Lekce 1 - Úvod do objektově orientovaného programování v PHP

Vítejte u první lekce kurzu o objektově orientovaného programování v PHP. V tomto kurzu se naučíme objektově programovat a hlavně objektově myslet. Je to něco trochu jiného, než jsme dělali doteď a webovou aplikaci už nebudeme chápat jako několik řádek příkazů, které interpret vykonává odshora dolů. Během kurzu vytvoříme spoustu praktických aplikací

Minimální požadavky

Potřebujete ovládat Základní konstrukce jazyka PHP.

Vznik objektově-orientovaného programování

Objektově orientované programování (dále jen OOP) nevzniklo náhodou, ale je důsledkem vývoje, který k němu směřoval. Jedná se o moderní metodiku vývoje softwaru, kterou podporuje většina programovacích jazyků.

Nejprve se podíváme do historie, jak se programovalo dříve a které konkrétní problémy OOP řeší. Je to totiž důležité k tomu, abychom pochopili, proč OOP vzniklo.

Evoluce metodik

Mezi tím, jak se programovalo před 40ti lety a jak se programuje dnes, je velký rozdíl. První počítače neoplývaly velkým výkonem a i jejich software nebyl nijak složitý. Vývoj hardwaru je však natolik rychlý, že se počet tranzistorů v mikroprocesorech každý rok zdvojnásobí (Moorův zákon). Bohužel, lidé se nedokáží rozvíjet tak rychle, jako se rozvíjí hardware. Stále rychlejší počítače vyžadují stále složitější a složitější software (resp. lidé toho chtějí po počítačích stále více a více). Když se v jedné chvíli zjistilo, že okolo 90 % softwaru je vytvořeno se zpožděním, s dodatečnými náklady nebo selhalo úplně, hledaly se nové cesty, jak programy psát. Vystřídalo se tak několik přístupů, přesněji se jim říká paradigma (chápejte jako směr myšlení). My si je zde popíšeme.

1. Strojový kód

Program byl jen souborem instrukcí, kde jsme neměli žádnou možnost pojmenovávat proměnné nebo zadávat matematické výrazy. Zdrojový kód byl samozřejmě specifický pro daný hardware (procesor). Toto paradigma bylo brzy nahrazeno.

Program sčítající dvě čísla (83 a -2) by vypadal např. takto:

2104
1105
3106
7001
0053
FFFE
0000

Jak vidíte, programovat ve strojovém kódu určitě není to pravé a i taková banalita má mnoho řádků.

2. Nestrukturované paradigma

Nestrukturovaný přístup je podobný strojovému kódu, ale je lidsky čitelný.

ORG 100
LDA A
ADD B
STA C
HLT
DEC 83
DEC –2
DEC 0
END

3. Strukturované programování

Strukturované programování je první paradigma, které se udrželo delší dobu a opravdu chvíli postačovalo pro vývoj nových programů. Programujeme pomocí cyklů a větvení. To je v podstatě to, kam jsme se doteď dostali.

Program lze rozložit do funkcí (metod), tomu jsme se nevěnovali, protože to v PHP (které je objektové) ani moc dobře nejde a raději jsme dali přednost tento mezikrok přeskočit a začít rovnou s OOP. U strukturovaného programování hovoříme o tzv. funkcionální dekompozici. Problém se rozloží na několik podproblémů a každý podproblém potom řeší určitá funkce s parametry. Nevýhodou je, že funkce umí jen jednu činnost, když chceme něco jiného, musíme napsat novou. Tuto nevýhodu lze částečně obejít pomocí parametrizace funkcí (počet parametrů poté ale rychle narůstá) nebo použitím nebezpečných globálních proměnných. Zástupci tohoto přístupu jsou například jazyky C a Pascal.

Sečtení dvou čísel by v jazyce PHP vypadalo takto:

function secti($a, $b) {
    return $a + $b;
}

$soucet = secti(83, -2);

Všichni asi tušíme, co program dělá: sečte čísla 83 a -2 a výsledek uloží do proměnné soucet. U všech jazyků třetí generace je samozřejmě výhodou vysoká čitelnost.

Jak již jsem se zmínil na začátku článku, někdy se uvádí, že se jednoduché programy mají psát neobjektově, tedy strukturovaně. Není to však pravda. Když opomineme fakt, že porušujeme filozofii OOP jako takovou, nikdy nemůžeme vědět, zda se tento program neuchytí a z malé utilitky se nestane něco vážnějšího. Potom opět nutně dospějeme do stavu, kdy program nebude možné dál rozšiřovat a budeme ho buď muset zahodit nebo celý přepsat s pomocí OOP.

Neobjektovým metodám psaní kódu se přezdívá spaghetti code pro jejich nepřehlednost (protože špagety jsou zamotané).

Objektově orientovaný přístup

Jedná se o filozofii a způsob myšlení, designu a implementace, kde klademe důraz na znovupoužitel­nost. Přístup nalézá inspiraci v průmyslové revoluci - vynález základních komponent, které budeme dále využívat (např. když stavíme dům, nebudeme si pálit cihly a soustružit šroubky, prostě je již máme hotové).

Poskládání programu z komponent je výhodnější a levnější. Můžeme mu věřit, je otestovaný (o komponentách se ví, že fungují, jsou otestovány a udržovány). Pokud je někde chyba, stačí ji opravit na jednom místě. Jsme motivováni k psaní kódu přehledně a dobře, protože ho po nás používají druzí nebo my sami v dalších projektech (přiznejme si, že člověk je od přírody líný a kdyby nevěděl, že se jeho kód bude znovu využívat, nesnažil by se ho psát kvalitně ).

Znalosti, které jsme se doteď naučili, samozřejmě budeme používat dál. Náš kód budeme pouze jinak strukturovat a to do komunikujících objektů.

Ještě si jen pro ilustraci ukažme opět náš příklad, tentokrát v objektech. Funkce secti() již nikde volně nepoletuje, ale patří objektu Scitacka, který je jednou z komponent naší aplikace. Kód nám teď samozřejmě slouží jen jako náhled principu a jak funguje si vysvětlíme v dalších lekcích:

{PHP}
class Scitacka
{

    public function secti($a, $b)
    {
        return $a + $b;
    }

}

$scitacka = new Scitacka();
$c = $scitacka->secti(83, -2);
echo($c);
{/PHP}

V příští lekci, První objektová aplikace v PHP, si vytvoříme svoji první objektovou aplikaci.