Jak se z Pavla IT supporta stal programátor?

Pavel musel překonat několik překážek, než se stal programátorem. Ale IT ho vždy zajímalo a nakonec ho jeho původní práce zavedla rovnou do náruče programování. Říká, že ho to opravdu baví a navíc si kódí vlastní projekty ve svém volném čase. Jak toho dosáhl? Co mu pomohlo a čím si musel projít?

Ahoj, Pavle. Jak se dnes máš?

Ahoj, mám se dobře.

Pověz mi na začátek, jestli jsi měl před kurzem už nějaké zkušenosti s programováním nebo IT obecně?

No, já jsem studoval střední školu IT. A kurz programování jsem si udělal při zaměstnání. Dokonce mi to právě tehdy zaplatila firma KBC, kde jsem dělal supporta. Tam jsem tehdy přišel na to, že bych mohl programovat, což jsem jako už trošku uměl, ale samozřejmě jsem to potřeboval umět líp. Měl jsem jenom nějaké základy ze školy, což nemusí stačit úplně vždycky.

Proč jsi nepokračoval ve studiu na vysokou školu?

Já už si ani nepamatuji, jak to bylo. Mám pocit, že jsem se nedostal. Hlásil jsem se na vojenskou a pak jsem si ani neprodloužil statut studenta. Takže jsem šel do práce. Pak už se mi do školy ani moc nechtělo. Škola pro mě nebyla moc příjemným zážitkem. Naopak to pracovní prostředí je daleko lepší. Vadil mi především školský systém jako takový. Když jsi v té škole strašně dlouho a potom se doma ještě musíš furt učit a dělat nějaké úkoly je hrozně nervy drásající. Bylo to stresující. Přitom v práci je to daleko víc v pohodě. Ve škole se na tebe povyšují učitelé, ale v té práci tak nějak jednají všichni jako sobě rovni. Nebo se o to aspoň snaží. Je to daleko příjemnější prostředí.

Škola pro mě nebyla moc příjemným zážitkem. Vadil mi celý systém. Bylo to stresující. V práci jednají všichni tak nějak jako sobě rovní. Je to daleko příjemnější prostředí.

Co jsi absolvoval za kurzy (e-learning/kurz vedený lektorem/rekva­lifikaci)?

Učil jsem se nejvíc z e-kurzů (e-learning) sám. A pak kurz OOP, který mi zaplatila firma.

Měl jsi s něčím problémy během kurzu?

Byly tam nějaké věci, které mi prostě nějak nešly delší dobu do hlavy, než jsem to zpracoval. Ale nakonec jsem to pochopil a zvládl. Potom s odstupem času se na to podíváš zpětně a nechápeš, co jsi na tom jako nemohla chápat. Potom to vždycky všechno zapadne.

Občas jsem narazil na nějaký problém, ale nakonec jsem to pochopil a zvládl. Potom to vždycky všechno zapadne.

Co byla tvá motivace?

Mě to hlavně bavilo. Myslím programování. Vedle toho jsem tvořil už nějaký svůj vlastní projekt, takže jsem si vlastně hned vyzkoušel, co jsem se naučil. Jen tak se něco učit pro nic za nic by mě asi nebavilo. Znalosti z těch materiálů jsem mohl hnedka zužitkovat. Pokud to nešlo využít v pracovním projektu, tak jsem měl vedlejší. V té předchozí práci byly spíše menší programy a vedle toho jsem dělal svoji hru, abych právě zužitkoval nové poznatky do puntíku.

Programování mě bavilo. Tvořil jsem si během studia svůj vlastní projekt. Jen tak se něco učit pro nic za nic by mě asi nebavilo. Zužitkoval jsem nové poznatky do puntíku.

Chybělo ti něco v materiálech, co jsi musel dohledávat jinde?

Myslím, že tam bylo téměř všechno. Když už jsem potřeboval něco navíc, tak to byla nějaká úplná rarita nebo něco lehce dohledatelného. Vyloženě ty nejzákladnější věci co člověk potřebuje k běžnému fungování, to tam všechno bylo. Mně přišlo, že ten kurz je dobře složený. Dalo mi to kvalitní základ, na který teď nabaluji vlastně další věci, které se učím praxí.

Kde pracuješ teď?

Já jsem pak přešel do jiné firmy, protože v té původní jsem dělal IT supporta jako vedlejší povinnost ke své práci. Ale chytlo mě programování natolik, že jsem přestoupil do práce, kde už dělám programátora naplno.

Našel jsi si tuhle práci hned nebo jsi prošel více pohovory?

Vzali mě až na třetím pohovoru. Tak první byl do nějaké fabriky, kde chtěli, abych dělal napůl supporta a napůl programátora. To se mi moc nelíbilo, protože jsem chtěl víc programovat.

Na druhém pohovoru mi to přišlo zase moc těžké. Měli pro uchazeče dokonce i nějaký znalostní test. Tak ten jsem moc nedal. Asi bych nepoznal, že to bylo přijímací řízení na pozici juniora. Nevybrali si mě a jsem za to dneska rád, protože bych se tam třeba dost trápil.

No a ten třetí dopadl úspěšně. Pracuji tam dodnes. Naše firma programuje pro Kooperativu kalkulačky. Jsem tady moc spokojený.

Jaký byl pohovor?

Tím, že jsem dělal tu svou hru, tak jsem ji použil rovnou jako ukázku. Hlásil jsem se na juniora, takže rovnou viděli, že umím programovat. To prakticky stačilo. Neptali se na nic znalostního. Příjemně přátelsky jsme si popovídali.

Na pohovoru jsem svou hru použil jako ukázku svých schopností. Neptali se mě na nic znalostního. Příjemně a přátelsky jsme si popovídali.

Máš pocit, že ti k dnešní práci pomohly znalosti z kurzu?

Rozhodně. Díky nim jsem vytvořil svůj projekt.

Doporučil bys Itnetwork zájemcům o rekvalifikace nebo kurzy či e-learning?

Určitě. Přijde mi, že materiály ITnetworku jsou dost kvalitní. Je to opravdu dobře napsané, že jsem s tím já osobně neměl problém. Prošel jsem to poctivě od A do Z. Neměl jsem díky tomu problém s plněním úkolů. Takže pro ty, co mají nějaký základ, by stačil e-learning. Ale umím si představit, že někdo potřebuje pomoc během studia a v tom je ten kurz určitě lepší. Kvalita je vidět i napříč technologiemi, protože jsem začínal se C# a teď dělám v Javě. Je to dost podobné a jsou tam minimální rozdíly.

Materiály ITnetworku jsou dost kvalitní. Prošel jsem si je poctivě od A do Z. Neměl jsem díky tomu problém s plněním úkolů. Kvalita je navíc vidět napříč technologiemi.

Takže už vůbec nepoužíváš C#?

Používám ho pořád na hry. Vytvářím je v UNITY, takže si tím znalosti stále osvěžuji. Na druhou stranu ty jazyky jsou si skutečně tak podobné, že by to ani nebylo potřeba.

Co děláš ve svém volném čase? Programuješ třeba?

Řekl bych to asi tak, že ve svém volném čase i programuji. A vracím se stále k těm hrám. Nikdy jsem teda nic nedokončil. Dělám nějaké bojové sporty. Teďka už moc ne když bylo všechno zavřené. A jinak ještě nějaké to fitness.

Moc ti děkuji za tvůj čas a příjemný rozhovor a přeji mnoho štěstí. Měj se hezky.

Vám taky a hodně studentů.

Další zajímavé příběhy