Lekce 8 - MySQL krok za krokem: Datové typy a NULL

V předešlém cvičení, Řešené úlohy k 7. lekci MySQL/MariaDB, jsme si procvičili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

Dnes se vrátíme k datovým typům, představíme si tabulky těch nejdůležitějších a řekneme si něco o hodnotě NULL.

Datové typy

Hned na začátku seriálu jsme si uvedli několik základních datových typů. Tehdy jsem vám s nimi nechtěl motat hlavu. Řeč byla o typech INT, VARCHAR a DATE. Databáze (konkrétně zde MySQL) jich má samozřejmě mnohem více. Uveďme si pár tabulek a představme si ty nejdůležitější. Následující tabulky sestavil redaktor Mircosoft a obsahují ty nejpoužívanější datové typy.

Celá čísla

Když za typem uvedeme upřesňující slovo UNSIGNED, čísla budou bez znaménka (tedy kladná), s rozsahem 0..2^{počet bitů}. Pokud neuvedeme nic, čísla jsou celá se znaménkem a rozsahem posunutým o polovinu do záporna (tedy např. místo 0..255 bude -127..128).

Pozn. pokud hledáte datový typ boolean (hodnoty true/false), tak k ukládání této hodnoty se zpravidla používá TINYINT (0/1).

Texty

V ASCII textech platí uvedené maximální délky přímo pro znaky (1 znak = 1 B). V kódování Unicode je potřeba počítat s tím, že jeden znak může zabrat víc bytů.

Ostatní

Hodnota NULL

Datové typy v databázích se malinko odlišují od datových typů, jak je známe v programovacích jazycích. Zatímco třeba v céčku může mít int hodnoty jen nějakých -32.000 až +32.000 a nic kromě toho, databázový INT může nabývat i hodnoty NULL. NULL nemá vůbec nic společného s nulou (0), označuje to, že hodnota nebyla ještě zadána. Filozofie databází je takto postavena, nezadané hodnoty mají výchozí hodnotu NULL (pokud jim nenastavíme jinou) a každý datový typ má kromě hodnot, které bychom v něm očekávali, navíc možnou hodnotu NULL. Datovému typu tuto hodnotu můžeme i zakázat, více dále.

Od verze MySQL 5.7 je třeba při vkládání nového řádku buď uvést hodnoty pro všechny sloupce nebo aby tabulka měla pro sloupce, pro které hodnoty neuvádíme, nastavené výchozí hodnoty. V opačném případě dotaz skončí chybovou hláškou #1364 - Field 'xxx' doesn't have a default value. Ve starších verzích při vkládání dat a neuvedení nějakého sloupečku MySQL automaticky použila výchozí hodnotu pro daný datový typ. V případě, že byl sloupeček nullovatelný, použila NULL, v opačném případě pro string prázdný řetězec, pro číslo nulu apod. Protože se stávalo, že člověk zapomněl nějaký sloupec uvést a nebyl na to upozorněn, toto chování již dále neplatí.

Pokud např. příkazem INSERT vložíme uživatele a vyplníme jen některé hodnoty, do dalších hodnot se vloží NULL. Zkusme si to:

INSERT INTO `uzivatele` (`jmeno`, `prijmeni`) VALUES ('Pan', 'Neuplny');

Výsledek:

Tabulku uzivatele jsme vytvořili pomocí SQL dotazu CREATE TABLE. Pokud tabulku naklikáme přes phpMyAdmin, zakáže nám ve sloupcích hodnotu NULL a nenastaví výchozí hodnoty, museli bychom si tedy NULL povolit a nastavit jej jako výchozí hodnotu. Toto lze kdykoliv změnit editací konkrétního sloupečku v záložce Struktura.

Přínos hodnoty NULL

Asi se ptáte k čemu hodnota NULL vlastně je? Její přínos je v tom, že poznáme, jestli byla hodnota zadána. Např. při zadávání čísla neexistuje hodnota, podle které bychom poznali, že číslo není zadáno. Kdybychom si k tomuto určili hodnotu nula (0), nevíme, jestli uživatel číslo nezadal nebo zadal právě nulu. NULL mimo jiné i šetří místo v databázi, kde narozdíl od výchozích hodnot nezabírá místo.

NULL na straně aplikace

Již jsme si řekli o tom, že programovací jazyky hodnotu NULL zpravidla nemají (tedy ty staticky typované). V jazycích jako je třeba dynamické PHP nemusíme datový typ vůbec řešit, i když je dobré vědět, že se na NULL můžeme zeptat, když to budeme potřebovat. V jazycích typovaných, jako je třeba Java nebo C#, musíme použít jiné datové typy. V C# můžeme kterýkoli datový typ označit jako NULLovatelný a on pochopí, že v něm může být i NULL. V Javě budeme používat obalovací datové typy s velkými písmeny, tedy např. pro čísla místo int použijeme Integer.

Upřesňující informace k datovým typům

K datovým typům (chcete-li ke sloupcům) můžeme uvést několik upřesňujících informací. Již jsme se setkali s AUTO_INCREMENT. Podívejme se na další.

Nová slova upřesňující datový typ se vkládají za něj, stejně jako tomu bylo u AUTO_INCREMENT. Uveďme si nějaký příklad:

CREATE TABLE `uzivatele` (
    uzivatele_id MEDIUMINT NOT NULL AUTO_INCREMENT,
    jmeno CHAR(35) NOT NULL,
    PRIMARY KEY (uzivatele_id)
);

V následujícím kvízu, Kvíz - Výběr dat, řazení a datové typy v MySQL, si vyzkoušíme nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.