Lekce 2 - NetBeans IDE a první konzolová aplikace

V minulé lekci, Úvod do jazyka Java, jsme si řekli něco o jazyce jako takovém a také jsme pochopili, jak Java funguje.

Dnes se zaměříme hlavně na IDE NetBeans. Ukážeme si, jak se instaluje, používá a naprogramujeme si jednoduchou konzolovou aplikaci.

Instalace

Začneme samozřejmě instalací NetBeans.

JDK

Nejprve si musíme stáhnout tzv. JDK (Java Development Kit). To je soubor základních nástrojů, které potřebujeme pro vývoj v Javě a pro běh samotného NetBeans IDE. Existuje více distribucí JDK, my použijeme AdoptOpenJDK, která je kompletně zdarma a dostupná ke stažení na https://adoptopenjdk.net/. Na stránce vybereme nejnovější verzi OpenJDK, výběr JVM necháme na defaultním HotSpot a klikneme na tlačítko Latest release. Tím se spustí stahování.

Při instalaci je důležité na obrazovce s výběrem komponent zaškrtnout, že chceme, aby instalátor vytvořil a nastavil systémovou proměnnou JAVA_HOME. Bez této systémové proměnné by instalátor NetBeans nevěděl, kde má JDK hledat a nemohl by tudíž fungovat:

NetBeans IDE

Nyní stáhneme samotné NetBeans IDE. IDE je zkratka Integrated Development Environment (integrované vývojové prostředí) a jednoduše řečeno se jedná o aplikaci, ve které píšeme zdrojový kód a pomocí které potom naši aplikaci testujeme a ladíme. Existuje více různých IDE, populární je také například Eclipse. My použijeme Apache NetBeans, které je volně dostupné ke stažení na adrese https://netbeans.apache.org/…d/index.html. Vybereme nejnovější dostupnou verzi, klikneme na tlačítko Download, na další stránce vybereme verzi pro Windows-x64 v sekci Installers a konečně na poslední stránce si vybereme z jakého mirroru se má stahovat - obvykle je nejlepší volbou ten úplně první odkaz.

Pro našince není bez zajímavosti, že NetBeans mají české kořeny.

Instalaci odklikáme (vynextíme), není třeba nic nastavovat. Poté právě nainstalované NetBeans spustíme.

Zálohování a verzování

Kromě IDE programátor potřebuje nějaký nástroj, který bude zálohovat a verzovat jeho práci. Nemůžeme se spolehnout na to, že program prostě budeme ukládat, protože jsme lidé a ne stroje. Lidé dělají chyby a když přijdete o několikadenní nebo dokonce několikatýdenní práci, může to zabolet. Je dobré naučit se na toto myslet hned od začátku. Velmi doporučuji program DropBox, který je extrémně jednoduchý a sám vaše soubory verzuje (tedy zachovává změny v čase a je možné se vrátit ke starším verzím projektu) a zároveň synchronizuje s webovým úložištěm, i kdyby jste si projekt omylem smazali, přepsali, ukradli vám notebook nebo vám zkolaboval pevný disk, vaše data zůstanou v bezpečí. DropBox také umožňuje sdílet jeden projekt mezi více vývojáři. Více o DropBoxu viz tento článek, který obsahuje zároveň pozvánku do DropBoxu s 0,5 GB prostoru navíc.

Jako další verzovací nástroj se hojně používá GIT, jeho nastavení by ale vydalo na samostatný článek a DropBox pro naše účely bohatě postačuje.

Vytvoření projektu

Tento výukový obsah pomáhají rozvíjet následující firmy, které dost možná hledají právě tebe!

Spustíme NetBeans a v aplikačním menu zvolíme položku File -> New Project:

V okně New project vybereme z Java with Ant - Java Application a klikneme na Next:

Jelikož jde o náš úplně první projekt v NetBeans, vyskočí na nás dialog Finding Feature, ve kterém klikneme na Download and Activate.... Tím dojde ke stažení a instalaci potřebných dodatečných modulů. Toto je potřeba pouze při prvním vytváření projektu daného typu:

Poté pokračujeme dále.

Jako jméno aplikace zvolíme PrvniAplikace. V Dropboxu si vytvořte nějakou složku na vaše projekty, např. Java/. U lokace pomocí tlačítka Browse vybereme složku C:\Users\vase_jmeno\Dropbox\Java\. Nějakou dobu zůstaneme u konzolových aplikací (příkazová řádka), protože k jejich obsluze potřebujeme minimální znalosti z objektového světa a jsou tedy ideální k naučení základů jazyka. Okno by mělo vypadat asi takto:

Formulář potvrdíme.

Ovládání NetBeans

V NetBeans se nám založil nový projekt. Já jsem okno hodně zmenšil, aby se mi sem vešlo

Zajímat nás bude zejména prostřední okno, do kterého nám NetBeans vygeneroval kostru zdrojového kódu. Možná může být překvapením, že nezačínáme s prázdným oknem, ale rovnou s kusem kódu. Proč tomu tak je pochopíte, až si kód alespoň intuitivně vysvětlíme, vše bude vysvětleno během seriálu a některé části jsou na pochopení poměrně složité, proto nám zatím bude stačit vědět, že tam prostě jsou.

Klíčová slova package a class zatím nebudeme řešit, spokojíme se s tím, že je to určitý způsob, jak se aplikace v Javě strukturují. Klíčová pro nás bude metoda main(), mezi ty složené závorky pod ní (tedy do jejího těla) budeme psát náš kód. main() je vyhrazené slovo a Java ví, že má po spuštění aplikace vykonat právě tuto metodu (může jich tam být totiž více, ale o tom opět později). Vlastně můžeme zatím ignorovat úplně všechno až na tělo metody main().

Druhým důležitým prvkem v okně pro nás bude zelené tlačítko Play v horní liště, které program zkompiluje a spustí. Můžete si to zkusit, protože náš program zatím nic nedělá, hned se zase vypne. Spuštění můžeme provést též klávesovou zkratkou F6.

Hello world

Je zarytým zvykem, že prvním programem v nějakém novém jazyce bývá tzv. Hello world. Jedná se o program, který jakýmkoli způsobem uživateli zobrazí hlášku "Hello world", případně nějaký podobný text. Opět zopakuji, že příkazy budeme psát do těla metody main().

K výpisu textu slouží:

System.out.println("Text");

System je tzv. třída. Pojmem třída budeme zatím chápat soubor nějakých příkazů, příkazům se v Javě říká metody. System tedy obsahuje metody k obsluze vstupů a výstupů. Na výstupu (out) voláme metodu println(), která vypíše text. Vidíme, že metodu na třídě voláme pomocí operátoru tečka. Každá metoda může obsahovat nějaké vstupní parametry, které se zadávají do závorky a jsou oddělené čárkou. V případě metody println() je parametrem text k vypsání. Textu budeme říkat textový řetězec nebo jen řetězec (anglicky String) a budeme ho psát do uvozovek, aby tomu Java rozuměla a nezaměňovala ho s jinými příkazy. I kdyby metoda neměla žádné parametry, je závorka za ní povinná a byla by prázdná. Příkazy píšeme na samostatné řádky a za každý píšeme středník. Naše metoda main() tedy bude nyní vypadat nějak takto:

package onlineapp;

class Program
{

public static void main(String[] args)
{
    System.out.println("Hello ITnetwork!");
}

}

Program spustíme pomocí klávesy F6.

PrvniAplikace
Hello ITnetwork!

Gratuluji, právě jste se stali programátorem To bude pro dnešek vše.

Dnešní projekt je přiložen jako soubor na konci článku, i u dalších tutoriálů budu vždy výsledek přikládat ke stažení. Doporučuji si ale nejprve projekt vytvořit pomocí tutoriálu a ke stažení se uchýlit jen v případě, když vám něco nepůjde. Pokud program hned jen stáhnete, nic se nenaučíte

V příští lekci, Proměnné, typový systém a parsování, se podíváme na základní datové typy a vytvoříme si jednoduchou kalkulačku.