Lekce 6 - Primitivní datové typy v Javě

V předešlém cvičení, Řešené úlohy k 3.-5. lekci Javy, jsme si procvičili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

Dnešní Java tutoriál bude hodně teoretický, podíváme se více zblízka na datové typy a vysvětlíme si, kdy který použít. Na konci si vytvoříme jednoduchou ukázku.

Datové typy

Java rozeznává dva druhy datových typů: primitivní a referenční.

Primitivní datové typy

Proměnné primitivního datového typu si dokážeme jednoduše představit. Může se jednat např. o číslo nebo znak. V paměti je jednoduše uložena přímo hodnota a my k této hodnotě můžeme z programu přímo přistupovat. Slovo přímo jsme dvakrát nepoužili náhodou. V této sekci tutoriálů se budeme věnovat výhradně těmto proměnným.

Celočíselné datové typy

Podívejme se nyní na tabulku všech vestavěných celočíselných datových typů v Javě. Všimněme si typu int, který již známe z minula:

Asi vás napadá otázka, proč máme tolik možných typů pro uložení čísla. Odpověď je prostá: záleží na jeho velikosti. Čím větší číslo je, tím více spotřebuje paměti. Pro věk uživatele tedy zvolíme datový typ byte, protože se jistě nedožije více než 127 let. Představme si databázi milionu uživatelů nějakého systému. Když zvolíme datový typ int místo byte, bude zabírat 4x více místa. Naopak když budeme mít funkci k výpočtu faktoriálu, stěží nám bude stačit rozsah datového typu int a použijeme long.

Nad výběrem datového typu nemusíte moc přemýšlet a většinou se používá jednoduše int. Typ řešte pouze v případě, když jsou proměnné v nějakém poli (obecně kolekci) a je jich tedy více. Potom se vyplatí zabývat se paměťovými nároky. Tabulky uvádíme spíše pro úplnost. Mezi typy samozřejmě funguje již zmíněná implicitní konverze, můžeme tedy přímo přiřadit datový typ int do proměnné typu long a podobně, aniž něco konvertujeme.

Desetinná čísla

U desetinných čísel je situace poněkud jednodušší, máme na výběr pouze dva datové typy. Samozřejmě se liší opět v rozsahu hodnoty, dále však ještě v přesnosti (vlastně počtu des. míst). Datový typ double má již dle názvu dvojnásobnou přesnost oproti float:

Pozor, vzhledem k tomu, že desetinná čísla jsou v počítači uložena ve dvojkové soustavě, dochází k určité ztrátě přesnosti. Odchylka je sice téměř zanedbatelná, nicméně když budete programovat např. finanční systém, nepoužívejte tyto dat. typy pro uchování peněz, mohlo by dojít k malým odchylkám.

Když do typu float chceme dosadit hodnotu přímo ve zdrojovém kódu, musíme použít sufix F, u typu double sufix D:

float f = 3.14F;
double d = 2.72;

U double můžeme sufix vypustit, jelikož je výchozím desetinným typem.

Jako desetinný separátor používáme ve zdrojovém kódu vždy tečku, nehledě na to, jaké máme v operačním systému regionální nastavení.

Další vestavěné datové typy

Podívejme se na další datové typy, které nám Java nabízí:

Datový typ char

Typ char nám reprezentuje jeden znak. Tím se liší od typu String, který reprezentuje celý řetězec znaků. Znaky v Javě píšeme do apostrofů.

Apostrof ' píšeme na české klávesnici pomocí Shift a klávesy vedle Enter (u některých klávesnic je to klávesa nad Enter, u jiných před ním):

Deklarujme si tedy proměnnou typu char obsahující nějaký znak:

char znak = 'A';

Typ char patří v podstatě do celočíselných proměnných (obsahuje číselný kód znaku), ale připadalo nám logičtější uvést ho zde.

Datový typ BigDecimal

Typ BigDecimal řeší problém ukládání desetinných čísel v binární podobě, ukládá totiž číslo vnitřně jako pole. Používá se tedy pro uchování peněžních hodnot. Nebudeme si zde ukazovat použití, protože se používá jako objekt. Pokud budete někdy provádět finanční výpočty, tak si na něj vzpomeňte.

V Javě jsou čísla tzv. odděděna od třídy Number. To je informace spíše do budoucna. Jelikož nyní nevíme, co dědičnost znamená, důležitá pro nás není. Třída Number obsahuje ještě čtyři podtřídy, kterými se nebudeme podrobněji zabývat. Třídy BigDecimal a BigInteger slouží k výpočtům s vysokou přesností. Třídy AtomicInteger a AtomicLong se používají v aplikacích s více podprocesy. Opět je důležité, abyste věděli, že něco takového existuje, a případně se sem později vrátili.

Datový typ boolean

Typ boolean nabývá dvou hodnot: true (pravda) a false (nepravda). Budeme ho používat zejména tehdy, až se dostaneme k podmínkám. Do proměnné typu boolean lze uložit jak přímo hodnotu true/false, tak i logický výraz.

V následující ukázce použijeme znak >. Znaky > a < píšeme na české klávesnici pomocí Pravého ALT a následujících kláves:

Zkusme si tedy jednoduchý příklad:

{JAVA_CONSOLE}
boolean nepravda = false;
boolean vyraz = (15 > 5);
System.out.println(nepravda);
System.out.println(vyraz);
{/JAVA_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
false
true

Výrazy píšeme do závorek. Vidíme, že výraz nabývá hodnoty true (pravda), protože hodnota 15 je opravdu větší než 5. Od výrazů je to již jen krok k podmínkám, na ně se podíváme později v kurzu. To je pro dnešní lekci vše 🙂

V příští lekci, Textové řetězce a referenční typy v Javě, se zaměříme na referenční datové typy, popíšeme si metody na řetězci a naučíme se s nimi pracovat.