřizpůsobivý a xenofóbní člověk, naopak se považuji za bytost moderního věku. Mám Windows Vista, 24" LCD, 2TB disk (červenec 2009), poslouchám elektro a jím z plastu DOS nemám rád, protože je to starý a hloupý operační systém, který neumí hospodařit s pamětí (viz Billova legendární hláška: "640KB musí stačit každému"). Neumí v podstatě téměř nic a všechno je v něm problém. S aplikacemi zastávám názor, že čím novější, tím lepší. Například ve Wordu 95 udělám za hodinu dokument stejné kvality, jako ve Wordu 2007 za 15 minut. Ale u her to mám tak nějak jinak, jak jsem již odůvodnil výše.
Nyní ten můj slíbený žebříček TOP 10 DOSových her
Pokud máte i vy nějakou svou oblíbenou vykopávku, podělte se
Trochu mě mrzí, že se mi sem nevešly hry jako Lemmings, Minigolf nebo Ducktales. No, co nadělám