Lekce 4 - Virtualizace Windows ve VirtualBox a VMware Nové

Stažení

VMware Workstation Pro je placený nástroj, který můžeme používat zdarma pro osobní účely. Abychom jej mohli stáhnout, musíme si nejprve vytvořit účet Broadcom. Přejdeme na stránku https://profile.broadcom.com/…registration. Vyplníme svůj e-mail, opíšeme captcha z obrázku a klikneme na tlačítko Next:

Dále opíšeme kód z kontrolního e-mailu, který nám přišel do naší e-mailové schránky:

Klikneme na Verify & Continue. V dalším kroku vyplníme své osobní údaje a dvakrát zadáme heslo, které si pečlivě zvolíme a uložíme:

Odsouhlasíme obchodní podmínky a pokračujeme tlačítkem Create Account. Broadcom po nás bude chtít projít další nastavení, které přeskočíme nečestným slibem I'll do it later:

Následně budeme přesměrováni na portál podpory https://support.broadcom.com/, kde se vpravo nahoře přihlásíme pomocí tlačítka Login:

Zadáme svůj e-mail a na další obrazovce své heslo:

V portálu podpory vybereme vlevo kartu My Downloads a klikneme na odkaz na stažení software zdarma:

Následně vybereme nástroj VMware Workstation Pro:

Na další stránce vybereme nejnovější verzi:

Starší verze se číslovaly (poslední je 17.0), novější verze se označují podle roku (např. verze 25H2, se kterou pracujeme v této lekci, je verze z roku 2025, druhé poloviny).

Na další stránce se bohužel musíme znovu několikrát ověřit. Nejprve klikneme na odkaz s podmínkami, které se otevřou v nové záložce. Až pak je možné zaškrtnout políčko se souhlasem s obchodními podmínkami. Kliknutí na stažení verze níže nás přesměruje na další stránku s vyplněním dalších údajů:

Údaje vyplníme a potvrdíme. Poté budeme přesměrováni zpět na stránku s odkazem ke stažení instalačního .exe souboru, kde již bude možné program stáhnout.

Instalace

Instalace probíhá poměrně klasicky klikáním na tlačítko Next. Určitě nás nepřekvapí, že musíme opět odsouhlasit licenční podmínky onoho korporátu. Pokud se nám před instalací zobrazí tato obrazovka:

Nejde o chybu, ale ideální scénář. Instalátor totiž zjistil, že náš počítač nevyužívá hardwarovou virtualizaci a tak ji bude využívat VMware a systém Windows v něm bude běžet rychle. Pokud se naopak zobrazí tato obrazovka:

Znamená to, že systém Windows využívá Hyper-V pro vlastní potřebu a VMware se o něj bude muset dělit, takže poběží pomaleji. Jde o obdobu ikony želvy u konkurenční aplikace VirtualBox.

Pokud je virtuální počítač výrazně pomalý (Windows využívají Hyper-V a VMware se o něj musí dělit), lze problém obvykle vyřešit pomocí expertního nastavení virtualizace ve Windows odkazovaného již v úvodu lekce.

Postup popisovaný v uvedeném článku je však poměrně časově náročný a k úspěšnému absolvování kurzu není nutné jej procházet. Studentům rekvalifikačních kurzů, kteří zároveň pracují nebo jsou jinak časově vytížení, doporučujeme, aby se expertním nastavením nyní nezdržovali a vrátili se k němu později nebo jen v případě, že by byl virtuální počítač neúnosně pomalý.

Zbytek instalace jen odklikáme. Důležité je zmínit, že se nám do počítače instalují dva programy:

• VMware Workstation Pro – plnohodnotná aplikace,
• VMware Player – zjednodušená verze, která nepodporuje snapshoty, a proto ji nedoporučujeme používat.

Spustíme aplikaci VMware Workstation Pro, např. z nabídky Start. Následně vytvoříme nový virtuální stroj – buď přímo tlačítkem v kartě Home, nebo v menu File -> New Virtual Machine:

V prvním kroku ponecháme zvolený typický stroj a stiskneme tlačítko Next:

V dalším kroku vybereme tlačítkem Browse .iso soubor Windows, který jsme stáhli a pokračujeme tlačítkem Next:

VMware detekuje operační systém a přednastaví podle něj název nového virtuálního počítače. Název můžeme ponechat a pokračujeme tlačítkem Next:

Na další obrazovce ponecháme výchozí šifrování potřebné pro podporu TPM ve Windows 11 a zadáme 2x nějaké heslo, klidně třeba password, když jde jen o stroj na pokusy. Nejedná se o heslo do Windows, ale heslo k šifrování TPM, které si pak už bude VMware pamatovat:

Na další obrazovce můžeme velikost disku ponechat na 64 GB:

V závěrečném shrnutí vidíme, kolik máme přidělených RAM (4GB) a procesorových jader (2) a máme možnost stroj ještě dále konfigurovat. Nám to však takto stačí a zvolíme Finish:

VMware si obecně více zakládá na zabezpečení, po spuštění stroje může vypsat hlášku, že běží v bezpečnostním režimu a bude běžet trochu pomaleji:

Toto nastavení můžeme později vypnout. VMware má také jinou filozofii než VirtualBox, kdy VirtualBox instaluje Windows ve zrychlené unattended instalaci, zatímco VMware vyzývá v základním nastavení ke klasické instalaci.

Při prvním spuštění stroje se zobrazí hláška, že máme stisknout libovolnou klávesu pro bootování instalátoru Windows z ISO obrazu:

Aby stroj na naši klávesnici a myš reagoval, je třeba kliknout na jeho obrazovku. Tímto dojde k pohlcení myši a klávesnice, kterými nově ovládáme virtuální stroj a již ne náš skutečný počítač. Když se budeme chtít přepnout zpět k ovládání počítače, stiskneme současně klávesy Ctrl a Alt.

Pokud jsme nestihli kliknout na obrazovku stroje a klávesu stisknout a hláška výše již zmizela, stroj jednoduše restartujeme kliknutím na šipku u ikony v horním panelu. Stejně jej lze i vypnout nebo zapnout:

Když klávesu stiskneme ve správný čas a s aktivní klávesnicí ve virtuálním stroji, spustí se klasická instalaci Windows tak, jak jsme si ji již popisovali v lekci Instalace Microsoft Windows - Čistá instalace z USB disku:

Při instalaci odsouhlasíme, že se smažou všechna data. Na obrazovce s kódem Product Key zvolíme, že nemáme kód Product Key. Instalace Windows bude trvat několik minut:

Windows po nás budou chtít přihlášení účtem Microsoft. Ve virtuálním stroji typicky nechceme být spojeni s naším skutečným účtem. Bohužel přeskočení tohoto kroku vyžaduje zadat příkaz do příkazového řádku a ještě odpojit stroj od internetu a pak instalátor spustit znovu. Nebo spustit unattended instalaci, která ve VMware ovšem nemusí být vždy jednoduše k dispozici.

Doporučujeme proto spíše vytvořit si nový účet Microsoft na nějakou jinou e-mailovou adresu. Například si založíme nový e-mailový účet na Seznamu a ten budeme používat ve virtuálních strojích, než přihlášení pokaždé složitě obcházet. Na adresu přijde při vytvoření nového účtu Microsoft ověřovací kód, jako to bývá standardem při registracích:

Odměnou za tu dřinu je funkční virtuální stroj s Windows, na kterém si můžeme bezpečně zkoušet co nás napadne: