Lekce 5 - Typový systém podruhé - Datové typy v C# .NET

V předešlém cvičení, Řešené úlohy k 1.-4. lekci C# .NET, jsme si procvičili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

Nyní se na datové typy podíváme více zblízka a vysvětlíme si, kdy který použít. Dnešní lekce bude hodně teoretická, ale o to praktičtější bude ta příští. Na konci lekce si vytvoříme pár jednoduchých ukázek.

C# rozeznává dva druhy datových typů: hodnotové a referenční.

Hodnotové datové typy

Proměnné hodnotového datového typu si dokážeme jednoduše představit. Může se jednat např. o číslo nebo znak. V paměti je jednoduše uložena přímo hodnota a my k této hodnotě můžeme z programu přímo přistupovat. Slovo přímo jsem nepoužil dvakrát jen náhodou. V tomto C# kurzu se budeme věnovat výhradně těmto proměnným.

Celočíselné datové typy

Podívejme se nyní na tabulku všech vestavěných celočíselných datových typů v .NET. Všimněte si typu int, který již známe z minula.

Všechna tato šílená čísla z tabulky si pamatovat nemusíte, ve Visual Studiu vám téměř vždy pomůže nástroj IntelliSense. Když budete psát daný datový typ a počkáte, nástroj nad ním ukáže bublinu:

V dokumentaci dodávané k Visual Studiu případně tyto údaje najdete podrobněji. Do dokumentace se dostanete tak, že napíšete konkrétní datový typ, označíte jej a stisknete F1.

Asi vás napadá otázka, proč máme tolik možných typů pro uložení čísla. Odpověď je prostá: záleží na jeho velikosti. Čím větší číslo je, tím více spotřebuje paměti. Pro věk uživatele tedy zvolíme byte, protože se jistě nedožije více než 255 let. Představte si databázi milionu uživatelů nějakého systému. Když zvolíme místo byte int, bude zabírat 4x více místa. Naopak když budeme mít funkci k výpočtu faktoriálu, stěží nám bude stačit rozsah integeru, a proto použijeme long.

Všimněme si, že některé typy začínají na u. Jsou téměř stejné jako jejich dvojníci bez u, jen neumožňují záporné hodnoty a tím pádem mohou na kladnou část uložit 2x vyšší hodnotu. Těmto typům se říká unsigned, klasickým signed.

.NET typ je název dané struktury v .NET knihovnách. My používáme tzv. aliasy, aby byla práce jednodušší. Ve skutečnosti si C# kód:

int a = 10;

přebere jako:

System.Int32 a = 10;

My budeme samozřejmě používat aliasy, od toho tam jsou

Nad výběrem datového typu nemusíte moc přemýšlet a většinou se používá jednoduše int. Typ řešte pouze v případě, když jsou proměnné v nějakém poli (obecně kolekci) a je jich tedy více. Potom se vyplatí zabývat se paměťovými nároky. Tabulky sem dáváme spíše pro úplnost. Mezi typy samozřejmě funguje již zmíněná implicitní konverze, můžeme tedy přímo přiřadit int do proměnné typu long a podobně, aniž něco konvertujeme.

Desetinná čísla

U desetinných čísel je situace poněkud jednodušší, máme na výběr pouze dva datové typy. Samozřejmě se liší opět v rozsahu hodnoty, dále však ještě v přesnosti (vlastně počtu des. míst). Typ double má již dle názvu dvojnásobnou přesnost oproti float.

Vzhledem k tomu, že desetinná čísla jsou v počítači uložena ve dvojkové soustavě, dochází k určité ztrátě přesnosti. Odchylka je sice téměř zanedbatelná, nicméně když budete programovat např. finanční systém, nepoužívejte tyto dat. typy pro uchování peněz, mohlo by dojít k malým odchylkám.

Když do proměnné typu float chceme dosadit hodnotu přímo ve zdrojovém kódu, musíme použít sufix F, u double sufix D (u double ho můžeme vypustit, jelikož je výchozí desetinný typ):

float f = 3.14F;
double d = 2.72;

Jako desetinný separátor používáme ve zdrojovém kódu vždy tečku, nehledě na to, jaké máme ve Windows regionální nastavení.

Další vestavěné datové typy

Podívejme se na další datové typy, které nám .NET nabízí:

char

Typ char nám reprezentuje jeden znak, na rozdíl od typu string, který reprezentoval celý řetězec. Znaky v C# píšeme do apostrofů.

Apostrof ' píšeme na české klávesnici pomocí Shift a klávesy vedle Enter (u některých klávesnic je to klávesa nad Enter, u jiných před ním):

Deklarujme si tedy proměnnou typu char obsahující nějaký znak:

char c = 'A';

Typ char patří v podstatě do celočíselných proměnných (obsahuje číselný kód znaku), ale je logičtější uvést ho zde. Typ char nám vrací např. metoda Console.ReadKey().

decimal

Typ decimal řeší problém ukládání desetinných čísel v binární podobě, ukládá totiž číslo vnitřně podobně jako text. Používá se tedy pro uchování peněžních hodnot. Ke všem dalším matematickým operacím s des. čísly použijeme float nebo double. K zápisu decimal hodnoty opět používáme sufix, a sice m:

decimal m = 3.14159265358979323846m;

bool

Datový typ bool nabývá dvou hodnot: true (pravda) a false (nepravda). Budeme ho používat zejména tehdy, až se dostaneme k podmínkám. Do proměnné typu bool lze uložit jak přímo hodnotu true/false, tak i logický výraz. Zkusme si jednoduchý příklad:

{CSHARP_CONSOLE}
bool b = false;
bool vyraz = (15 > 5);
Console.WriteLine(b);
Console.WriteLine(vyraz);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

V ukázce jsme použili znak >. Znaky > a < píšeme na české klávesnici pomocí Pravého ALT a následujících kláves:

Výstup programu:

Konzolová aplikace
False
True

Výrazy píšeme do závorek. Vidíme, že výraz nabývá hodnoty true (pravda), protože 15 je opravdu větší než 5. Od výrazů je to už jen krok k podmínkám, na které se podíváme příště.

Referenční datové typy

K referenčním typům se dostaneme až u objektově orientovaného programování, kde si také vysvětlíme zásadní rozdíly. Zatím budeme pracovat jen s tak jednoduchými typy, že rozdíl nepoznáme. Zatím se spokojíme se znalostí, že referenční typy jsou složitější než ty hodnotové. Jeden takový typ již známe, je jím string. Možná vás napadá, že string nemá nijak omezenou délku. Je to tím, že s referenčními typy se v paměti pracuje jinak.

Typ string má na sobě řadu opravdu užitečných metod. Některé si teď probereme a vyzkoušíme:

String

StartsWith(), EndsWith() a Contains()

Pomocí těchto metod se můžeme jednoduše zeptat, zda řetězec začíná či končí určitým podřetězcem (substringem) nebo zda řetězec substring obsahuje. Podřetězcem myslíme část původního řetězce. Všechny tyto metody budou jako parametr brát samozřejmě podřetězec a vracet hodnoty typu bool (true/false). Zatím na výstup neumíme reagovat, ale pojďme si ho alespoň vypsat:

{CSHARP_CONSOLE}
string s = "Krokonosohroch";
Console.WriteLine(s.StartsWith("krok"));
Console.WriteLine(s.EndsWith("hroch"));
Console.WriteLine(s.Contains("nos"));
Console.WriteLine(s.Contains("roh"));
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
False
True
True
False

Vidíme, že vše funguje podle očekávání. První výraz samozřejmě neprošel díky tomu, že řetězec ve skutečnosti začíná velkým písmenem.

ToUpper() a ToLower()

Rozlišování velkých a malých písmen může být někdy na obtíž. Mnohdy se budeme potřebovat zeptat na přítomnost podřetězce tak, aby nezáleželo na velikosti písmen. Situaci můžeme vyřešit pomocí metod ToUpper() a ToLower(), které vrací řetězec ve velkých a v malých písmenech. Uveďme si reálnější příklad, než je Krokonosohroch. V proměnné budeme mít řádek konfiguračního souboru, který psal uživatel. Jelikož se na vstupy od uživatelů nelze spolehnout, musíme se snažit eliminovat možné chyby, zde např. s velkými písmeny.

{CSHARP_CONSOLE}
string konfig = "Fullscreen shaDows autosave";
konfig = konfig.ToLower();
Console.WriteLine("Poběží hra ve fullscreenu?");
Console.WriteLine(konfig.Contains("fullscreen"));
Console.WriteLine("Budou zapnuté stíny?");
Console.WriteLine(konfig.Contains("shadows"));
Console.WriteLine("Přeje si hráč vypnout zvuk?");
Console.WriteLine(konfig.Contains("nosound"));
Console.WriteLine("Přeje si hráč hru automaticky ukládat?");
Console.WriteLine(konfig.Contains("autosave"));
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
Poběží hra ve fullscreenu?
True
Budou zapnuté stíny?
True
Přeje si hráč vypnout zvuk?
False
Přeje si hráč hru automaticky ukládat?
True

Vidíme, že jsme schopni zjistit přítomnost jednotlivých slov v řetězci tak, že si nejprve řetězec převedeme celý na malá písmena (nebo na velká) a potom kontrolujeme přítomnost slova jen malými (nebo velkými) písmeny. Takto by mimochodem mohlo opravdu vypadat jednoduché zpracování nějakého konfiguračního skriptu.

Trim(), TrimStart() a TrimEnd()

Problémem ve vstupech od uživatele může být i diakritika. C# ale naštěstí pracuje plně v UTF-8, nestane se nám tedy, že by se diakritika nějak zkomolila. Další nástrahou mohou být mezery a obecně všechny tzv. bílé znaky, které nejsou vidět, ale mohou nám uškodit. Obecně může být dobré tzv. trimovat všechny vstupy od uživatele. Můžeme trimovat buď okolo celého řetězce, nebo jen bílé znaky před ním a za ním. Prozradíme, že při parsovacích funkcích C# trimuje zadaný řetězec automaticky, než s ním začne pracovat. Odstraněny jsou pouze neviditelné znaky okolo řetězce, např. mezery mezi slovy zůstanou. Zkuste si v následující aplikaci před číslo a za číslo zadat několik mezer:

{CSHARP_CONSOLE}
Console.WriteLine("Zadejte číslo:");
string s = Console.ReadLine();
Console.WriteLine("Zadal jste text: " + s);
Console.WriteLine("Text po funkci trim: " + s.Trim());
int a = int.Parse(s);
Console.WriteLine("Převedl jsem zadaný text na číslo parsováním, zadal jste: " + a);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Replace()

Asi nejdůležitější metodou na string je nahrazení určité jeho části jiným textem. Jako parametry zadáme dva podřetězce: jeden, který chceme nahrazovat, a druhý, kterým první chceme nahradit. Metoda vrátí nový string, ve kterém proběhlo nahrazení. Když daný podřetězec metoda nenajde, vrátí původní řetězec.

V následující ukázce použijeme v textu mřížku #. Ta se na české klávesnici píše pomocí Pravého Alt a klávesy X:

A teď si již zkusme nahradit podřetězec metodou Replace():

{CSHARP_CONSOLE}
string s = "Java je nejlepší!";
s = s.Replace("Java", "C#");
Console.WriteLine(s);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
C# je nejlepší!

Format()

Format() je velmi užitečná metoda, která nám umožňuje vkládat do samotného textového řetězce zástupné značky. Ty jsou reprezentovány jako číslo ve složených závorkách. Prvním číslem je 0. Jako další parametry metody následují v tomto pořadí hodnoty, které se mají do textu místo značek vložit. Všimněme si, že se metoda nevolá na konkrétní proměnné (přesněji instanci, viz další lekce), ale přímo na typu string.

V následující ukázce použijeme složené závorky (levou a pravou). Na české klávesnici je píšeme pomocí Pravého Alt a klávesy B pro levou, resp. N pro pravou:

Zkusme si tedy použít metodu Format() pro vložení několika proměnných do proměnné typu string:

{CSHARP_CONSOLE}
int a = 10;
int b = 20;
int c = a + b;
string s = string.Format("Když sečteme {0} a {1}, dostaneme {2}", a, b, c);
Console.WriteLine(s);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
Když sečteme 10 a 20, dostaneme 30

Konzole sama umí přijímat text v takovémto formátu, můžeme tedy napsat:

{CSHARP_CONSOLE}
int a = 10;
int b = 20;
int c = a + b;
Console.WriteLine("Když sečteme {0} a {1}, dostaneme {2}", a, b, c);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Toto je velmi užitečná a přehledná cesta, jak sestavovat řetězce, a určitě se ji vyplatí mnohdy použít místo běžné konkatenace pomocí operátoru +, pokud nebazírujeme na vysoké rychlosti.

Interpolace řetězců

Pokud chceme do řetězce v C# na určitá místa vložit nějaké proměnné, můžeme kromě zástupných znaků {0} apod. zapsat proměnné i přímo do řetězce obalením názvu proměnné do složených závorek. Takový řetězec poté musíme předsadit znakem $, aby C# věděl, že ve složených závorkách má očekávat proměnné a nejedná se o běžný text:

{CSHARP_CONSOLE}
int a = 10;
int b = 20;
int c = a + b;
Console.WriteLine($"Když sečteme {a} a {b}, dostaneme {c}");
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Znak $ píšeme na české klávesnici pomocí Pravého ALT a klávesy ů:

Výstup programu:

Konzolová aplikace
Když sečteme 10 a 20, dostaneme 30

Tato funkcionalita je podporována pouze v nových verzích C#.

Podobně můžeme místo proměnné vložit i výraz. Takováto funkcionalita se nám často hodí při výpisu. Zkusme si také rovnou sečíst čísla přímo ve výrazu:

{CSHARP_CONSOLE}
int a = 10;
int b = 20;
Console.WriteLine($"Když sečteme {a} a {b}, dostaneme {a + b}");
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Výstup programu:

Konzolová aplikace
Když sečteme 10 a 20, dostaneme 30

PadLeft() a PadRight()

Jako poslední si zmíníme metody, které nám k textu naopak mezery přidají K čemu to je dobré? Představme si, že máme 100 proměnných a budeme je chtít uspořádat do tabulky. Text upravíme pomocí metody PadRight() s parametrem šířky sloupce, tedy např. 20 znaků. Pokud bude mít text jen 12 znaků, vypíše se za něj 8 mezer, aby měl velikost 20. Obdobně metoda PadLeft() by vypsala 8 mezer před něj. Jelikož zatím nemáme znalosti k vytvoření takové tabulky, budeme si metody jen pamatovat a vyzkoušíme si je dále v C# kurzu.

Vlastnost Length

Poslední, ale nejdůležitější vlastnost (pozor, ne metoda) je Length, tedy délka. Vrací celé číslo, které představuje počet znaků v řetězci. Za vlastnosti nepíšeme závorky, protože nemají parametry.

{CSHARP_CONSOLE}
Console.WriteLine("Zadejte vaše jméno:");
string jmeno = Console.ReadLine();
Console.WriteLine("Délka vašeho jména je: {0}", jmeno.Length);
Console.ReadKey();
{/CSHARP_CONSOLE}

Je toho ještě spoustu k vysvětlování a existují další datové typy, které jsme neprobrali.

V následujícím cvičení, Řešené úlohy ke 5. lekci C# .NET, si procvičíme nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.