Lekce 6 - Linuxový terminál (Bash) - Prozkoumávání adresářů

V předchozím kvízu, Kvíz - Základy práce v systému Linux Ubuntu, jsme si ověřili nabyté zkušenosti z předchozích lekcí.

V tomto tutoriálu základů Linuxu se seznámíme se základy práce v příkazové řádce Linuxu.

Více pracovních ploch

Ještě než se pustíme do práce v terminálu, ukážeme si podporu více pracovních ploch (workspaces) v prostředí GNOME, které je výchozím desktopovým prostředím Ubuntu. Více pracovních ploch umožňuje lépe si uspořádat práci, například oddělit terminál od ostatních aplikací.

Podpora více pracovních ploch je v GNOME aktivní automaticky. Mezi plochami se můžeme přepínat pomocí klávesových zkratek Super + Page Up / Page Down nebo Ctrl + Alt + Doleva / Doprava. Další možností je přehled aktivit, který otevřeme klávesou Super:

Klávesa Super (obvykle s logem Windows) slouží k otevření přehledu aktivit v prostředí GNOME.

GNOME dynamicky vytváří nové pracovní plochy podle potřeby. Pokud přesuneme okno na novou plochu, automaticky se vytvoří další. Díky tomu si můžeme snadno rozdělit otevřená okna podle typu práce a lépe se v nich orientovat.

Více pracovních ploch je jedna z funkcí, kterou Windows dlouho postrádaly, a která je v GNOME velmi intuitivní. Získáme pocit většího prostoru a lepšího rozdělení oken, se kterými pracujeme.

Aktuální pracovní plochy se nám zobrazí i pomocí tlačítka Zobrazit aplikace:

Bash

Bash je textové uživatelské rozhraní (shell) pro operační systémy Linux a UNIX. V Ubuntu se používá jako výchozí shell, i když existují i alternativy, například Zsh nebo Fish.

Pojmy jako terminál, příkazová řádka nebo shell se často používají zaměnitelně. V tomto seriálu jimi budeme označovat prostředí, ve kterém pracujeme s Bashem.

Význam příkazové řádky

Příkazová řádka je důležitým nástrojem zejména proto, že na některých systémech (například na serverech) grafické rozhraní vůbec není k dispozici.

I v běžném prostředí má však své výhody. Pro úlohy jako instalace, konfigurace, správa systému nebo automatizace je Bash často rychlejší a efektivnější než grafické rozhraní. Bash umožňuje také provádět operace, které by v GUI byly složitější nebo časově náročné. Pokud se budeme věnovat webovým technologiím, správě serverů nebo DevOps, stane se Bash naším hlavním nástrojem pro komunikaci se systémem.

V tomto seriálu budeme s Bashem pracovat prostřednictvím aplikace Terminál, kterou si nyní otevřeme:

Pokud jsme již někdy pracovali s příkazovou řádkou ve Windows, prostředí terminálu v Linuxu nám bude pravděpodobně povědomé. Odlišností je však absence písmen disků. Linux nepoužívá označení jako C:, D: nebo E:. Všechna zařízení (např. pevné disky, USB disky nebo optické mechaniky) jsou připojena do jednotné adresářové struktury, typicky například pod /media.

V terminálu se také přímo nezobrazuje aktuální adresář ve formě cesty, jak je tomu ve Windows. Místo toho vidíme tzv. prompt, který obsahuje informace o uživateli a systému. Například:

david@david-desktop:~$

Tento zápis obsahuje uživatelské jméno (david), následuje zavináč a název počítače (hostname – david-desktop) a poté dvojtečka a tilda (~), která označuje domovský adresář uživatele (/home/david).

Znak $ na konci označuje, že terminál čeká na zadání příkazu.

Prozkoumávání adresářů

Jako první se v Bashi naučíme pracovat se soubory a adresáři pomocí základních příkazů.

Výpis aktuálního adresáře (pwd)

Příkaz pwd (Print Working Directory) vypíše aktuální adresář, ve kterém se v terminálu nacházíme:

Po zadání příkazu vidíme, že se nacházíme v /home/david, tedy v našem domovském adresáři.

Výpis obsahu adresáře (ls)

Obsah aktuálního adresáře zobrazíme pomocí příkazu ls (List Directory Contents):

Výpis je standardně zobrazen ve sloupcích. Vidíme zde například adresář Plocha/, do kterého se za chvíli přesuneme.

Skryté soubory a adresáře

Některé soubory a adresáře jsou v Linuxu skryté. Poznáme je podle toho, že jejich název začíná tečkou (.).

Pokud chceme zobrazit i skryté soubory, použijeme přepínač -a:

Mimo jiné se zobrazí i položky . a .., které si vysvětlíme v další části.

Dlouhý výpis (ls -l)

Pro detailnější informace o souborech použijeme přepínač -l:

Ve výpisu vidíme například:

• typ souboru,
• přístupová práva,
• vlastníka a skupinu,
• velikost,
• datum poslední změny.

První znak označuje typ položky (- soubor, d adresář). Následujících 9 znaků představuje oprávnění pro čtení (r), zápis (w) a spuštění (x).

Pokud chceme zobrazit i skryté soubory v tomto formátu, použijeme kombinaci -la.

Více parametrů příkazu ls

Příkazu ls můžeme předat i více parametrů, například více adresářů:

Obvykle zapisujeme nejprve přepínače a poté další parametry.

Změna adresáře (cd)

Pro změnu aktuálního adresáře použijeme příkaz cd (Change Directory). Za příkaz stačí napsat cestu k adresáři, do kterého se chceme přesunout. Parametry příkazů oddělujeme mezerou.

Například se přesuneme z domovského adresáře do složky Plocha:

Linux rozlišuje velká a malá písmena, proto je nutné zadat název adresáře přesně. Adresář plocha by nebyl nalezen, zatímco Plocha ano.

Automatické doplňování

Při psaní názvu adresáře můžeme stisknout klávesu Tab, která automaticky doplní název – napíšeme například jen cd Pl a stiskneme tabulátor. To je velmi užitečné zejména u delších názvů.

Pomocí šipek ↑ a ↓ lze procházet historii zadaných příkazů.

Pohyb v adresářové struktuře

Pro návrat do nadřazeného adresáře použijeme zápis cd ... Dvě tečky (..) označují nadřazený adresář. Aktuální adresář je označen jednou tečkou (.):

Pokud zadáme příkaz cd bez parametrů, přesuneme se do domovského adresáře. Parametr - nás vrátí do předchozího adresáře (oproti cd .., které nás přesune o úroveň výše).

Spouštění programů z aktuálního adresáře

Pokud chceme spustit soubor z aktuálního adresáře, je potřeba uvést ./ před jeho názvem (./nazev_aplikace). Bez tohoto zápisu by Bash hledal příkaz mezi systémovými programy.

Absolutní a relativní cesta

Doposud jsme se pomocí příkazu cd pohybovali v závislosti na aktuálním adresáři (o úroveň níže či o úroveň výše.) Můžeme se však přesunout do úplně jiné větve souborového systému a to zadáním absolutní cesty. Ta na rozdíl od relativní začíná lomítkem. Přesuňme se například do adresáře /usr/bin. V úvodních dílech jsem si strukturu adresářů na disku popisovali, zde tedy pouze připomeneme, že se do tohoto adresáře instalují aplikace, které nejsou základní součástí systému:

Díky počátečnímu lomítku / začíná hledání vždy od kořene souborového systému, bez ohledu na aktuální umístění.

Vyčištění terminálu

Obsah terminálu vyčistíme příkazem clear. Tento příkaz pouze odstraní předchozí výpis z obrazovky, ale historie příkazů zůstává zachována. Pomocí šipek ↑ a ↓ se tak můžeme k dříve zadaným příkazům kdykoli vrátit.

Závěr

V této lekci jsme se seznámili se základy práce v příkazové řádce Linuxu. Naučili jsme se orientovat v terminálu, zobrazovat obsah adresářů a pohybovat se v souborovém systému pomocí základních příkazů. Tyto znalosti tvoří základ pro další práci v Linuxu.

V příští lekci, Linuxový terminál (Bash) - Práce se soubory, se naučíme pracovat se soubory v Linuxu pomocí terminálu. Ukážeme si, jak soubory prohlížet a upravovat, vytvářet adresáře, kopírovat, přesouvat a mazat soubory i získávat informace o systému a příkazech.