Lekce 7 - Funkce v JavaScriptu

V minulé lekci, Pole v JavaScriptu, jsme se naučili používat pole. Dnešní JavaScript tutoriál je věnován velmi důležitému tématu, kterým je využívání funkcí. Díky funkcím budeme příště schopni reagovat na různé události jako je např. kliknutí na tlačítko a naprogramujeme tak první opravdovou webovou aplikaci.

Tvorba funkcí

Nejprve si nějak jednoduše vysvětleme, co je to funkce. Jedná se o blok kódu, který jednou napíšeme a potom ho můžeme libovolně volat bez toho, abychom ho psali znovu a opakovali se. Funkci deklarujeme pomocí klíčového slova function a obsahuje blok kódu ve složených závorkách. Funkce, která vypíše do dokumentu "Ahoj, vřele tě tu vítám!", by vypadala následovně:

function pozdrav() {
        document.write("Ahoj, vřele tě tu vítám!");
}

Funkci nyní musíme zavolat. Můžeme to samozřejmě udělat až potom, co ji deklarujeme, jinak by ji prohlížeč neznal:

function pozdrav() {
        document.write("Ahoj, vřele tě tu vítám!");
}

pozdrav(); // zavolání funkce

Výsledek:

Funkce s parametry

Funkce může mít také libovolný počet vstupních parametrů, které píšeme do závorky v její definici a podle nich ovlivňujeme její chování. Mějte situaci, kdy chceme pozdravit našeho návštěvníka podle jména. Rozšíříme tedy stávající funkci o parametr jmeno a ten potom přidáme s konkrétní hodnotou do volání funkce:

function pozdrav(jmeno) {
        document.write("Ahoj, vřele tě tu vítám " + jmeno + "!<br />");
}

pozdrav("Karle"); // zavolání funkce

Kdybychom nyní chtěli pozdravit několik lidí, nemusíme otrocky psát znovu a znovu document.write("Ahoj, vřele...");, stačí nám pouze vícekrát zavolat naší funkci:

pozdrav("Karle");
pozdrav("Davide");
pozdrav("Mařenko");

Výsledek:

Návratová hodnota funkce

Funkce může dále vracet nějakou hodnotu. V našem případě bychom nemuseli do dokumentu rovnou zapisovat (například proto, že budeme chtít s textem ještě dále pracovat a ne ho rovnou vypsat). Slouží k tomu příkaz return:

function pozdrav(jmeno) {
        return "Ahoj, vřele tě tu vítám " + jmeno + "!";
}

let text = pozdrav("Karle");
document.write(text);

Vzpomeňme si na minulé příklady, které vypisovaly den v týdnu a kdo má svátek. Můžete si je zkusit přepsat tak, abyste volali funkci. V rámci návrhu by všechen kód měl být rozdělen do funkcí (nebo do objektů, viz další navazující kurz) a to zejména kvůli přehlednosti. My jsme to ze začátku díky jednoduchost zanedbali, nyní to prosím berte na vědomí

Výhoda funkcí je tedy v přehlednosti a úspornosti (můžeme napsat nějakou věc jednou a volat ji třeba stokrát na různých místech skriptu). Když se rozhodneme funkci změnit, provedeme změnu jen na jednom místě a tato změna se projeví všude, což značně snižuje riziko chyb. V příkladě, kde zdravíme Karla, Davida a Mařenku, nám stačí změnit text pozdravu ve funkci a změní se ve všech třech voláních. Nemít kód ve funkci, museli bychom přepisovat 3 věty a v nějaké bychom mohli udělat chybu.

Uložení funkce do proměnné

Posuňme se dále. JavaScript se liší od jiných jazyků tím, jak pracuje s funkcemi. Funkce zde umí ještě více, než jsme si ukázali. Pokud si vzpomínáme, v úvodní lekci do JavaScriptu jsme mluvili o tzv. funkcionálním paradigmatu. Jedná se o specifický styl programování a myšlení pomocí funkcí. Funkci můžeme totiž uložit do běžné proměnné a z této proměnné ji později volat.

function pozdrav(jmeno) {
        return "Ahoj, vřele tě tu vítám " + jmeno + "!";
}

let promenna_s_funkci = pozdrav; // nyní máme v proměnné uloženou funkci pozdrav
let text = promenna_s_funkci("Karle"); // zavoláme funkci z proměnné
document.write(text);

Ve skutečnosti jsou všechny funkce v JavaScriptu vnitřně proměnné.

Anonymní funkce

Funkci můžeme definovat přímo v přiřazení do proměnné, hovoříme potom o tzv. anonymní funkci:

let promenna_s_funkci = function(jmeno) {
        return "Ahoj, vřele tě tu vítám " + jmeno + "!";
}

let text = promenna_s_funkci("Karle");
document.write(text);

Možná vás napadlo, zda jde předat funkci, uloženou v proměnné, jako parametr jiné funkci. Ano, jde! A to je přesně to, kam jsme směřovali. Takovéto předané funkci se říká callback a stojí na něm v podstatě celý model událostí JavaScriptu. Vyzkoušíme si to na jednoduchém příkladu:

let promenna_s_funkci = function(jmeno) {
        document.write("Ahoj, vřele tě tu vítám " + jmeno + "!");
}

function zavolej_funkci(funkce, jmeno) {
        document.write("Jsem funkce a volám funkci, která mi přišla do parametru v proměnné.<br />");
        document.write("Jako parametr jí dám jmeno, které mi přišlo jako 2. parametr.<br />");
        funkce(jmeno);
}

zavolej_funkci(promenna_s_funkci, "Karle");

Výsledek:

Udělali jsme si funkci k volání jiné funkce. Ta jako parametry bere funkci, kterou budeme volat a dále parametr jmeno, který volané funkci předáme. Kdybychom nyní chtěli zdravit jinak, mohli bychom si udělat další proměnnou s jinou funkcí, např. promenna_s_funkci2 a tu dát volací funkci do parametru místo té předchozí. Zejména v knihovně jQuery (viz další kurzy) budeme událostem takto předávat funkce, které se mají vykonat, když událost nastane.

K funkcím bych ještě dodal, že pokud chceme více vstupních parametrů, oddělíme je čárkami. Při volání funkce dokonce můžeme některé parametry vynechat a překladač nám nevynadá, jen uvnitř funkce budou mít potom hodnotu Undefined.

function f(a, b) {
        document.write("a=" + a);
        document.write("b=" + b);
}

f(5);
f(1, 2);

Pokud bychom chtěli dosadit nějakou výchozí hodnotu parametru v případě, že není zadán, stačí si opodmínkovat jeho hodnotu pro undefined a dosadit hodnotu výchozí. Jak vidíte, používání funkcí má v JavaScriptu obrovské možnosti. V příští lekci, Základy práce s DOM a události v JavaScriptu, si ukážeme jak pomocí nich řešit události a konečně vytvoříme nějakou interaktivnější aplikaci