Lekce 3 - Formátování písma a textu v aplikaci MS Word 1

V předešlém cvičení, Řešené úlohy k 1. - 2. lekci Word pro začátečníky, jsme si procvičili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

Microsoft Word je univerzální textový editor a texty v něm vytvářené mohou sloužit celé řadě účelů. Podle toho, jaký účel má text plnit, se odvíjí jeho délka, obsah a také to, jak text vypadá, čemuž se říká formát.

V dnešní lekci se blíže podíváme na písmo a text. V rámci MS Word je u písmen tvořících slova vhodné rozlišovat takzvané formátování písma (čímž se rozumí zejména velikost, styl, barva apod.) a formátování textu, čímž se rozumí naopak jeho uspořádání v kontextu jako celku – tj. odsazení od kraje, mezery mezi odstavci, zarovnání textu a mnohé další.

Formát písma

Projděme si nejprve základní vlastnosti, které lze u písma nastavovat, přičemž si trochu utřídíme pojmy a zorientujeme se v základech typografie. Předem upozorňuji na časté a nesourodé použití slova styl, jelikož jde o kategorii používanou obecně v mnoha kontextech, navíc pak ve Wordu nalezneme speciální funkci nazývanou právě Styly, ale o té si povíme později.

Styl písma – font

Každé písmeno či znak, který napíšeme, má nutně nějakou specifickou podobu. Pokud napíši jedno písmeno v rámci stejného fontu desetkrát za sebou, v editovaném dokumentu lze očekávat, že bude vypadat v každém z těch deseti případů stejně, kromě toho všechna další písmena kolem vypadají na první pohled tak nějak podobně. Této jedné konkrétní podobě všech písmen a znaků se někdy nepřesně říká styl nebo typ písma, nejčastěji se však setkáváme se slovem font, nebo v typografii i s odbornějším výrazem znaková sada.

Pod font však skutečně spadá jen grafická podoba písmen, čísel a symbolů, nikoliv jejich velikost nebo zdůraznění vůči okolnímu textu. Pro jistotu tedy ještě dovysvětlím:

Font vlastně určuje tvar písmen a poměr délky a tloušťky jeho jednotlivých svislých, vodorovných a oblých částí.

Příklad využití různých fontů písma můžeme vidět níže, viz:

Patkové a bezpatkové písmo

Základním dělením fontů, na které narazíme, jsou tzv. patková a bezpatková písma. Patky jsou takové ty „ocásky“, které některá písma na konci písmen tvoří a jiná ne, viz:

Patková i bezpatková písma mají svoje místo.

Hlavní zásadou jejich využití je nikdy je v jednom textu nemíchat – buď celý patkově, nebo bezpatkově.

Patková písma

• Základní jsou Times New Roman, Garamond, Cambria
• Vypadají formálněji, proto se používají spíše na texty oficiální povahy
• Jsou lépe čitelná v delších souvislých textech

Bezpatková písma

• Základní jsou Arial, Calibri, Helvetica (a bohužel stále ještě používaný Comic Sans, který je však pro vážně míněné texty nevhodný)
• Jsou obecně jednodušší na čtení u kratších textů
• Vypadají moderněji
• Používají se často na texty záměrně psané velikým písmem (třeba plakáty) nebo kratší nápisy a běžné neformální texty

V háčku může být háček

Druhou důležitou vlastností u písma je, zda podporuje české znaky. Český jazyk má totiž z důvodu diakritiky svou specifickou sadu. Čárky nad písmeny nejsou až zas takový problém - neboť jsou využívány i v rámci jiných jazyků. S háčkem už je to o něco horší.

Mezi celkově nejpoužívanější styly patří Arial, Times New Roman, Calibri, Verdana, Cambria, Helvetica a Garamond. Všechny tyto i mnohé další si s českou diakritikou poradí. Pak ale existuje třeba skupina písem imitujících rukopis či psací stroj, a ty to již nezvládají.

U volby fontu je třeba být konzervativní, rozhodnout se, zda je vhodné použít patkové písmo či ne a pak případně vybrat jedno z těch základních. Word sice nabízí nepřeberné množství různých fontů, ale je třeba dbát na to, že ne vždy jsou všechny z nich pro daný typ dokumentu vhodné. Některé z nich pak mohou při nevhodném použití vyvolat i pocit nepřehlednosti a chaosu. Navíc - aniž si to uvědomujeme, lidé jsou spíše zvyklí pouze na úzkou skupinu písem, mezi které patří ty základní, výše uvedené.

Dost bylo teorie

Po technické stránce se úprava fontu provádí na kartě Domů v oddílu Písmo, jak ukazuje následující obrázek:

Jednoduše zvýrazníme vybraný text nebo celý dokument, na který chceme příslušný font aplikovat (k tomu můžeme využít i rozličné klávesové zkratky, o kterých pojednává tento článek) , anebo můžeme písmo nastavit před samotným začátkem psaní, což je ze všech možností ta nejjednodušší.

Zvýraznění

Pokud jsme již s volbou příslušného fontu spokojení a máme před sebou hotový text, můžeme si ukázat, jak z něj pomocí funkce zvýraznění podtrhnout důležité informace a myšlenky tak, aby byly již na první pohled pro každého čtenáře zřetelné.

Pro zvýraznění textu se používají tři základní metody:

Tučný text

• Též někdy označován pojmem Duktus
• Na text se aplikuje klávesovou zkratkou Ctrl + B
• Používá se hlavně pro skutečné zdůraznění, tj. nosné myšlenky textu nebo klíčová slova ve větě

Kurzíva

• Též někdy označována jako Italika
• Aplikuje se pomocí Ctrl + I
• Používá se hlavně pro zdůraznění něčeho neobvyklého, třeba když je ve větě použit cizojazyčný výraz (např.: „Důsledky daného opatření lze však bohužel měřit pouze ex post“. nebo „Můj nejoblíbenější film je od minulého roku definitivně Bohemian Rhapsody“.), při citacích a zdůraznění vlastních myšlenek a výsledků

Podtržení

• Aplikuje se jen na slova, ne na celé věty
• Klávesová zkratka je Ctrl + U
• V internetovém světě se používá pro zvýraznění hypertextových odkazů, prokliků a linků

Tyto tři lze samozřejmě i kombinovat, ale prakticky se setkáme už jen s tučnou kurzívou, a to dost ojediněle, další kombinace se už nepoužívají.

Nelze přesně určit, který způsob zvýraznění kdy použít, protože záleží o jaký typ textu jde. U neformálního textu je to často docela jedno a formální naopak mívá přesně definovaná pravidla. Hlavní pravidlo však zní:

Zvýraznění textu používáme střídmě, neboť bude-li zdůrazněno skoro všechno, tak nebude zdůrazněno nic. U bezpatkových písem má kurzíva menší efekt, než u patkových, proto se u nich spíše doporučuje používat zvýraznění tučným písmem.

Tučné písmo, kurzíva a tučná kurzíva se souhrnně nazývají řez písma. Na text je naneseme buď klávesovými zkratkami, nebo pomocí připravených tlačítek na horní liště, jak ukazuje následující obrázek:

Velikost písma a indexy

Mohli jste si všimnout, že jednotlivé fonty jsou prakticky vzato různě „veliké“, i když mají nastavenou stejnou velikost písma. Vyzkoušejte si sami, že Garamond je oproti Comic Sans úplný trpaslík. Velikost písma však regulujeme úmyslně jejím přesným nastavením.

Velikost písma je definovaná v bodech. Jeden bod je něco jako jeden milimetr na výšku (i když skutečný poměr je trochu jiný). Standardní písmo má 11 bodů, to je úplně běžná velikost počítačově psaného textu. Nadpisy se pak kvůli přehlednosti samozřejmě nastavují na velikost vyšší, třeba na 15 bodů a hlavní nadpisy či titulky třeba až na 22 bodů. Nastavení velikosti je hned vedle volby fontu, viz:

Vedle číselníku zvýrazněného na obrázku jsou zde mimo jiné i dvě tlačítka, které rovněž slouží na úpravu velikosti písma.

Speciálním druhem „malého“ písma je horní/dolní index. Takto napsané znaky jsou vizuálně menší, a navíc oproti textu posunuty v řádku nahoru/dolů. Slouží k přesnému zapsání toho, co tak zapisujeme v reálném životě, třeba metry čtvereční se píší s malou dvojkou vpravo nahoře, nebo takový jednoduchý matematický výraz, jako pět na desátou (m², 5^10). Dolní index je ještě více speciální a slouží pro matematické nebo chemické výrazy, jako H_2O. Tlačítka pro horní a dolní index najdeme hned vedle tlačítek, která jsme si zmínili již výše, pro jistotu však i pro tyto funkce přikládám obrázek, viz:

V příští lekci, Formátování písma a textu v aplikaci MS Word 2, si ukážeme zbylé možnosti formátování písma a pak se dostaneme na formátování textu.